O Prázdninách Na Chatu !

1

Ahoj jsem Emilie ale všichni mi říkají em.
Je mi 15.
Jsem jedináček a většinou se s lidmi nebavím, jen s jednou moji nejlepší kamarádkou a taky jedinou kamarádkou.

Většinou mě lidi nemají rádi protože mlčím a sedím v lavici nebo nechodím ven !
A když tam jdu a někdo na mě promluví tak mlčím a oni si myslí že jsem hluchá nebo tak něco já sama nevím.

Moje nejlepší kamarádka se jmenuje Eliška ale říkám jí El.
Známe se už od školky.

Tak a už konec o mě stejně vás to asi nezajímá ! 😂🤙

************************************
Crrrr crrrr
Otevřela jsem své modré oči a přemýšlela jaký den mě dnes čeká jelikož každý den je stejný a tak jsem už nepřemýšlela a vztala.

Ovulační jsem si své huňaté zaječí bačkory, oblékla župan a mohlo se jít na snídani.

Ucítila jsem vůni lívanců tak jsem zrychlila tak že jsem běžela,a to bylo divné ! Já neběhám a přece mám štíhlou postavu.

Uviděla jsem mamku jak dělá lívance a už se mi zbíhaly sliny tak jsem se posadila a čekala na tu dobrotu.

Jen co jsem se nasnídala tak jsem si šla vyčistit zuby a udělat takovou tu rání hygienu jako namalovat se a podobně.
Ráno nesmí chybět sprcha protože jinak se neproberu a jsem jak přejetá parním válcem.

Jen co jsem vyšla z koupelny šla jsem do pokoje ke skříni abych si něco vybrala. Asi po hodině ( to přehánímm ) jsem si vybrala černou vytahanou mikinu a k tomu černé legíny, jako každé ráno jsem si musela připravit tašku a přece jen zkontrolovat jestli mám všechno.

Z pokoje jsem šla dolů do předsíně si obout boty a bundu.
Už jen beru tašku a jdu do školy.

Dnes nebylo moc hezky protože pršelo sice já mám ráda déšť ale ne když jdu do školy protože pak vypadám jako zmohlá slepice.
Už jsem viděla tu hnusnou žlutou budovu do které chodím každý den a jako každý den se mi tam nechce.
Přišla jsem k mé skříňce a vzala přezůvky.

Užívala jsem si pocitu že už jen dva dny a jsou prázdniny a ano opravdu se furt učíme a abych vám něco řekla o těch prázdninách tak pojedu na chatu kam jezdím každý rok protože můžu jít do lesa a je tam klid, není tam takový ruch jako v Praze a můžu se zaposlouchat do zvuku přírody a myslet u toho,číst a vím že mě tam nikdo neotravuje nebo po mě něco nechce .

Že zamyšlení nad prázdninami mě probudilo  zazvonění a já věděla že tam ta fúrie na chemii už je a já zase dostanu poznámku že jdu pozdě,jiné učitelky by to nechaly být ale tahle ne !

Toto je konec prvního dílu, doufám že se vám líbí ❤️