9.

126 9 0
                                    

Po hodině jsem už mohla vypadnout z tohohle vězení. Uklidila jsem si věci do skříňky a šla čekat na Jimmyho před školu. Nemůžu se dočkat. Jimmy se dneska stěhuje k nám. Hrozně moc se těším. Najednou jsem nic neviděla. Cítila jsem teplo na obličeji. Někdo mi zakryl oči. Chtěla jsem se otočit ale daná osoba mi to nedovolila. Někdo si chce asi hrát a tak jsem začala říkat jména co mě zrovna napadla.

,,Jimmy" zkusila jsem jeho přece jen jsem čekala na něho.

Nic

,,Tome"

Nic

,,Gasy"

Zase nic

,,Lili"

Nic. Sakra tak kdo to je? Zkoušela jsem další jména.

,,Hugo"

Nic

,,Evžen"

,,Kde bereš tak hrozný jména?" zašeptal mi do ucha. Okamžitě jsem se na něj otočila.

,,Co chceš?" zeptala jsem se ho

,,Proč mě ignoruješ?" odpověděl mi na otázku, otázkou!? Jak chytré!

,,A proč bych neměla?"

,,Odpovíš mi nebo ne?"

,,Nemám za potřebí mluvit nebo vnímat někoho kdo neumí ani poděkovat. Takže Sbohem." Otočila jsem se a chtěla odejít, ale on mě nenechal. Chytil mě za zápěstí, otočil a přitáhl si mě k sobě blíž. Byli jsme u sebe až moc blízko. Koukal se mi do očí a já jemu.

,,Děkuju" řekl a dal mi pusu na tvář. Potom se odtáhl a odešel.

Sakra a tohle mělo znamenat co? On se mi omluvil? Zase nějaká změna nálady či co?

,,Ahoj" řekl někdo za mnou

,,Ahoj Jimmy, jdem?" zeptala jsem se

,,Jo, jasně" přikývl. Vyrazili jsme k jeho autu. Nasedli a odjeli do obchodního centra nakoupit.

___________________

Když jsme dojeli domu. Pomohla jsem Jimmymu odnést věci do jeho pokoje a vybalit. Po vybalení jsme šla něco uvařit. Vyndala jsem si věci na špagety se sýrem a nutelové koláčky.

Dala jsem vařit špagety s omáčkou a Jimmy mi pomohl s koláčky. Dali jsme je píct a pak už jsme jen čekali až bude hotovo.

Zrovna jsme si povídali o našem nejoblíbenějším filmu když v tom někdo odemykal dveře. Do domu vešel taťka a s někým si povídal. Šla jsem ho pozdravit, ale když jsem došla do přecíně zatajil se mi dech. Stál tam můj bratr a usmíval se na mě. Nemohla jsem tomu uvěřit neviděla jsem ho dva roky a teď stojí přede mnou, usmívá se a otevírá náruč. Rozeběhla jsem se a skočila mu přímo kolem krku. Zasmál se a objetí mi opětoval.

EmmaKde žijí příběhy. Začni objevovat