This Part Of My Life 3

Chapter 4

Viděla jsem vzpomínky. Vzpomínky na chvíle s Louisem v lese. Nejdříve mě škrtil a hned nato jsme se líbali. Louis mě tlačil na strom a jeho jazyk si pohrával s tím mým. Potom se scenérie mých vzpomínek přesunula do noci. Hluboké černé noci, kdy se vrátil ztřískaný z hospody a já ho chlácholila, zatímco zvracel všechen ten hnus, co za odpoledne stihl vypít. Po krátké chvilce, kdy ve své opilosti laskal mé tělo na studené a promočené zemi, jsem ho svým vlastním tělem zahřívala v jeho spacáku. Další skok a hádali jsme se. Opět sami v lese v černočerné tmě, která mi naháněla husí kůži, ale mnohem víc jsem se bála právě Louisovy nebezpečné tváře. Vybavila jsem si všechno. Každé, každičké slovo, které jsme si řekli.

Od bolesti v mé hrudi jsem svou ruku nevědomky přiložila k tomu bolavému místu a snažila se lapat po dechu, zatímco se mi vybavovaly všechny ty věci. Věci, o kterých mi Harry povyprávěl i nepovyprávěl, protože nemohl, když u nich nebyl.

Louis. To on byl příčinou mého výpadku paměti. Dostala jsem od Boha druhou šanci začít jinak, když to nevyšlo napoprvé, jenže já kráva se znovu zamilovala do toho stejného kreténa jako před tím.

On byl mé prokletí.

„Deb? Debbie? Co je? Mám zavolat záchranku?“ slyšela jsem zastřeně Harryho vyplašený hlas, který se s každým okamžikem blížil čím dál tím víc, jak po posteli přelézal ke mně. Sklopila jsem své těžké tělo k jeho hrudi a nechala se obejmout jeho pažemi. Nechtěla jsem to sice udělat, ale všechny ty vzpomínky mě zlomily.

Měl několik příležitostí mi říct, co ke mně cítí, ale on místo toho raději k smrti nenáviděl mou existenci a byl na mě hnusný. Tohle už jsem nedokázala unést a naprosto se hroutila v Harryho náruči. Toho jsem teď sice taky nesnášela, protože i on mi lhal, ale potřebovala jsem ho. Potřebovala jsem, aby mě držel. Potřebovala jsem ho tak, jako pokaždé, když mě ranil ON. Když Louis zapříčinil, že jsem se cítila zlomeně. Jako vždy jsem Harryho využila pro svou vlastní potřebu.

Ale já to nedělala vědomě. Nechtěla jsem ho zneužívat, byť se to tak jevilo. Já jen potřebovala pomoct. Potřebovala jsem oporu, a kde jinde jsem ji měla hledat než ve svém milovaném Harrym. V klukovi, který byl mým velkým bráchou. Bože, vždyť já ho za něj vážně všechny ty roky považovala, a jestli jsem někdy koketovala s myšlenkami na nás dva, tak to byla pouhá sranda, protože když s někým vyrůstáte a jste jak siamská dvojčata, tak přece nezáleží na tom, jestli máte nebo nemáte stejnou krev. Nikdy jsem nevěřila na lásku dvou nejlepších přátel. Možná se to ve světě ojediněle vyskytovalo, ale asi ne mezi dětmi, které spolu byli i přebalované.

Bože! Ten parchant zapříčinil, že jsem se vyspala se svým bráchou. Opakovaně!, honilo se mi hlavou.

Poprvé za tu dobu jsem byla konečně schopná o tom smýšlet jinak, než jak mi nakukali a teď jsem se styděla. Hrozně jsem se styděla za to, co jsem byla schopná udělat kvůli jednoho pitomého kluka, který ani beztak nestál za to. Nebo možná stál, ale v ten moment jsem to tak neviděla. V ten moment jsem dokázala jen litovat sebe a svých činů.

Plakala jsem v Harryho objetí a moje maska byla pryč. Nedokázala jsem si ji udržet. Bylo mi strašně zle, ale věděla jsem, že musím pokračovat v poslechu Harryho výpovědi. Jakž takž jsem se uklidnila a odtáhla se od něj.

„Pak jsem měla tu nehodu,“ dopověděla jsem jeho příběh před tou lží. Teď měla začít ta část, kterou jsem si pamatovala, a která mi měla hodně ublížit. Možná ještě víc než ta předchozí. „Pokračuj,“ pobídla jsem ho.

„Jsi si jistá? Můžeme pokračovat později,“ snažil se to oddálit, ale neřekla bych, že kvůli sobě. Bál se o mě. Nebyl si jistý, zda to zvládnu. Já si ostatně taky nebyla ničím jistá, ale musela jsem to slyšet. To jediné jsem věděla stoprocentně jistě. Nechtěla jsem nic oddalovat na další dny. Jestli jsem měla trpět, chtěla jsem ať je to co nejrychlejší. To byla jediná cesta k tomu, abych se nesložila úplně.