Messenger
Ahoj. 😏
Ahoj Michale
Jak se máš?
Docela dobře, co ty?
Mám se úžasně!😇
Ty jo! Mám nápad😂
Jaký Lili?😏
Budu ti říkat Míšo😂
Tak fajn. 😏
Já už musím, tak se měj 😇
Paa😏😶
„Co se to děje? Cítím se tak šťastně! Je to ve mě? Cítí se tak i Míša? A proč mám tolik otázek a žádnou odpoved?“ Šla se vykoupat a asi deset minut po tom zazvonil zvonek. Lekla se, protože nikoho nečekala. Myslela si že je to nějaká spolužačka, jestli nechce jít ven, ale to byl omyl. Když otevřela, před dveřmi stál Michal. Za zády měl kytici růží. Liliana se začala červenat. Michal ji dal kytici a v zápětí se zeptal, jestli nechce jít ven. Lili šla ráda. Nic zvláštního se nedělo, až pak šla domů a Michal ji doprovázel. Před dveřmi jí jemně políbil na tvář. Lili znovu zčervenala. Odešla domů lehla a lehla si na postel. Máma ji zavolala k večeři a tam ji rodiče oznámili krásnou novinu. „Budeš mít sestřičku.“ Co? To je nádhera! Jsem nejšťastnější člověk na světě! Pomyslela si, pak si ale uvědomila, že díky sourozenci může být ona ta, co je vždy stranou, rodiče si ji nevšímají a narozdíl od mladšího sourozence jí nic nekupují. Bála se, ale naštěstí rychle odpověděla rodině, že prý se moc těší. V hlavě, si ale myslela opak... Běžely jí v hlavě prapodivné myšlenky. Chtěla sestru, ale bála se, že ji bodou odstrkovat.
Další den
„Crrrrrrrr crrrrrr crrrrrr! Tak už vstávej! Honem z postele!“ „Bože můj! Co mi to tak matka koupila za budík!? A navíc bych měla vstávat až za deset minut. Až ve 6: 45...“
Byla naštvaná, ale musela do školy kam se těšila z jediného důvodu... ❤Michal❤ Nevěděla, zda bude ve škole, ale potom jí došla zpráva ne messengeru
Messenger
Ahoj Lili.
Ahoj Míšo😇
Jak se máš?😏
Hele nic moc je 6: 50...
Chápu, jsem na tom podobně. 😂😇
Jdeš do školy?
Hele musím, co ty?
Jo jo... Víš o té míní akci, kterou budeme predvádět ve vašem TV?
Ne, nevím, ale už musím tak paa.
Tak paa. ❤😂❤
Musela jít do školy, ale těšila se ještě víc na tu " míní akcičku"... Bylo už moc hodin ona ležela na posteli a nejednou: „A doprdele! Už je 7: 00. Musím jít. Snad to stihnu...“ Do školy to stihla. Byla ráda, že nepřišla pozdě. Po druhé hodině byla dlouhá přestávka, aby se děcka stihly nasvačit. Ona šla do devítky a stoupla si před lavici Michala. Pojď na chodbu, ne? Řekla a šli na chodbu. Michal jí držel za bok a potom sjel na záda jako by ji chtěl pustit a jít pryč. Jenže pak jí chytl pevněji a jeho ruka, kterou jí držel za záda sjela na zadek. „Hele! Děcka pusťte se jo!? Začali se smát a ona dodala: „Ano paní učitelko. To je pipka... No jo Fojtíková...“ „Zbláznila jsi se? To je náhodou úžasná ženská, má svých problémů dost a učí tady nevychovaný děcka, který si její snahy neváží!“ Nadal mi a odešel zpět do třídy. Byla smutná, ale musela to vydržet. Čekaly ji ještě 5 hodin. Zazvonil a ona musela jít na hodinu anglického jazyka. Psali písemku. Ona se učila jak nikdy, ale jak myslela na Michala, napsala to hrozně. Když přišla domů, dala si sprchu a pak koukala na filmy. Na dcera už byla unavená, a tak šla spát.
(Jen tak mimo, mám pokračovat, nebo to stojí za hovno?)
