Overthinking

chapter three

Nakonec se Alex alespoň trochu rozmluvil. Zrovna když Trish ustala s nuceným smíchem, Alexovi se rozezvonil mobil. Pohlédl na displej a omluvně se na ni koukl. ,,Promiň. Musím to vzít."

Trish nic nenamítala, protože samotu na chvíli rozhodně ocenila, a Alex se postavil a šel dál od jejich stolu, snad aby neslyšela nic z jeho rozhovoru.

Byla ráda, že může na chvíli vydechnout. Po dlouhém čase, který ji připadal nejméně jako hodina, ale ve skutečnosti trval pouze dvacet minut, plném nesmělých otázek a dalšího trapného ticha, přerušovaného pouze srkáním jejich nápojů, Trish vážně potřebovala pauzu.

Po pěti minutách se nicméně začala nudit, a po dalších dvou ještě více, protože jí došla káva.

,,Který idiot tě tu nechal čekat?"

Trish zvedla hlavu, vlastně spíš jen oči a až poté, co uviděla ty nejvíc sexy blond vlasy, zvedla i hlavu.

Její žaludek udělal přemet. A hned na to se jí zvedl ze sebe samotné. Co to má sakra být? Přece ji nerozhodil nějaký obyčejný kluk.

Sakra sexy kluk.

,,Ehm," odkašlala si nejprve na zkoušku. ,,Jen šel telefonovat."

Ani nevěděla, proč mu to řekla. Nejspíš to byl nějaký idiot, který se náramně bavil tím, že tu někdo nechal hloupou holku čekat. Trish už za svůj život strávený na střední dávno věděla, že všichni kluci, co vypadají takhle, jsou pěkní zmetci a bavit se s nimi za to ani nestojí. Dělat si nějaké naděje už vůbec ne.

Přesto nemohla spustit oči z jeho vlnitých vlasů a toho zatraceného pramenu, který mu padal do čela. Ten kluk pramen jednoduše odfoukl, jako by to byl přesně ten správný způsob, jak mají být jeho vlasy upravovány a Trish znovu zalechtalo v břiše.

,,Být tebou," řekl a v mžiku se usadil do protějšího křesla místo Alexe. ,,Vykašlal bych se na někoho, kdo nechá holku na rande čekat patnáct minut." Naklonil se a pohlédl do jejího šálku. ,,A navíc nasucho."

Trish se zatvářila popuzeně. Snaží se z ní udělat hlupačku?

,,Tohle není rande, jen abys věděl," uvedla to na pravou míru, i když to samozřejmě - bohužel - rande bylo.

Blonďák povytáhl obočí. ,,Není? Takže tě na další kafe můžu pozvat já?"

Trish se zarazila. ,,No.. totiž.. ehm.. ne. Chci říct, jasně, že ne." Rychle se postavila. Tohle bylo přesně proti jejím pravidlům. Ona se sakra nezamiluje do toho, jak nějaký kluk vypadá, nezamiluje se do ničích vlasů, i když byly tak strašně neodolatelné.

,,Počkej," zarazil ji. ,,Takže s tím klukem spolu nechodíte?" ukázal prstem ven.

,,Proč se ptáš, který idiot mě tu nechal, když to dobře víš?" opáčila Trish.

Blonďák se zasmál a odhalil tak dokonale bílé zuby. ,,Tak jo, dostala si mě. To byl jen můj ubohej pokus, jak s tebou začít konverzaci." Až teď, když se tak roztomile uculil, si všimla, že má v jedné tváři ďolíček. A sakra.

,,Můžu mít ještě otázku?"

,,Možná."

,,Jak to, že spolu nechodíte?"

Trish se málem rozesmála. ,,Proč bychom měli?"

,,Protože nevidím důvod, proč by nechtěl chodit s tak pěknou holkou," pronesl jakoby nic. 

Trish se do tváří okamžitě nahrnula horkost. ,,Ehm.. já.."

,,Takže, prozraď mi, proč ho odmítáš?"

Sakra, tenhle kluk rozhodně nebyl ani trochu nervózní.

,,Protože bych mu zlomila srdce," slyšela se nakonec říct a došlo jí, že je to pravda.

,,Vsadím se, že by se mu to líbilo. Mít zlomený srdce právě od tebe. Byla by to pro něj čest," zazubil se a ruce si založil na prsou.

Trish se neubránila úsměvu. ,,Možná mi nejsi tak protivnej, jak jsem si zprvu myslela," řekla, aby mu trochu snížila ego. Nezdálo se však, že by ho to rozhodilo. Ani trochu. Znovu se zazubil a zeptal se: ,,Takže teď už tě na kafe pozvat můžu?"

To Trish vrhlo zpátky do reality, až sebou škubla. ,,Musím jít."

,,Počkej, a neměla bys alespoň počkat na svůj odvoz?" slyšela za sebou.

Věděla ale, že se odsud musí dostat pryč, než se všechny její zábrany proti klukům jako byl tenhle,  které několik let budovala, najednou zboří. 

Rozrazila dveře, vyběhla ven z kavárny a skočila na přechodu přímo před auto -

Něco do ní prudce narazilo, sotva stihla vyjeknout, když se ozval hlasitý klakson auto a ona pocítila bodavou bolest v kolenou a dopadla na zem.

Zamžikala.

Zrak se ji pomalu znovu zaostřoval a uvědomila si, jak jí buší srdce. Ta těžká věc ji stále obklopovala. Ne. Držela ji za paže a ležela za ní. Auto stálo vedle a řidič vyběhl ven.

,,Proč si mi tam sakra vběhla ty náno?!" 

Trish, která si teprve začínala uvědomovat, co se právě stálo, nebyla schopná promluvit. Ani nemusela. Udělal to za ní ten, co ji ze silnice odstrčil.

,,Byla jen rozrušená. Je dobře, že se nic nestalo. Jsi v pořádku, že ano?"

Trvalo, než ji došlo, že se jí ptá. Byla totiž příliš zaneprázdněná skutečností, že ji ten kluk skoro objímal. ,,Jo.." zamumlala a podívala se na svá kolena. Byla odřená, z jednoho ji tekl malý pramínek krve a dlaně ji také pálily, ale jinak byla v pořádku.

Zatraceně, mohla skončit pod koly toho auta.

Řidič naštvaně sedl zpátky za volant a odjel. 

,,Tak jo, co jsi zač?" zeptala se toho blonďáka a hlasitě oddechovala. ,,Nějakej superhrdina?"

Zasmál se. ,,To nejsem."

,,Ale jo, očividně jo, protože se umíš teleportovat a objevit tam, kde jsi potřeba."

,,Budeš se divit, ale teleportovat se neumím."

,,Ale.. zrovna jsi.."

,,Zrovna jsem ti zachránil život?"

,,Jo. Přesně."

,,No, přece tě nenechám umřít." Už zase se usmíval od ucha k uchu. ,,Takže... hádám, že teď už se mnou na to kafe půjdeš?"

--
Tak se seznamte, milí čtenáři, to je Nick, náš nový superhrdina. 😁😂 Doufám,že se vám kapitola líbila a přeji krásný letní den. ❤