Royal Love (Thiam CZ FF) / POZASTAVENO!

Kapitola 3

Právě teď mé srdce prahne po vysvětlení, proč se můj bratranec obtěžuje s pobízením mého otce, aby na trůn dosadil právě jeho. On sám není lepší jak já, se svým drzým a pyšným chováním by mohl být stěží dobrým králem pro naši zemi. Dovoluje si jít a nabízet otci takovéhle nepřijatelné řešení. Sám se o to hlásí jen proto, že nárok po svém otci v Irsku nepřipadne jemu, ale jeho staršímu bratrovi. Je stejně pošetilý, jako můj otec. Někdy si říkám, že by měl být jeho syn právě on a ne já. Zatracený Harry Gracewell s jeho zatracenou pýchou.

Do toho všeho musí vejít právě Theo. A zatracený Theo Raeken. 

,,Omlouvám se, nechtěl jsem tě vyrušit, myslel jsem, že tu nikdo jiný není."  Zavře za sebou dveře a posadí se na židli přímo naproti mně. Na sobě má šedé tričko a džíny s hnědým páskem. Tak moc mu závidím jeho postavení. Není pěkné být na tom mizerně, ale aspoň si můžete dovolit nosit  pohodlné věci a ne společenské oblečení, které musím mít 24 hodin denně. Zamračím se. ,,I já se omlouvám, ale nemám náladu na nějaké vybavování s tebou, ne zrovna teď." postavím se, otočím se na špičce a už si to kráčím pryč, než mě stihne ještě zastavit. ,,Co to máš?" zeptá se a já se na něho podívám, abych věděl o čem mluví. Následuji jeho pohled k mému dopisu v ruce, který jsem div už nestačil vzteky zmačkat. ,,Nic, o co by si se měl starat." utnu ho a vyrazím pryč dřív, než by se strhla nějaká hádka. Nyní se stala přednější tato nesmyslná událost okolo Harryho. 

Vrazím do otcovi pracovny bez klepání. Očekávám, že se na mě bude pohoršeně dívat, ale než stačí cokoli udělat nebo říct, převezmu si slovo nejprve já. Zvednu dopis s pečetí orla a začínám se rozčilovat. ,,Co má tohle znamenat?! Celé dny mě mučíš, abych byl připraven na roli krále a potom zjistím, že má zájem o tvé zastoupení bratranec Harry?! Dal si mu snad někdy v minulosti na jedné z jeho návštěv náznak, že by se mohl tvého místa ujmout? Jak myslíš, že si jinak ten dopis vyložím?!" díky rychlosti slov, které ze mě padají jedno za druhým se musím dvakrát tolik nadechovat. Cítím, jak se mi dělá mdlo a točí se mi hlava. Otec se postaví, přejde ke mně a vytrhne mi dopis z ruky. Moc přesvědčivě nevypadá. Najednou se trošku zastydím, protože o tom možná doopravdy nic neví. Čekám, jak zareaguje.

,,Nikdy jsem mu nic neřekl, aby si myslel, že mu tohle bude patřit. Můj nápad to nebyl, to mi můžeš věřit. Jediný kdo mu tohle mohl ponouknout do hlavy je jeho drahá matinka, a má dokonalá sestra Rhiannon." pohledné na mě a v očích má zlost. ,,A místo toho, aby ses zajímal o co nemáš, běž radši na chvíli na čistý vzduch. Potom se vrať k práci a abych nezapomněl, nechci tě po zbytek dne vidět, dokud nebudeš mít vše splněno." s tímto otec konverzaci opustil a já se v tichosti vytratil z místnosti. 

Byl jsem skleslý, celé ráno se táhlo příliš dlouho a zdálo se mi, jako by práce jen a jen přibývalo. Otcovu radu jsem si vzal k srdci až kolem čtvrté odpoledne, kdy jsem se vydal na čistý vzduch do zámeckých zahrad. První čeho jsem si všiml byly jeho hnědé vlasy. Theo seděl sám na černé lavičce, okolo něho svítilo sluníčko, jako by to snad zapříčinil svojí přítomností on sám. Všude kde byl on, bylo dobře. Byl pro mě jako domov. 

