Who Are You, Jimin? (DOKONČENO)

(~•1•~)

Mladý učitel sledoval nově příchozí děti s jejich rodiči, jak si prohlíží areál školky, přičemž každému kolemjdoucímu věnoval vřelý úsměv. Nemohl si nepovšimnout pár extrémně roztomilých dětiček, jak zvesela poskakují okolo svých rodičů s úsměvem od ucha k uchu. Těšil se, až bude učit takto roztomilá dítka.

,,Vy jste můj učitel?" Přišel k němu malý klučina s naducanými tvářičkami a dětskou jiskrou v očích. Taehyung se k němu sklonil, aby mu viděl zpříma do očí.

,,Ano. Jsem Taehyung. Ty?" Klučina si dal ruce v pas a hrdě pronesl své jméno.

,,Jsem Samuel. Ale pro vás pan Samuel." Taehyung se nad jeho slovy rozesmál, ale nijak to nekomentoval.

,,Samueli! Kolikrát ti mám říkat, aby jsi mi přestal utíkat?" Přiběhl k němu blonďatý chlapec - nejspíš jeho bratr, protože na otce byl až příliš mladý. ,,Dobrý den." Uklonil se, když uviděl Taehyunga, ale jinak mu nevěnoval žádnou pozornost. Chytil Samuela za ruku a i přes jeho protesty odešli ze školky.

*^-^*

Jimin musel stále silně svírat ruku mladšího, protože jinak by mu dozajista někam utekl. Ten kluk zkrátka chvíli nepostojí, i když by si to člověk přál.

,,Mám hlad." Ozval se najednou Samuel.

,,A co by sis dal?" Zeptal se Jimin, přičemž mu prohrábl černé vlásky.

,,Dakkkochi!" Vykvíkl radostně, přičemž Jimina zatahal za ruku a začal ho vést ke stánku, nedaleko odtud, kde ono pálivé kuře na špejli prodávali. Jimin se nijak nebránil a nechal se Samuelem vést.

Po dlouhém vybírání, který špíz vypadá nejvíc chutně, si Samuel konečně vybral a téměř okamžitě se pustil do jídla. ,,Ty si večeři nedáš?" Zeptal se Samuel, když mu Jimin oznámil, že by měli jít domů.

,,Ne. Nemám hlad." Zalhal mu. Nechtěl mu říkat v jaké finanční situaci se právě nachází, a že musí šetřit, kde se jen dá. Nechtěl ho nijak omezovat, a i když mu chtěl dát úplně všechno, nemohl. Už tak měl dvě práce, musel splácet dluh, u ne moc vstřícných maníků, a na nájem polorozpadlého bytu,vyšel s penězi jen ztěží. Ale dokud zvládal uživit Samuela, byl šťastný.

*^-^*

,,Proč tu nemůžeš zůstat se mnou?" Zeptal se sklesle Samuel, držíc Jiminův rukáv mikiny s úmyslem ho už nepustit.

,,Musím jít pracovat." Odpověděl Jimin prostě, i když se mu do práce vůbec nechtělo a raději by tu zůstal se Samuelem, musel vydělávat peníze.

,,Samueli, ty už jsi tady?" Přišel ho přivítat jeho nový učitel, přičemž se na něj přívětivě usmíval. Samuel mu úsměv oplatil a konečně pustil rukáv svého Hyunga.

,,Ano. Můj bráška mě musí posílat do školky dřív, protože jinak by přišel pozdě do práce." Konstatoval Samuel s trochu smutným podtónem. Jimin ho povzbudivě pohladil po hlavě.

,,Ještě jsem se vám nestihl představit," Řekl Taehyung, přičemž k Jiminovi natáhl ruku na pozdrav, ,,Jsem Taehyung."

,,Jimin." Potřásli si rukama, ,,Už budu muset jít. Prosím, dejte na Samuela pozor, někdy dokáže být hodně nepříčetný, když není po jeho a ztěžka se uklidňuje." Jimin se nervózně zasmál, přičemž se poškrábal na zátylku.

,,Bude to v pořádku. Viď, Samueli?" Taehyung se podíval na menšího klučinu a poté na jeho bratra. Když nad tím tak přemýšlel, přišlo mu zvláštní, že tu Samuel není se svými rodiči, ale třeba jen zrovna neměli čas.

Jimin se rozloučil se svým mladším bráškou a poté se rozběhl pryč. Nejspíš vážně nestíhal do práce.

,,Jsi tu dost brzo. Ostatní přijdou až za půl hodiny. Chtěl bys dělat něco konkrétního, když se teď můžu věnovat jenom tobě?" Samuel se na chvíli zamyslel, ale poté zakroutil hlavou.

,,Ne. Jediné co chci je, aby tu se mnou byl bráška. Ale musí do práce."

,,Kdepak tvůj bráška pracuje?" Zeptal se. Aby pravdu řekl, docela ho to zajímalo. Přece a jen, Jimin vypadal dost mladě.

,,Nevím. Bráška se se mnou ohledně práce nebaví." Taehyung uznale pokýval hlavou, přičemž přemýšlel jakou aktivitou by mohl zabavit takto hyperaktivní dítě.

,,Hmm, co takhle si zahrát nějakou hru?" Navrhl. Samuelovi se hned rozzářili očka očekáváním.

,,Jakou?"

,,Třeba ... kdo dýl vydrží potichu?" Řekl ze srandy.

,,Hej! Vy se mě chcete zbavit." Uraženě si založil ruce na hrudi.

,,Dobře, tak něco jiného. Co takhle omalovánky?"

,,Víte vy co?" Řekl Samuel, přičemž chytl Taehyunga za ruku a začal ho táhnout do třídy, ,,Radši něco vymyslím já, dobře?" Taehyung jen přikývl a s úsměvem pozoroval Samuela, jak ho odvádí do zcela jiné třídy.

_________________________

Moje první ff je na světě, tak doufám, že se vám to líbilo ;)
Nebudu se tu nijak dlouze vykecávat, stejně vím - samozřejmě, že ne ze své zkušenosti - že tohle si beztak nikdo číst nebude '•~•'
Budu ráda za každé vote nebo comment ¡°▪°¡