Bludištěm mé duše

Pokušení

Věčné prokletí, soužení a trápení, mé sny a tvé tělo.

Doteky jenž neucítím, slova jenž neuslyším, krásu kterou nespatřím.

Temnotou mé duše plameny se šíří.

Co víš? Co znáš? Vše v jedno se mnění.

Nezjistíš více, co cítí mé srdce.

V ledu uzamčené, bolestí umučené, na slunce žár, marně čeká dál.

Věčné prokletí je mé snění, ve věčném pokušení na tvé tělo hledím.

Tvé dlaně a mé rty ve svých snech spojím.

Pokušením svou duši zahalím.

Tvou něhou a touhou, nechám se svést, ať stane se mím osudem.