Andulčí skřek *Dokončeno*

2. Kapitola-záhada

Ráno mě vzbudil divný zvuk, zjistil jsem, že to je něaká cizí andulka. Byla divoká žluto-zeleně strakatá. Měla poraněnou nohu, tekla jí krev. Opatrně jsem přišel k vůdci Armorovi a pověděl mu o divné návštěvě. Později nám Armor zdělil, že se jedná o potulnou andulku. Pája mezitím vstala a ptala se ostatních, co se stalo. Byla trochu rozrušená, koneckoncú se bála o naše budoucí děti. Armor všechny uklidnil, a řekl nám, ať se nebojíme že to byla ptačice. Všichni si oddechli, protože opadlo riziko převzání trůnu. Později jsme se šli všichni napít. Nejdřív pil Armor, pak zástupci, a pak další podle hiearchie. Potom  jsem se napil i já, jsem spravil dutinu, protože byla trochu poničená. Po tom dni mi přišlo divné, že věděl, že je to samice. Jak to mohl zjistit? Nechal jsem to být a šel jsem spát. Pozdě v noci mě zničehonic probudil divný pocit. A ne nadarmo. Slyšel jsem Armora, jak s někým mluví. Opatrně jsem vykoukl z dutiny a nevěřil jsem svým očím. Armor tam seděl na větvi s tou potulnou andulčicí. ,, Co to děláš Armo? promluvil na ni, ,, Já nevím, asi jsem zabloudila..."Překvapilo mě, že ji zná, ale to jsem ještě neviděl všechno. Za tou andulčicí se ozval ještě jeden hlas. ,, Mami?" otázalo se to ptáče, ,,Proč není táta s námi?" Úplně jsem zamrzl na místě. On má dceru? Radši jsem dál neposlouchal a šel jsem spát. Ale měl jsem otázky, které mi pořád zněli v hlavě. Kdo je Arma? Proč svou rodinu tají?

Taky vás to zajímá?