Šutr, Balvan a Droid: Aneb Povstání Kameňáků

Kapitola 1.

"Je zde Šutr 0016?" zvolal do davu Kameňáků generál Kámen.

"Ne, pane!" ozvalo se nazpátek.

"A kde je?"

"Prej někde, pane!"

"Kde někde?"

"Prej někde, pane!"

"Nedělej si ze mě beton, Balvane!"

"To bych si nedovolil, pane!"

"No tak kam teda šel?"

"Prej někam, pane!"

Šutr

Tak a je to tady... Stal se ze mě osamělý a opuštěný Šutr trčící v pěti metrové díře. Do betonu! A jak jsem se tady octl?
Byl jsem na cestě do Propagonistického sídla, což se zdálo jako snadný úkol, avšak opak byl pravdou.
Když jsem uviděl Droidy strážící město Droipag, málem jsem si nabetonoval do kalhot... Začal jsem si uvědomovat, že jít úplně sám do největšího města na světě, které má ostrahu desetkrát větší než je celý náš kmen, nebyl úplně nejlepší nápad.
Měl jsem tedy dvě možnosti... Buď jít statečně bojovat za náš lid, či utéct jako malá ustrašená dlaždička.
Rychlým krokem jsem se tedy vydal zpět domů a doufal, že z mého malého 'výletu' nebudu mít malér.

Jak se dalo čekat, mé tužby se nevyplnily a generál Kámen mě bezlítostně poslal na 5 pět dní do betonové díry, neboli díry hanby. Jednou chce Kameňák pomoct a takhle se mu odvděčí!

***

"Šutre?" pošeptal, pro mě až moc známý hlas. Ach, jídlo se nese!

"Šutre kde seš?"

"Kolik děr tady vidíš, Balvane?" Neodpustil jsem si sarkastickou poznámku.

"Jednu, proč?" ozvalo se nazpátek a já jen tiše čekal, než mu to konečně dojde.

"Jo takhleee," přicupital ke mně s jeho obvyklým, také dosti otravným, úsměvem.

"Neseš jídlo?"

"Ne, máš prý hladovku," odpověděl jako by nic.

"A to tě jako nenapadlo mi něco vzít na tajňačku?"

"Ne," pokrčil rameny.

Kdybych nebyl v tý blbý díře, nejspíš bych ho uškrtil.

"Tak proč si sem do betonu přišel?"

"No přece abych viděl, jak se ti vede." Tak tohle nedávám...

"Fajn, teď vidíš, že se mám pod beton, můžeš zase jít." Nasadil jsem ten nejotrávenější výraz a gestem ruky se ho snažil vyhnat.

Balvanovi spadl úsměv z tváře a jen na mne překvapeně hleděl. To ale bohužel netrvalo dlouho a za malý moment jsem byl nucen znovu vidět řadu jeho žlutých a křivých zubů.

"Co si v Droipagu viděl?"

"Slyšel si, co jsem ti teďka říkal?"

"Ano," vesele pokýval hlavou.

Proč se s tímhle hňupem vůbec bavím? Aha, už vím... Nikoho jiného nemám.

"Nic moc..." povzdechl jsem si nakonec a raději pokračoval, poněvadž mi bylo jasné, že bez odpovědi neodejde.

"Nedostal jsem se ani k hlavní bráně, konkrétně řečeno jsem se zastavil pět kilometrů před ní," zamumlal jsem.

"Proč si nešel dál?"

"Věř mi, že kdyby si viděl ty Droidy, udělal bys přesně to, co já a při tom by ti ještě něco přibylo v kalhotech," s nezaujetím jsem mu odpověděl a nadále dělal uraženého.

***

Jak se dalo čekat, Balvan přišel i další den, avšak tentokrát i s krajícem chleba. Sice to byla docela chudá strava, na to, že mi měla vydržet na celý den, ale lepší než nic. Generál Kámen totiž říkává, že musíme přetrpět i to nejhorší a být tvrdý jako skála, takže by nás prý nějaký hlad neměl rozhodit.

Ovšem další dny už to bylo poněkud horší. Balvan se neobjevil ani jedinkrát, čemuž jsem absolutně nerozuměl.

