Anorexie

První den -začátek

Už když jedu do školy autobusem, všichni na mě ukazují. Je to tím,  že jsem tak hnusná, nebo tím jak jsem tlustá? 

Chodím oblečená téměř každý den ve stejném. Co se rodiče rozvedli, nemáme moc peněz. Nosím otrhané černé džíny, obyčejné černé tričko, černé vansky a koženou černou bundu.

Nechodím nikam ráda, všude se mi smějí a už to nrmohu vydržet. Řežu se. Vím že mi to nepomůže, ale aspoň nachchvíli se cejtím sama sebou.

První hodinu máme český jazyk.  "Sakra " špitla jsem si jen tak pro sebe, když jsem zjistila že nemám domácí ůkol.

Paní učitelka je přísná a ví v jaké jsrm situaci, tak si mě ani moc nevšímá. Stejně jako všichni ostatní spolužáci a všichni okolo.

Čtyři hodiny jsem jakš takš přežila. Teď oběd. Máme jahodové knedlíky.  To zas bude katastrofa.

Sedla jsem si na kraj stolu a pustila se do nich. Přeci nenechám tak dobrý oběd,  když potom už nebudu mít co jíst.

Zase jsrm se přejedla a spokojeně odešla do šatny. Máme dvě hodiny tělocviku v mini kraťáscích a v tílkách .

Začali jsme rozběhánim a rozcvičkou. Učitel nám vysvětlil průběh hodiny. Vybíjená. "Dnes k nám přídou kluci z devátých tříd " prohlásil učitel.  Zděsila jsem se.

Když kluci dorazili i s mým idolem,  začali sme hrát.

Hned v prvním kole jsem vysočila a upadla na zem. K překvapení ke mě přiběhl jen můj idol a pomohl mi vstát.  "Nestalo se ti nic?  " zeptal se "ne, děkuju za pomoc, už to zvládnu.  " odpověděla jsem mu.

Učitel řekl, že už mám jít domů.

Jen tak tal jsen stihla autobus. Cestpu domů jsem přemýšlela,  jaké by to bylo s mým idolem krásný. Ale, on a já?  Ne. S takovou tlustou holkou by nildy ne hodil.

Doma už na mě čekala máma a ptala se mě co kamarádi. Jako každý den jsem odpověděla :"žádné nemám mami  ".

Večer jsem znova přemýšlela o tom, proč mi vlatně Pavel (můj idol)  pomohl.

Sedla jsem si k počítači a našla si různé jídelníčky, diety a nějaké kardio a začala.