[ON HOLD] Shooting Stars (cz, BMTH)

One

Melony
Probrala jsem se, v noci, ve svojí posteli a svém bílošedém pokoji.

Asi bych vám měla říct kdo jsem.

Jmenuji se Melony Nicolls, je mi dvacet jedna. Bydlím u nevlastní matky, díky které mám zjizvené záda, adoptovala mě když mi bylo deset. Měla jsem i bratra ale rozdělili nás, adoptovali ho, když mi bylo osm. Mám práci v jednom baru tady v Londýně.

Dělala jsem si naděje, že matka není doma, ale to jsem mohla jen doufat.

„MELONIE! VYLEZ Z TOHO POSRANÝHO POKOJE!" Zakřičela přes celý dům.

Nehodlám ji poslouchat, to ať mi klidně zlomí ruku.

„KURVA, TY POSRANÁ MALÁ DĚVKO!" Ano tím myslí mne.

Rozrazila dveře, za vlasy mě stáhla na zem, kde do mě začala  kopat, schovala jsem si obličej, aby se mě v práci na nic neptali.

Už to trvalo asi deset minut, když už se uklidnila, odešela a nezapomněla práskout dveřmi.

Vykašlala jsem trochu krve, vstala jsem a šla do koupelny. Fyzicky to ani tak moc nebolelo, ale psychicky to je přesně naopak.

Zamkla jsem se v koupelně a ze svojí skrýše vytáhla moji kamarádku. Žiletku. Chvíli jsem si převracela mezi prsty a pak...

První řez, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý... některé byly horizontální, některé vertikální.

Kreslím stříbrem a změní
se to v červenou.
Magie.

Ptáte se proč to dělám? Proč se řežu? Osvobozuje mě to, dokazuje že jsem pořád naživu.

Když už jich bylo dost, opláchla jsem si levou ruku a obvázala si ji obvazem. Ještě jsem přes to přetáhla hodně nárámků. Aby si nikdo ničeho nevšiml.

Jsou asi čtyři ráno. Mám hodinu než budu muset do práce. Tak to vidím že budu na mobilu. Stalkovat profil Olivera Sykese. Trochu hodně velký fanoušek....

|||

Asi v pět jsem se dokopala udělat ze sebe člověka.

Jednoduše, korektor a linky. Oblékla jsem si černé tričko, černé kalhoty, na to BMTH mikinu, uniformu jsem si dala a "hurá" do práce, proklouzla jsem oknem a dala si sluchátka do uší.

|||

Konečně, končí mi směna a já můžu pryč. Je devět večer. Super a já jdu domů, ale nejdřív si chci udělat zastávku na mostě.

Sedla jsem si na zábradlí a nohama pohupovala ve vzduchu.

Kdysi jsem nechápala lidi kteří se vzdali života, ale teď bych je nejradši následeovala.

„Asi už nejsem jediný, kdo sem chodí přemýšlet." Ozval se za mnou hlas, mě až moc dobře známý hlas.

„O-Oliver Sykes?" Otočila jsem se. Tak jo klid, nezačni fangirlit.

„Jo." Řekl a opřel se rukama vedle mě. Mlčeli jsme, dokud Oli nepromluil.

„Takže co tě sem vedlo..." Chce znát moje jméno.

„Melony." Řekla jsem mu. Zvedl ke mě své oříškové oči.

„Melony... krásné jméno." Řekl když se znovu podíval na řeku.

„To mi ještě nikdo neřekl..." Zčervanala jsem, lehce, přecejen s mojí bílou pletí to moc nejde.

„Tak to byli idioti." Usmála jsem se nad tím. „Takže co tě sem vedlo, Melony?" Zeptal se znovu. Povzdechla jsem si.

„Nechci vás s tím otravovat." Řekla jsem mu.

„Mě to můžeš říct. Já sem chodím, protože se snažím utéct před problémy, před minulostí, jenže ty svině umí plavat..." Řekl mi Oliver.

„Mám to stejně, s tím rozdílem že narozdíl od vás utíkám ještě před jednou konkrétní osobou, člověkem která si říká moje matka, přitom je to převlečený satan..." Řekla jsem mu na oplátku já.

„Co kdybychom si tykali? Oli." Natáhl ke mě ruku kterou jsem přijala.

„Melony Nicholls." Zaraženě se na mě podíval.

„Ano mám stejný příjmení jako Matthew." Řekla jsem mu a Oli se rozesmál.

„Fanoušek?" Zeptal se když si všiml mojí mikiny. Otočila jsem rychle pohled na druhou stranu.

„Ne, ne, jsem rád když potkám fanouška." Usmál se na mě. Odkašlala jsem si protože moje hlasivky jsou úplně v kýblu.

„Mám všechny vaše merche." Řekla jsem mu. Usmál se na mě. Po nějaké době ticha, ho přerušil Oliho nádherný hlas.

„Mám tři otázky, nemusíš mi na ně odpovídat, ale byl bych za to rád. Pracuješ? Studuješ? A kolik ti je let?" Položil mi své otázky.

„Pracuju, v místním baru. Ještě před dvěmi lety jsem studovala na vysoké, ale pak přišly problémy a já musela vzít práci na plný úvazek. A je mi dvacet jedna." Odpověděla jsem mu.

„To by sis ještě měla užívat života..." Poznamenal.

„Život je svině hnusná, kterou bych nejradši zakopala hodně hluboko." Řekla jsem mu.

„O tom taky něco vím..." Řekl a oba jsme se zasmáli.

|||

Dál jsme si povídali o různých kravinách, byla to sranda.

Koukla jsem se na mobil a bylo přesně 22:17.

„Sakra!" Rychle jsem seskočila ze zábradlí.

„Co je?" Zeptal se udiveně Oli.

„Musím domů." Řekla jsem mu a už chtěla odejít, když mě Oli chytil za ruku. Otočila jsem se k němu.

„Kde bydlíš? Doprovodím tě." Řekl mi.

„Za rohem. Děkuju." Odpověděla jsem mu, kývl hlavou a bok po boku jsme šli k mému domu.

Přišli jsme k mojemu, pardon, matčinému domu. Otočila jsem se k Olimu.

„Tak zítra zase v devět na mostě?" Zeptal se.

„Jetli ti to nevadí..." Odpověděla jsem mu.

„Ne, jasně že ne." Řekl a objal mě, objetí jsem mu oplatila. Nejradši bych v tomhle hřejivém objetí zůstala, ale musím dovnitř. Odtáhli jsem se.

„Tak zítra, Melony Nicholls." Řekl a oba jsme šli domů.

PŘEČÍST!!!!!!!!!

Zdarec, BMTH fanoušci!
Jak jsem slíbila v popisku, tady máte první kapitolu FF s našim milovaným Olim Sykesem! Jen ať víte jsme v srpnu roku 2013. Ať jste v obraze.
Nevím jak často to bude vycházet ale budu se snažit abyste tady alespoň jednou do týdne měli nějakou kapitolu. Takže ať už toto čtete v noci či ve dne, o víkendu nebo v týdnu, přeji vám všechno nejlepší do dalších dní! :)

Vaše
Sykes.