6.kapitola- únos

7 1 0
                                    

Někdo náhle a hlasitě křikl. Postavil jsem se rychle na nohy a běžel jsem se podívat, co se tak důležitého děje. S hrůzou jsem zjistil, že to je Pája. ,,Mají Jaju,mojí Jaju.." kricela, div se nezhroutila.,, Kdo ji má? Co se stalo?" naléhavě jsem se zeptal ,,Lidi!" Nešťastně kvikla. Byla tak psychicky zhroucená, že ji musela Juris odvést do dutiny. Po chvíli se Juris vrátila ,, Pája mi ještě rekla, že ji k lidem odvedla nějaká andulka." ,,Ochocenec!" začali všichni téměř sborově.,, Pozorovatelé, běžte na záchranou výpravu!" rozkázal vůdce, a nám nezbylo nic jiného, než letět zachránit moji dceru. ,, Támhle je!" hvizdl Leik. Opravdu, byl tam hlouček lidí, kteří si něco prohlíželi. Jaju tam držel nějaký lidský samec, ale ona tam ležela, paralyzována strachem v dlani. Ani se nebránila. Neváhal jsem. ,,Hájí, kloubní ho!" snažil jsem se, ,,Bran se!" V tu jakoby do Jaji někdo praštil, klíčová toho samce. Ten překvapením Jaju pustil, a vrátila se s námi domů. Když Pája uviděla Jáju živou, štěstím se až rozbrečela. ,,To mi už příště nedělej" napomenuta ji. ,,Moc se omlouvám, ale nějaké andílci mládě si to padilo k lidem, chtěla jsem ho zachránit." V ten moment udělal Armor takový výraz, který jsem u něj ještě neviděl. Byla v něm panika a strach. Kolem Jaji se pak udělal houf , a ona vyprávěla, jak to bylo. Já si šel tedy odpočinout. Myslím že vím kdo bylo to mládě. Byla to Astra!

Toto je už předposlední kapitola! Doufám že se vám příběh líbil, ale v poslední kapitole se máte na co těšit.

Andulčí skřek *Dokončeno*Kde žijí příběhy. Začni objevovat