Důvěra ( Thiam)

Ne když budeš mrtvý

Takže ahoj lidi po sto letech ( asi po 2. týdnech) je tady další kapitola tak snad se bude líbit. Já mám teď sice pauzu, ale mám předepsaných ještě 7. kapitol takže se budu snažit vydávat co nejčastěji. No a teď přeju ať se vám to líbí.  :-)

Z pohledu Thea:

Přišel jsem zpátky za Liamem a ten hned " jsi v pořádku, není ti nic?"

" Nic mi není " řekl jsem a znovu se napil vodky. Trochu se mi zamotala hlava, a tak jsem se opřel o stůl vedle sebe.

" Vážně" zeptal se nevěřícně.

" Vážně " řekl jsem a přestal jsem se opírat o stůl, aby mi věřil.

" A o čem s tebou chtěl mluvit" zeptal a přistoupil o krok blíž.

" Ale o ničem, to neřeš" řekl jsem a pousmál se.

" Theo, odpověz mi " řekl a chytil mě za ruku.

" Chtěl abych to v tu neděli zrušil" řekl jsem a ucítil jak do mé ruky zarývají nově narostlé drápy. " Liame, to bolí"

" A co jsi mu na to řekl" řekl nahlas a zaryl je ještě hlouběji.

" Ať se de bodnout, že to nezruším,Liame, prosím pusť mě, to bolí" řekl jsem když se jeho drápy začínali dotýkat mé kosti. Najednou jsem uslyšel známý hlas.

" Liame pusť ho" když mě Liam pustil, tak jsem se otočil a spatřil Tracy.

" Promiň Theo, to jsem nechtěl" řekl Liam koukajic se na mou ruku.

" To neva já se zahojím" řekl jsem a přikryl jsem si zranění druhou rukou, aby to nikdo neviděl.

" Na " řekla Tracy a podala mi kapesník. Kapesníky jsem si přiložil k ráně a téměř okamžitě se zbarvily do ruda.

" Promiň, nevím co to do mě vjelo " řekl Liam koukajic se na svou ruku na které už neměl ty dlouhé drápy, ale mou krev.

" To ten úplněk, nemůžeš za to" řekl jsem a podíval jsem se na svou ruku.

" Pojď Theo, musíme to umýt než si toho někdo všimne" řekla Tracy a táhla mě do koupelny. Když jsme tam došli tak jsem zamknul dveře aby nikdo neviděl jak se mi zázračně uzdravuje ruka.  Sundal jsem si mikinu a triko, abych viděl jak je to zlé, vypadalo to celkem dobře když vezmu, že před chvílí se Liam svými drápy dotýkal mé kosti. Už bych to měl nejspíš uzdravené, ale moje tělo bojovalo proti tomu alkoholu co jsem měl v krvi.

" Proč ti to udělal " zeptala se Tracy.

" Neovládl se, je to mladý vlkodlak a za dva dny je úplněk" řekl jsem a začal jsem si umývat  krev z ruky.

" A čím jsi ho vyprovokoval?"

" Nechtěl jsem mu říct o čem jsem si povídal se Scottem" řekl jsem a koukal jsem se do zrcadla.

" A proč" zeptala se udiveně.

" Abych ho nevyprovokoval " řekl jsem a trochu jsem se nad tím pousmál.

" To se ti moc nepovedlo" řekla s úsměvem Tracy a namočila kapesník, který byl celkem dost nasáklý krví.

" Jo, já vím" řekl jsem a všiml jsem si že rána se už úplně zahojila. Tracy vzala namočený kapesníky a utřela mi z ruky krev.

" A co si mu vlastně nechtěl říct" zeptala se a vyhodila zakrvácený kapesníky do koše.

" Že si Scott myslí, že za úplňku bych s Liamem neměl nikam chodit" řekl jsem smutně, protože tohle dost potvrzovalo Scottovi slova.

" Jako na rande" zeptala se Tracy překvapeně.

" Jo."

" Nemá Scott náhodou pravdu, vždyť není ani úplněk a on už ti ublížil."

" Možná má, ale já se kdyžtak uzdravím."

" Ne, když budeš mrtvý" ty slova mě bodali jako dýka.

" Nevěřím, že by mě zabil, jó možná se mi pokusí nějak ublížit, ale proč by mě zabíjel " řekl jsem trochu nervózně, možná proto, že jsem svým slovům moc nevěřil.

" Asi máš pravdu, tak pojď, vrátíme se za ním" řekla a vydali jsme se ho najít.