The Madhouse

23.-Hospital

NA KONCI JE DEAL(dohoda), TAK SI TO NENECHTE UJÍT!

Netrpělivě jsme seděli a čekali, co se bude dít dál. Harry mě celou dobu objímal a mě to bylo velmi příjemné. Doufám, že tenhle Harry nikdy neodejde. Dveře se otevřely a v nich stál policajt, který mě vyslýchal; tak i ostatní.

‘‘Teď je zavřený v cele a 16. dubna má soud. Potřebujeme, aby jste se všichni dostavili na soud,‘‘ všichni jsme jen přikývli.

‘‘A teď potřebujeme jet s tebou Freyo do nemocnice. Musíme zjistit co se s tebou dělo. Víme, co to je, protože nám to řekl, ale nemůžeme si být na 100% jistý,‘‘ přikývla jsem a společně s Harrym jsem se postavila. Po celou dobu mě objímal a nehodlal se mě jen tak pustit.

‘‘Tak pojďte zamnou,‘‘ naznačil rukou, ať jdeme za ním. Tak jsme taky udělali a naše cesta skončila venku u policejního auta. Harry mi otevřel dveře a nechal mě nastoupit. Hned potom si sedl za mnou, zavřel dveře a znovu mě objal; asi má rád objímání. I když bych to do něj neřekla, podle toho jak se choval předtím.  Myslím tím, že byl tak odměřený ani se nepokoušel semnou navázat jakýkoliv kontakt, bylo to jen Freyo vyzvednu tě, Freyo máš sezení, Freyo tady máš horkou bílou čokoládu; tu bych si vážně teď dala!

‘‘Hej Harry?‘‘ potichu jsem zašeptala; je mi to trapné před tím policistou a panem Stilinskim. Harry se na mě podíval a pěkně se usmál, až mu vyskočily jeho roztomilý ďolíčky; on je celý roztomilý.

‘‘Hm?‘‘ Zeptal se. Nebylo to hnusné, protože se zeptal tak pěkně; oh bože! Co to tady říkám?!

‘‘Myslíš, že tam budou mít horkou bílou čokoládu,‘‘ dostavilo se mi pouze hlasitého smíchu; co je tu k smíchu? Že mám na ni chuť? Neřeknu, kdybych chtěla čínské nudle nebo tak něco. Praštila jsem ho lehce do ramene, aby se přestal smát.

‘‘Co je na tom vtipného?‘‘ Zamračila jsem se.

‘‘Že se ti stalo něco hroznýho a ty myslíš na to, jestli maj v nemocnici horkou bílou čokoládu,‘‘ zase se začal smát. Bože, to je idiot! Ale i přesto mi neodpověděl.

‘‘Tak co? Mají nebo nemají?‘‘ nadzvedla jsem obočí.

‘‘Nevím,‘‘ znovu se začal smát. Urazila jsem se! Odsedla jsem si od něj a překřížila si ruce přes prsa. Harry se jen chichotal, ale nic nedělal. Nezkoušel si ke mně přisednout a to je jen dobře.

***

Vystoupili jsme z auta. Harry vystoupil a nechal je otevřené a držel je, ale já jsem byla přeci uražená, takže jsem si dveře otevřela na své straně a vystoupila; samozřejmě, že jsem je mohla otevřít dřív, ale přesně tohle jsem chtěla udělat naschvál. Aby věděl, že jsem uražená. Good idea, not? Jenže on se zase zasmál a zavřel dveře jakoby nic.  Šla jsem celou dobu co nejdál od něj. Nechtěla jsem se sním bavit. On se mi směj, že něco chci a já se sním, budu bavit? Of course not.

‘‘Za chvíli přijdu,‘‘ oznámil Harry, když jsme dorazili na místo, a utekl pryč. Pohodlně jsem se usadila na křeslo a čekala, co se bude dít dál. Policajt taky někam odešel, beze slova. Seděla jsem tam s panem Stilinskim a oba jsme čekali, co se bude dít dál.

Někdo mi zaklepal na rameno, abych pravdu řekla, tak jsem se docela lekla. Otočila jsem a zamnou stál vysmátý Harry.

‘‘Co je?!‘‘ zeptala jsem se nepříjemně.

‘‘Na,‘‘ řekl a zpoza zad vytáhl ruku, ve které držel hnědý kelímek. Už podle vůně jsem poznala, o co se jedná; o horkou bílou čokoládu!!!! Šťastně jsem se usmála, ale hned na to jsem nahodila vážný výraz. Nazvedla jsem obočí, na což se na mě Harry nechápavě podíval a cpal mi před obličej ten kelímek s úžasnou tekutinou, kterou bych tak moc chtěla! Ale nemůžu se tomu poddat. Pořád jsem si ji nezvala a Harry se začal mračit.

‘‘Tak když ji nechceš,‘‘ mykl rameny a chtěl se napít; sakra, sakra, sakra!!!

