Už dva měsíce si se neobjevila. Mám o tebe strach, a přes to jak málo tě znám, mi strašně chybíš. Už nesedím. Pouze stojím a sleduju krajinu. Chtěl bych dostat alespoň malé znamení, že se tu ještě někdy objevíš. Že tě ještě někdy uvidím, a konečně se dozvím, kdo jsi a kdo stojí za vším tím smutkem, který trhá jak mě, tak tebe, na malé kousíčky, zdajíc se k neslepení. Tohle místo zase na nějakou dobu opouštím. Chybíš mi.
ČTEŠ
Stála na břehu
Teen FictionStála jsi tam a dívala se na vlnky, které způsoboval nemalý proud řeky. Nikdy na ten den nezapomenu...