Místo něho mi občerstvení nosil Kamínek a to v podobě štěrku a jeskyní vody. Vím, že se jmenuji Šutr, vím, že patřím do kmene Kameňáků, ale vůbec nechápu, jak někoho mohlo napadnout mi přinést k jídlu štěrk. Celé dny jsem tedy přežíval na vodě a modlil se k svaté Skále, ať toto utrpení konečně skončí.

Po celou tu dobu mi v hlavě vrtala otázka, kam se můj kamarád poděl a jak mě tu jen tak mohl nechat samotného na pospas hladu, ovšem v jednom jsem si byl jist. Až ho uvidím, vlastnoručně ho uškrtím.
No a nemusel jsem ani čekat moc dlouho a Balvan se za nedlouho nacházel na stejném místě jako já. Vlastně už nebylo vůbec potřeba, abych ho zabíjel, protože on vypadal, jako by měl brzy vypustit duši.

Dobrá, asi už vím, kde se potuloval. Je více než jasné, že se vydal do Droipagu, což od něj bylo hodně hloupé a nevidím žádný důvod, proč tam sám vůbec chodil, ale hlavní otázkou zůstává, proč vypadá tak, jak vypadá.

To ho ti Droidi napadli nebo co? Nechce se mi totiž věřit, že by mu tohle provedl generál. Sice působí děsivě a dost mu smrdí z pusy, což je jeden z signálů, který vám říká, abyste se od něho drželi co nejdál, ale určitě by ho takhle nezřídil.

Pohlédl jsem na Balvana, který vypadal, jako by měl za malý moment upadnout do bezvědomí a přemýšlel, jestli ho mám nechat být, nebo uhasit svou zvědavost.

"Balvane?" Opatrně jsem do něj šťouchnul s nadějí, že se probere, ale žádné odpovědi se mi nedostalo.

"Balvane." Svraštil jsem obočí, když se ani tentokrát neozval.

Uchopil jsem ho tedy za ramena a třásl s ním ve snaze ho probrat, ovšem žádný efekt to nemělo. Začínal jsem být pořádně nervózní a uvědomoval si, že je určite něco v nepořádku. Nutně jsem se potřeboval dostat ven, ale nevěděl jsem jak.

Začal jsem křičet, tlouct pěstmi do betonových zdí a snažil se upoutat něčí pozornost, ale marně, nikdo se zřejmě v našem okolí nenacházel.
Pohlédl jsem na zuboženého Balvana a sesunul se vedle něho v naději, že se stane zázrak a můj kamarád se probere.

Balvan
/Flashback/

Šutr měl pravdu... Ti Droidi jsou sakra děsiví! Ale když jsem se dostal tak daleko, nemůžu se přece jen tak otočit a jít zpět. Navíc je na mě Šutr určitě naštvaný, že jsem ho tam nechal samotného a první, co bych od něj určitě slyšel, by bylo: "Já ti to říkal."

Po dlouhém přemýšlení a nandání si plen jsem se tedy rozhodl kolem Droidů nějakým způsobem proklouznout.

Roztřeseně jsem došel, nebo se spíše došoural, k bráně a čekal, kdy mě to obří stvoření zašlápne. Nic takového se ale nestalo.

Stál jsem pouhé dva metry od něho a on dělal, jako bych tu vůbec nebyl. Zvědavost mi nedala a já k němu musel přijít o kousek blíž a jen prstíčkem se ho dotknout, ovšem to bych jím nesměl projet. Překvapeně jsem hleděl na ruku zabořenou v jeho noze a snažil se pochopit, co se právě teď stalo. Paži jsem rychle stáhl zpět a raději se co nejrychleji snažil dostat za hranice.

Na tváři se mi objevil široký úsměv, když se přede mnou zjevil velký svítivý nápis, na němž bylo napsáno: "Vítejte v První zóně [MORS ZONA]" Sice nevím, co to ta 'MORS ZONA' znamená, ale hlavní je, že jsem se sem ve zdraví dostal.

To bude Šutr čučet, až zjistí, co jsem bez něj dokázal!

Hrdě jsem udělal krok v před, což jsem zřejmě dělat neměl, neboť se v tu chvíli po okolí rozezněl nesnesitelně hlasitý alarm.

Pohotově jsem si zacpal uši, doufajíc, že jsem něco neudělal špatně. Hluk ustal a než jsem se nadál, půda pode mnou se propadla.

Poslední, co jsem cítil, byla chladná tvrdá zem a štiplavý zápach, připomínající plesnivé ponožky.