Milovala jsem ho. Milovala jsem ho už od začátku, když jsem ho poprvé uviděla. Hned jsem si zamilovala ty jeho oči, tvář, vlasy, postavu, tělo. Všechno. Milovala jsem každý jeho pohyb, jeho chůzi a ten jeho smích. Byl nepřeslechnutelný a nádherný. Byl vyjímečný. Ale teď je všechno pryč. Všechno je ztraceno. Ale povím vám celý náš příběh. Byl slunný den v Londýně a takových je málo. Oblékla jsem si tričko a kraťase. Měla jsem se sejít s Harrym. Bylo léto. Miluju léto. Šla jsem do parku. Mého oblíbeného St. James Park. Na naše místo. Zde jsme se poprvé setkali. Zavolala jsem mu, abych mu to řekla. Nechtěla jsem mu to říct, ale musela jsem. Sedla jsem si na lavičku a čekala. Nečekala jsem dlouho. Zanedlouho jsem ho viděla, jak se ke mně blíží. ,,Ahoj‘‘ řekla jsem neměla jsem mu co jiného říct. ,,Ahoj.‘‘ řekl a pokusil se o úsměv. ,, Jak se máš? ,,Dobře.‘‘ řekla jsem. ,,Ty?‘‘ ,,Jde to.‘‘ Opáčil o posadil se vedle mě. ,, Harry, musím ti něco říct.‘‘ ,,Já tobě taky.‘‘ ,,Začni.‘‘ řekla jsem. ,, Budu se ženit.‘‘ Nebyl moc šťastný. ,, Cože?‘‘ Nevěděla jsem co říct. ,,Já vím. Já a ženit se.‘‘ Pokusil se o úsměv.,, A co jsi mi chtěla říct ty?‘‘ ,, To je jedno. Ted už je to jedno.‘‘ ,,Jenom povídej.‘‘ řekl, podíval se mi do očí a chytl se mě za ruku. Okamžitě jsem se mu vyvlíkla. ,,Nevím jak to mám říct.‘‘ On se na mě povzbudivě podíval. ,, Já. Já jsem těhotnáHarry. Ty jsi otec.‘‘ Už jsem to nevydržela. Při poslední větě se mi po tváři skutálely slzy. Nešlo to zastavit. Ani jsem to nechtěla zastavit. Chtělo se mi brečet. Vykřičet do do světa. Napsat na oblohu. ,, Cože? Kdy? Kdy? Jak? Jak dlouho?‘‘ vychrlil na mě tolik otázek, na které jsem nechtěla odpovědět. ,, Ty víš kdy Harry.‘‘ Jen se na mě tázavě podíval. Chtěla jsem utéct. Někde se schovat. Ale musela jsem mu to říct. Musel to vědět.
