Ashley

▪1▪

Náš příběh začíná jedním krásným slunečným dnem na předměstí malého městečka Southberry. Přesněji řečeno ve škole, škole nijak odlišné od jiných škol v zemi. Když se podíváte pod povrch béžové fasády školy, také neuvidíte nic neobvyklého. Jen několik studentů pobíhajících po chodbách, sdělujících si mezi sebou nejnovější školní klepy, tři dívky stojící na vysokých jehlách, vystavené na obdiv světu, chválící si navzájem svůj dnešní makeup a outfit, protože chudinky neví, o čem jiném by se měly bavit a také skupinku podivných existencí, s piercingama všude možně i nemožně.

A taky mě, Ashley Sparksovou, sedící na lavičce vedle automatu na kafe dumající nad tím, zda si dá k večeři sýrovou nebo šunkovou pizzu. Nakonec jsem dospěla k závěru, že si mezi těmito dvěma nelze vybrat, a tak si budu muset k večeři objednat obě. Mezitím už mě zpozorovaly mé drahé přítelkyně Zoe a Bethany, které ještě před chvílí patřily k těm studentům probíhajících na chodbách a snažily se zjistit jméno nějaké záhadné krásky, která přistoupila k nám na školu.

,,Ashley, ta holka se jmenuje Christine a Sarah říkala, že Daniel slyšela, že se přestěhovala z LA," vychrlila na mě bez pozdravu Bethany.

,,Hmm zajímavé." snažila jsem se projevit nějaký zájem, ale marně. Měla jsem teď úplně jiné starosti než nějakou Christine. 

,,No tak, Ash, nedělej že tě to vůbec nezajímá," zabručela Beth.

,,Promiň Beth, ale nezajímá," odpověděla jsem trochu prudčím tónem, než jsem zamýšlela.

,,Dobře, chápu, tak po mně nemusíš hned štěkat," řekla a odkráčela někam ke skřínkám. Zoe nade mnou jen pokroutila hlavou a také se vzdálila.

A zase jsem ta nejhorší. Chtěla jsem se zvednout a odejít do třídy, ale něčí ruce mě přišpendlily na lavičce.

,,Netvař se tak načuřeně, není potřeba vysílat vlny nepřátelství na kilometry daleko," ozval se hlas za mnou.

,,Zacku, to nejsou vlny nepřátelství, to je můj upřímný nezájem," odpověděla jsem klidně.

Zack je můj soused. A také vlastně nejlepší kamarád, známe se prakticky od narození.

,,Neříkáš to moc přesvědčivě. Ta holka je docela kost, nebojíš se, že ti sebere tvojí korunku krásy?" řekl Zack s nepřeslechnutelnou ironií v hlase.

Ano, dostala jsem korunku krásy. V té době mi bylo asi pět nebo šest let, ale Zack mi to pořád předhazuje, i když ví, jak moc to nesnáším. Baví se tím už přes deset let, ale pořád ho to nepřešlo.

,,Sklapni Zacku a radši přesměruj svůj pohled na mou devátou hodinu, tam se nacházejí dámy které by se novým a nepoužitým zbožím mohly cítit ohrožené."

Oba jsem své pohledy přesunuly na skupinku takzvaných krásek školy, dokonale nalíčených slečen s postavami modelek. Při pohledu na jejich kyselé ksichty, které upíraly na nově příchozí dívku, jsme oba propukli v hlasitý záchvat smíchu.

,,Měla bys jí dát šanci. Podívej, vypadá to že se Zoe a Beth si rozumí," řekl Zack poté co jsme se uklidnili.

Opět jsem se otočila směrem k chodbě abych zjistila, že Zack má pravdu. Zoe i Bethany něco horlivě vyprávěly té nové dívce, kolem které se mezi tím vytvořil hlouček zvědavců a obdivovatelů. Jen jsem nad tím protočila očima.

,,Víš, já nejsem Zoe, ani Beth, neumím si dělat kamarády."

S těmito slovy jsem se zvedla a odešla do třídy. Za zády jsem užila slyšela jen Zackův smích, čímž mě podráždil ještě víc. Ale měla jsem pravdu, a on to moc dobře věděl. Kdyby před třema rokama nezačal chodit Zack se Zoe, asi bych se nikdy nezačala bavit s nikým. Ale byla jsem zvyklá trávit se Zackem spoustu času, takže když si našel Zoe, chodila jsem s nimi čas od času také ven, nabo na jídlo. Se Zoe jsem se nepřestaly bavit a ni po jejich rozchodu. A bavit se se Zoe znamenalo automaticky bavit se s Bethany, protože to byly nerozlučné kamarádky. Pak se k nám na střední přidala i Emily, se kterou jsem si nakonec rozumněla nejvíc. I když, uznávám, ze začátku jsem jí taky moc nemusela, protože mi přišlo že kazí naší partu, ale postupně jsem si ji oblíbila ještě víc než Beth a Zoe. Emily je rozhodně z nás všech nejrozumnější, skoro naše druhá mamka. Ne že by s ní nebyla sranda, nebo že by se neuměla odvázat. Ale vždy měla výjimečně vyvinutý smysl pro rozpoznání hranice mezi zábavou a průšvihem. A také většinu problémů odhadla dřív než se vůbec staly. To jsou pak takové ty situace které končí jejími slovy: Já vám to říkala.