Krutá realita, sladké snění

3.

Kolem poledne jsem se vzbudil s úžasným pocitem. Mark ležel vedle mě a objímal mě okolo pasu, já jsem měl ruku pod jeho hlavou. Tuhle chvilku však musel někdo zničit. Venku začal někdo řvát. Podle hlasu bych tipoval, že to byl BamBam. Vyletěl jsem ze stanu rychlostí světla a díval jsem se okolo, co se vlastně stalo. Skutečně BamBam stál na pařezu a ječel jak smyslu zbavený.

,,Co je?" vylezu celý rozespalí ze stanu a mnu si ospalé oči. Pak jen uvidím, jak BamBam blbne, tak nad tím mávnu rukou a zalezu zase do stanu.
Tam sedím na spacáku a nějak se snažím upravit vrabčí hnízdo, co mám na hlavě.

Radši jsem to už neřešil a šel za svým Markem do stanu. P-Počkat, cože jsem to právě řekl?! ZA SVÝM MARKEM?! Aspoň jde vidět nač myslím...
Došel jsem do stanu a naskytl se mi úžasný pohled na protahující se krásné stvoření. Jeho tělo je dokonalé. Spadl jsem na kolena a díval jsem se na něj jako na anděla.

,,Emm... je ti dobře?" podívám se na něj nechápavě, když spadl na kolena a upřeně na mě koukal. ,,Nečum tak blbě. Skoro mě to až děsí," celého ho sjedu pohledem, ale pak se zastavím u jeho očí. Nemohl jsem se pohledem od jeho očí odtrhnout. Něco v nich bylo. Něco... velkého. Nevím, jak jinak to vyjádřit.

" um.. Promiň " Uhl jsem pohledem. Ale pořád jsem klečel, avšak jsem měl už pohled zabořený do země. Má tak nádherné tělo a hlavně oči. Utápěl jsem se v nich. Jenže on je stejně hetero, tak o co se tu snažím...

Když odvrátil pohled, jako by mě dostal z transu, ve kterém jsem byl, když jsem se zahleděl do jeho očí. ,Kruci. Co se to právě stalo?' prohnala se mi tahle myšlenka hlavou.
Vždycky jsem s ním měl nějaký problém, ale od doby, co jsme dojeli sem, je to nějak jinak. Ať už se mezi námi teď děje cokoliv, není to takové, jako normálně.

Sam jsem se divil, že po něm neštěkám, nevyjíždím, nepropaluju pohledem. Dokážu se s ním normálně bavit. Dokážu ho obejmout, podívat se na něj, podívat se do jeho oči. 'Já.. Já to teď řeknu, ale jen sobě.. Ale asi jsem se zabouchl.. A to kurevsky blbě... Proč sakra já?! '
Nakonec jsem se zvedl a šel jsem k nedalekému jezeru si pročistit hlavu. Je toho už moc... A to jsme tu jen jednu noc...

Když Jackson beze slova odešel, převlékl jsem se a šel jsem za ostatními.
On se ale nějakou dobu nevracel, tak jsme se po něm šli podívat. Nakonec jsem ho našel u jezera. ,,Tak tady jsi," dojdu k němu blíž. ,,Víš, že tě teď všichni hledají? Co tady vůbec děláš?" zeptám se ho a stoupnu si vedle něj.

"Musel jsem si pročistit hlavu... Mám v sobě zmatek.." podíval jsem se na něj a pak na své špičky papučí.
"Můžu něco.. A ne.. Radši ne"

,,Pročistit hlavu? Normálně mluvíš tak, že to vypadá, jako by si něco takového nikdy nedělal," trochu se uchechtnu
Takhle jsem ho nikdy neviděl. S ním se musí opravdu něco dít. Ale co?
,,Co? Chceš něco říct, nebo ta? Jestli jo, jsem jedno velké ucho. Teda, pokud si na mě nechceš nějak stěžovat," podívám se na něj. Opravdu mě celkem zajímá, co se mu honí hlavou.

Sednu si do tureckého sedu a spustím.
" Hlavně mě nepřerušuj, jinak ti nic neřeknu. " pořádně se nadechnu.
" Dřív jsem se o nikoho nezajímal, byl jsem takový ten vlk samotář. Nikdo si mě nevšímal a ani já jej. A najednou jsi došel ty. První jsem se tě snažil nenávidět. Avšak pak JB došel s tímto nápadem a vše se zvrtlo. Já už to nemůžu dál dusit v sobě. Je mi jedno, co si teď o mě myslíš, ale já se asi do tebe zabouchl... A to maximálně jak jde... "odmlčel jsem se a vyčkával jsem, co udělá. Už jsem čekal to nejhorší avšak..

,,Si děláš srandu ne? Větší blbost si z pusy vypustit nemohl, že?" podívám se na něj lehce nechápavým pohledem. ,,Celou dobu, co se známe, se ke mě chováš, jako k někomu podřadnému a teď řekneš tohle? Ty seš vážně debil," otočím se a jdu pryč. Ani nevím kam. Prostě jdu pryč do lesa.

Sednu si a přitáhnu si kolena k sobě. 'Já jsem vážně debil!' okřiknu se.
'Počkat kam šel?' rozhlednu se okolo sebe.
Zvednu se a jdu zpět do tábořiště. Všichni sedí u ohně a o něčem klábosí. Jen Mark tu není. Jdu se podívat do stanu. Není tam.
"Kluci, byl tu Mark?"
"Ne, odešel za tebou, a od té doby se tu neobjevil" odvětí mi JB.
"Sakra" zakleju. "Musíme ho najít. Odešel někam do lesa. Má orientační nesmysl. Kluci, začíná záchranná mise" řeknu a začneme plánovat kdo kam půjde.

,,Blbec... On je opravdu blbý... Chová se ke mě jako hovado a potom mi řekne tohle..." mluvím sám pro sebe a jdu pořád dál do leda. ,,Krucinál!" Kopnu do jednoho pařezu a pak si na něj sednu. 
Nějakou dobu sedím na pařezu a pořád nad tím přemýšlím. ,,Možná jsem to trochu přehnal... Přeci je, on řekl, že se do mě zamiloval a já jsem na něj byl tak hnusný..." začalo mě najednou žrát svědomí.
,,No nic, půjdu se mu omluvit," zvednu se z pařezu a chci jít zpátky. ,,Kudy jsem ale přišel?" najednou se zarazím. ,,Kruci..." povzdechnu si  a prostě se rozejdu nějakým směrem a doufám,  že je to ten, kterým jsem přišel..

Rozdělíme se a každý jde jiným směrem. Máme sebou telefony s GPS, kdyby jsme se náhodou ztratili, aby nás našli.
Jdu už asi hodinu. Nikdo ho zatím nenašel.
"Marku! Ty debile, kde jsi?!" "Skrčku! Marku!" On je vážně debil.

Šel jsem lesem neznámo kam. Několikrát jsem spadl, škrábl se o nějaké trní nebo větev a málem si několikrát něco zlomil.
Zrovna když jsem spadl a už jsem toho měl dost, jsem zaslechl něčí hlas jak mě volá.  Rychle jsem se posadil. ,,Tady! Jsem tady!" zakřičel jsem, postavil jsem se a pomalu jsem šel za hlasem, který byl čím dál tím blíž.