,,Před půl rokem... mi diagnostikovali rakovinu...a.." nedokázal jsem to dokončit a s pláčem jsem padl Yurimu do náručí. Ten už taky plakal a tiskl mě k sobě. ,,Proč jsi.. mi to neřekl..?.." zašeptal. ,,Já... Nechtěl jsem ti dělat starosti..., ale..." Yuri mě od sebe odtáhnul. ,,Ale..?" vybízel mě zírajíc do mých zaslzených očí. Má tak krásné oči... ,,Ale dneska mi doktor řekl.., že... Mám maximálně týden..... Že déle to mé srdce nevydrží." řekl jsem a stále jsem hleděl do jeho očí. Yuri dlouho nic neříkal a jen na mě šokovaně zíral. Po chvíly se dostal z tranzu a začal brečet ještě víc, než předtím - začal až panikařit. ,,Ale... Ale doktor se určitě mýl-" ,,Nemýlí Yuri. Cítím to.. Každým dnem jsem slabší.."
Po dlouhém mlčení Yuri konečně promluvil. ,,Jak mi tohle můžeš dělat Viktore!!?" zvýšil hlas. ,,Jak... Jak si to vůbec představuješ!!!!?" už téměř křičel, ale zároveň mu tekly slzy. ,,Co sis vůbec myslel!?, že to celou dobu budeš tajit a teď mi tu řekneš, že za týden.... zemřeš.......?" stále křičel, ale poslední slovo zoufale zašeptal. ,,Opravdu jsi tak sobecký!!!? Jak myslíš, že mi je!??" ,,Hahaha hihihi, jdu na návštěvu za Yuriem, ale bohužel nechce, abys tam chodil ty... Promiň Yuri, ale dneska na to nemám chuť.. Nebudem se jen mazlit..? Promiň Yuri, ale nějak mě bolí noha.. Nebude vadit, když si půjdeš zabruslit třeba jen s Phichitem!!?" parodoval mě. ,,Že mi to nedošlo.... Ty a nemít chuť na sex??? Ty a nejít bruslit, kvůli "bolavé noze"?? Proč mě to nenapadlo..! A ty sem teď jen nakráčíš a nadiktuješ mi datum tvé smrti!!!" nemohl jsem uvěřit, že mi tohle říká... ,,Já jsem se bál ti to říct.." zašeptal jsem. ,,A čeho ses prosimtě bál!! Že se urazím, že máš rakovinu!??" zakřičel a svalil se na zem. Tam jen klečel a brečel. ,,Bál jsem se...., že už nikdy neuvidím tvůj upřímný úsměv.. Že už tě nikdy neuvidím se smát...." zašeptal jsem, klekajíc k němu. Objal jsem ho a s pláčem jsem ho pohupoval v náručí. ,,P.. Promiň Vitya... Já... Nechci, abys... zemřel.... Tak moc tě miluju... Nevím, jak bez tebe můžu žít.." je pravda, že mě teď dost seřval, ale nezlobím se na něj. Zasloužil jsem si to.. Lhal jsem mu a oddaloval jsem den, kdy mu to řeknu... Měl právo to vědět.