‘‘Klidně si to vypij,‘‘ mrkla jsem na něj. Musela jsem se otočit. Nemůže se na to koukat. Jak pije MOJE pití. Ale já si pak najdu automat a koupím si. Teda… nekoupím. Zapomněla jsem, že nemám u sebe žádné peníze. Povzdychla jsem si a zrovna přišel ten policista.

‘‘Freyo, pojď semnou. Udělají na tobě nějaké testy,‘‘ přikývla jsem a postavila se. Společně s policistou jsem tam nechala pana Stlinskiho a Harryho s mojí čokoládou! Byla jsem snad ještě víc naštvaná, že mi ji vypil. Byla moje. Jenom moje. Bože! Já jsem se snad dočista zbláznila. Jsem hotová z horký čokolády. Je to normální? Řekla bych, že ne. Ale co už. Vešli jsme do nějakých dveří, kde seděla doktorka a kolem pobíhala sestřička.

‘‘Dobrý den,‘‘ slušně jsem pozdravila.

‘‘Dobrý den, takže na vás uděláme nějaké testy. Pojďte se tady posadit,‘‘ je mi divně, ž mi vyká. Přijdu si mnohem starší, než jsem.  Udělala jsem, jak mi řekla; posadila jsem se.  Do ruky vzala baterku a posvítila mi s ní do očí.

‘‘Ještě je stále pod vlivem drog, takže to bude mnohem snazší a nebudeme muset dělat tolik testů, co jsme si mysleli, že budeme muset,‘‘ oznámila mu doktorka. Policista jen přikývl. Sestřička donesla injekci, k tomu nějakou hadičku a váček. Řekla bych, že mi budou odebírat krev. Doktorka to všechno našroubovala do sebe; nechápu jak. Ale to jedno. Na ruku mi nandala škrtidlo a ruku mi zaškrtila; fuj.

‘‘Tak, teď chvíli pumpuj rukou. Potřebuju, aby ti vystoupaly žíly,‘‘ začala jsem tedy pumpovat rukou, dokud žíly nebyly dost viditelné. Doktorka mi škrtidlo sundala, namazala mi místo, kde to píchne, nějakou dezinfekcí a nakonec mi to píchla. Krev mi odtékala do toho váčku.  Bylo to divné a nechutné. Když byl úplně plný, tak injekci vytáhla a přes vpich mi nalepila malou bílou náplast.

‘‘To by mělo být všechno, teď běžte na gynekologické vyšetření a potom počkejte v čekárně, dokud vám nedonesu výsledky. Ty by měli za hodinu, možná dvě, by to mělo být,‘‘ oznámila nám. Oba dva jsme přikývli a společně jsme odcházeli z této místnosti pryč.

***

‘‘Takže se prosím tě obleč. Zjistila jsem, že nejde poznat, jestli byla znásilněná nebo ne. Ale panna rozhodně není,‘‘ oznámila ta gynekoložka.

‘‘Já jsem panna byla,‘‘ řekla jsem. Myslí si, že jsem si to snad vymyslela? Vždyť já jsem to o tom ani nevěděla.

‘‘Nemohla si být znásilněná. Poznala bych to,‘‘ zvýšila na mě hlas.

‘‘Já to vím jen tím, že už nejsem panna! Vůbec nic si nepamatuju,‘‘ zvýšila jsem hlas i já a z očí mi vypadlo pár slz.

‘‘Paní doktorko, tady Freya o tom nevěděla. Byla zdrogovaná pokaždé,‘‘ bránil mě ten policista a hladil mě po zádech. Cítila jsem se díky tomu klidněji.

‘‘Takže se nebránila. Takž by to nebylo poznat. No pokud to je takhle, tak vám nemůžu jinak pomoct. Ale panna určitě není, takž pokud byla a nepamatuje si to, tak to asi nejspíš znásilnění bude,‘‘ oznámila nám. Policista přikývl. Já jsem si oblékla tepláky, které jsem si ještě neoblékla. Gynekoložka podala policistovi nějaký spis papírů a mohli jsme odejít. Před dveřmi čekal Harry, který seděl na židli vedle dveří; co tu sakra dělá? To nemohl počkat tam?

‘‘Hej Freyo, přišla tvoje mamka,‘‘ hned jak to dořekl celá jsem zamrzla.

Hiii. Takže až teď j tu další část. Ano, protože jste nesplnili podmínky Ale dnes ano, tak je tu.Hned jak jsem si všimla, že jsou splněné, tak jsem začala psát. Nebudu se tu rozepisovat, protože pro vás mám DEAL.

Takže, pokud na téhle části bude  150+ votes a 70+ komentářů. Tak vám řeknu jestli bude HAPPY END nebo SAD END. Hodně lidí to totiž zajmá. A řekla bych vám i proč byl. A řekla bych, kdo je Nina a kdo je Leonardo! :D Make a deal? Jak chcete no.

Věnování: NinaNyiregyhazka Když si teda četla od tý půlnoci:D :)