Who Are You, Jimin? (DOKONČENO)

{~•15•~}

Samuel začal nadšením pištět, jako nějaká středoškolačka, když uviděl Jimina jak jde Taehyungovi po boku a dokonce to vypadalo, že i dobrovolně. Utíkal objat svého staršího bratra a vděčně se podíval na Taeho, které je pouze pozoroval a obdivoval onu bratrskou lásku. Sám byl jedináček, takže takové pouto k nikomu nikdy neměl.

,,Nebudu tu ale na trvalo. To se nemusíš bát, nechtěl bych tě nějak otravovat nebo tak. Brzy si najdu nějaký bydlení, zaplatím pár dluhů a bude to v pohodě." Jak můžeš zůstat tak pozitivní? Jak můžeš stále věřit, že se věci obrátí k lepšímu? Přemýšlel Tae. Možná, že Jimin neměl na výběr, než jen doufat v lepší časy. Taky že mu nezbylo nic jiného než naděje. Ale on se musel nadále snažit, aby na tom byli alespoň o něco líp. Už jen kvůli Samuelovi.

,,Zůstaň tu jak dlouho bude nutné. Neotravuješ. Kdyby ano, tak bych tě sem ani nezval." Tae si prohrábl své tmavě hnědé vlasy a dodal: ,,Už byste oba měli jít spát. Je už celkem pozdě." Samuel šel spát do pokoje pro hosty, který si zabral celý pro sebe a Jimin se po dlouhém přemlouvání Taeho, že nebude spát v jeho posteli, když je to jeho dům, usídlil na pohodlné pohovce, kam mu Tae přinesl deku a polštář.

*^_^*

Taehyung se probudil s příjemným pocitem, že v domě není sám, i když ho probouzel ten odporný budík, který mu oznamoval, že musí do práce. Neohrabaně vstal z postele a šnečím tempem sešel schody. Jakmile však vešel do kuchyně, uviděl Jimina jak něco krájí na kuchyňské lince a na jídelním stole již bylo připraveno pár mističek, jak s rýží tak i s nějakými omáčkami. Když ho chtěl pozdravit, Jimin se otočil s talíři s polévkou v ruce a donesl je na stůl.

,,Dobré ráno." Řekl Jimin a obdaroval ho tím nejkrásnějším úsměvem, čímž zapříčinil to nejlepší ráno, které kdy Tae zažil.

,,Dobré," přitakal Taehyung a musel uznat, že to byla pravda. Sedl si ke stolu a se zájmem si prohlížel jídlo, které Jimin připravil, ,,Kde jsi se naučil dělat polévku z mořských řas?"

,,Samuel ji miluje. Tak jsem se docela dost snažil, abych se ji naučil. Jsem dobrý kuchař. Ochutnej." Vybídl ho, přičemž si Tae dal do pusy lžičku s polévkou. Byla vážně dobrá. Dlouho nejedl domácí kuchyni. Vždy si něco koupil na tržišti nebo si vystačil s něčím z obchodu. ,,Děje se něco? Je moc slaná?" Zeptal se Jimin, když Tae nijak nekomentoval jeho mistrovské dílo.

,,Je výborná. Jen je to už dlouho, co mi někdo připravil snídani."

,,Ber to jako poděkování." Opět se usmál. Nejspíš ho potěšilo, když mu Taehyung pochválil jeho kulinářské schopnosti, i když věděl, že tuto polévku umí uvařit skvěle.

,,Kde je Samuel?" Zeptal se Tae, když si uvědomil, že tu vlastně není.

,,Ještě ho chci nechat spát." Taehyung jen chápavě přikývl a nadále se věnoval své snídani. Na tohle by si dokázal zvyknout. Každé ráno Jimina výdat, nechat si dělat snídaně, ale něco tomu chybělo. Sice vzal Jimina pod svá ochranná křídla, ale zároveň věděl, že mu Jimin zcela nevěří a bude si nadále dělat co chce. Měl svoji hlavu a neměl ve zvyku poslouchat někoho jiného. Jimin problémy přímo přitahoval. Tae se o něj bál. Bál se, že se mu něco stane, i když teď bydlí s ním. Dával by si to za vinu. Připadal si, jako by převzal odpovědnost za jeho bezpečí a možná i za jeho - štěstí?

____________________

Asi bych měla začít psát delší kapitoly ... {•¿•}
Tak jak se vám to zatím líbí? Budu ráda za jakýkoliv názor ;*

[×;×]