Přišel jsem blíž a odkašlal si. Ihned mě zpozoroval. Ve tváři měl zamyšlený výraz, možná i trošku rozlobený. Chvíli jsem stál a nevěděl co s rukama. Takhle situace mě znervózňovala, právě teď to mezi námi dobrý nebylo. Nakonec však poklepal prsty vedle sebe, což znamenalo, že spolu mluvíme. Sedl jsem si vedle něho a on čekal až začnu mluvit. Dlužil jsem mu vysvětlení. ,,Theo omlouvám se. Za všechno. Za to jak se chovám a jak tě posledních několik týdnů pomíjím. Mám toho nad hlavu a jsem z toho vyřízený. Je to těžké. Abych to zkrátil... choval jsem se jako..." nenechal mě domluvit, protože mi bylo jasné, že má potřebu to doříct za mě. ,,Jako pitomec?" koutky úst se mu zvednou nahoru a naše pohledy se střetnou. Slabě se usměji. ,,To sedí. Přesně jako pitomec." řeknu a zahledím se stranou. Theo nejspíš vycítí, že se děje něco víc. ,,Víš, že mi můžeš říct všechno. Jsem tvůj nejlepší přítel. A to nemění ani situace, že na mě nemáš už tolik času. Vždycky jsem věděl, že máš v tomhle světě svůj důležitý účel a že budeš jednou skvělým králem, kterého tato země potřebuje." jen co to dořekne, cítím jak mě jeho slova začnou fascinovat. ,,Theo chybí mi ty naše trávené časy, to snad víš a děkuji za tvoji veškerou důvěru, kterou ve mě vkládáš. Moc to pro mě znamená... Ta věc co mě trápí je můj bratranec Harry." povzdechnu si a pokračuji. ,,Chce se ucházet o pozici krále. O pozici, která má patřit mně." 

Theo mlčí, ale pak promluví. ,,Nemyslím si, že má nějaké šance. Jsi mnohem lepší. To snad musí tvůj otec vidět, ať je sebevíc pyšný. A i kdyby to ten nafoukanec Harry zkusil, společně bychom ho vyhnali." přisadí si Theo svou. Upřeně se na něj zadívám. ,,Tak to by mě zajímalo jak." neváhá a jednoduše odpoví. ,,Však my dva už bychom na něco přišli." mrkne na mě a to mi vykouzlí úsměv na tváři. Vlastně ne jenom úsměv, za posledních několik dlouhých přepracovaných dní se upřímně směji při představě, co bychom s Theem mému bratranci provedli, aby si svoji nabídku hodně rychle rozmyslel. Když se přestaneme oba smát, už mluví vážněji. ,,Netrap se tím. Je zbytečné na to teď myslet. Až moc si se ponořil do své práce. Liame, potřebuješ taky pauzu, kousek svého normálního života." vstane a naposledy se na mě podívá. ,,Běž a odpočiň si." 

Ke konci dne, když už jsem ležel s hlavou na polštáři jsem nakonec uznal, že si se situací okolo bratrance nemusím prozatím lámat hlavu. Šance, že by získal můj trůn byla mizerná. A i kdyby se o něho ucházel, porazil bych ho. Taky jsem si uvědomoval, co myslel Theo jeho slovy, když říkal, že potřebuji kousek normálního života, myslel tu část života s ním. Ta která mi chyběla. 

Převalím se na stranu a okny své komnaty vyhlížím do temné noci, dokud nakonec nezavřu oči a myslí se nevplížím do říše svých snů. 

Třetí kapitola. 

Pár čtenářů se mezi nás opět přidalo. Takže díky všem. :) Btw vím, že to zatím není nic extra, ale teprve začínáme tudíž se to teprve rozjede. :D Nechci na to úplně spěchat. :)