Werewolf dream (CZ) /Pozastaveno

1. Kapitola

...Probudím se s trhnutím. Zalapám po dechu. Rozmrkám se. Vidím rozmazaně, promnu si tedy oči. Bože, kde to jsem. Pomyslím si, když se rozkoukám po bílé místnosti. Vylekám se při pohledu na člověka vedle mě, který má zafačovaný celý obličej až na určitá místa a přerývaně dýchá, s tím že má v nose zavedenou kanylu. Slyším jen obdobné kap kap, když mu přes kapačku putují  do těla léky a výživa. Okolo pípají přístroje, strašně vysokými tóny, které mi ničí uši. Jsem tedy v nemocnici.
Na chodbě slyším hlasy a vozík, na kterém mají sestry léky, které následně rozdávají pacientům. Jedna s celkem příjemným hlasem se baví s hlubokým mužským, který občas zachraptí. Nejspíš nějaký starší pacient. Možná trochu chlípný když jí skládá celkem nevhodné komplimenty, jenže ona toho starouška neumí odpálkovat. A snaží se odejít, jen on ji nenechá a srdce mu bije vzrušením. Netuším jak to vím ani jak a proč to slyším.
Odvracím zrak ode dveří a zadívám se na pacienta vedle mě. Ne pacientku, má spíš ženské ruce. Nevím, co se jí stalo. Na pohled vypadá křehce, nějaká mladá dívka, možná v mém věku. Přes spoustu obvazů to nejde poznat, vlasy taky nejdou vidět. Možná je má pod nimi a nebo je má ostříhané právě kvůli tomu. Kéž bych ji mohl vidět. Nechci si ji jen představovat, mám nutkání na ni sáhnout nebo snad promluvit. Absolutně nevím proč, něco mě k ní táhne..

******

Další dny přemýšlím, co jsem vlastně dělal, že jsem se tady objevil. I přesto, co mi řekli doktoři když byly vizity, mi to není jasné. Prý jsem utíkal po lese až se dostal na hlavní cestu, kde mě najednou srazilo auto. Přitom si pamatuji jen útržky a zvuky. Ale, asi nejvíce mám v paměti vyrytý oslnivý záblesk. Pak jsem ucítil silnou bolest a slyšel kvílení brzd. Nejde mi do hlavy, proč jsem sakra v pátek večer nebyl doma a místo toho běhal po lese. Co sakra jsem? Nepřijde mi to normální, snad jsem mladý a měl bych si v pátek večer někam vyrazit. Nebo už být raději doma s hrnkem silné kávy s mlékem a sledovat seriály či hrát akční hry.
Doktoři si myslí, že jsem měl nějaký adrenalinový záchvat. Ovšem já vím, že to nic takového nebylo. Navíc nemám žádné velké zranění, což taky nechápu. Doktoři z toho byli vyjevení, když mě přivezli se zlomenou rukou a s plno oteklin a odřenin, dokonce jsem měl zraněnou i hlavu. A teď mě ani nic nebolí, nebyl jsem na operaci, kosti mi údajně srostly neskutečnou rychlostí, rány se zahojily.
Nechápu to, oni taky ne. Nevím, co se se mnou děje a proč.

Pacientka vedle mě se jmenuje Allison jak jsem zjistil z cedulky cestou na wc.
Když jsem se podíval do zrcadla, vylekal jsem se sám sebe. Obličej mám pokrytý jizvami, jakoby spáleninami, které se zahojily. Promnu si obličej, podívám se na sebe zblízka. Hlavu skoro opírám o zrcadlo. Zatřesu hlavou a podívám se na sebe znovu, nic tam není. Mám krásnou pleť bez jizev. Asi blázním pomalu. Pootevřu dveře od koupelny a zastavím se, slyším totiž hlas, který jsem zatím neslyšel. Je to ta dívka, přišly za ní sestry. Říkají tam něco jako, že ji sundají obvazy aby zkontrolovaly její obličejová zranění. Opatrně udělám krok a přivřu dveře, pomalu kráčím k našemu pokoji. Nakouknu dovnitř, sestry se na mě usmějí a pokynou hlavou, že klidně můžu jít dál. Posadím se tedy na svou postel čelem k nim, abych tu dívku konečně spatřil.

Další část je na světě, hurá 😂 snad tam nebudou chyby a bude se vám líbit. Každopádně budu neskutečně ráda za  každé přečtení  a odezvy v komentářích +případné votes 😁😊
Snad to má hlavu a patu, je to po dlouhé době (snad mě neukamenujete za to), jaksi totiž nejsou nápady na nic a není ani čas psát 😀 snad to pochopíte 😁😁