London life

1

,,Emily, pojď dolů, za chvilku máš být na letišti!" zavolala na mě mamka. ,,Vždyť už jdu." řekla jsem otráveně a zakoulela očima. Nesnáším když mě máma napomíná.

Naposled jsem zkontrolovala, jestli mi něco nechybí a nakonec jsem usoudila, že je to zbytečné protože vždycky něco zapomenu. ,,To je jedno, kdyžtak si to dokoupím." řekla jsem si sama pro sebe a naposled pohlédla na svůj pokoj, ve kterém jsem strávila tolik času.
———————————————————————————————————————
Před domem jsem se rozloučila se svou ségrou. Je jen o dva roky mladší, takže jsme si vždycky skvěle rozuměly.

,,Budeš mi chybět, ségra." řekla Lily a objala mě. ,,Ty mně taky" pošeptala jsem jí do ucha.

Pak už jsem jen nastoupila za mámou do auta a zamávala svojí sestře.
———————————————————————————————————————
Když jsme dorazily na letiště, mamka mě doprovodila dovnitř.

,,Jak si nám to ale rychle vyrostla" řekla mamka a dala mi pusu na tvář. Já jsem se jen pousmála a taky jsem jí políbila na tvář.

,,Užij si to tam a hlavně si nic neudělej!" ,,Užiju a neboj se o mě." odpověděla jsem mamce. Pak jsem ji objala na rozloučenou. ,,Papa." usmála se na mě. ,,Papa."
——————————————————————————————————————-
Po asi dvou hodinách letu letadlo přistálo v Londýně. Už tam na mě a několik dalších studentů čekala paní, která nás pak měla dovést k autobusu, který má jet na naší kolej.

,,Emily Jeffersonová" řekla ta paní moje jméno. ,,Zde." opověděla jsem jí jednoduše.
———————————————————————————————————————
Když jsme dorazily na kolej, měl nás tam provézt někdo, kdo to tam už zná. Mně přiřadili nějakého kluka, který se jmenuje Jace.

,,Ahoj beruško" řekl a zamrkal na mě. Je to takový ten typ kluka, co ze sebe dělá machra a ego má vyšší snad než Mount Everest. Nesnáším takové kluky. Ale byl hezký, to musím uznat. ,,Ehm, ahoj" odpověděla jsem mu i když s nechutí.

,,Tak pojď, ukážu ti to tady." pousmál se a já mu úsměv opětovala. Procházeli jsme se a on mi ukázal kde co je. Při tom se mě ještě ptal na otázky.

,,Kolik ti je, beruško?" ,,Osmnáct." ,,Aha, mně je devatenáct" ,,A odkud jseš?" ,,Jsem z Leicesteru" ,,A máš sourozence?" ,,Jo, mám ségru."

A takhle to pokračovalo, on se mě ptal na otázky a já jen odpovídala, proto jsem to chtěla trochu změnit. ,,Proč jsi mi řekl beruško?" zeptala jsem se přiblble. ,,Tvoje šaty." odpověděl a poukázal na moje oblečení. Že mi to nedošlo dřív.

,,A jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se se zvědavostí. ,,Emily." ,,Jak krásné a půvabné jméno," řekl a podíval se mi do očí ,,stejně jako ty." Zarazila jsem se. Tohle jsem od něj vážně nečekala.

Taaak. 1.kapitolka je na světě!😊 Vím, že byla kratší, ale moc mě toho nenapadá a chtěla jsem aby byl konec trochu napínavější, tak proto jsem ho ukončila takto. Snad se vám to aspoň trochu líbilo a zítra snad vyjde další kapitolka.💕

Vaše Týna