Šepot chtíče | Tomione

Kapitola patnáctá

Jako každé ráno se při snídani otevřela ve Velké síni okna a sovy (ať už školní, nebo studentů) přinášely dopisy, balíčky, nebo odpovědi ve svých zahnutých zobácích.

Hermiona se zrovna nezaujatě bavila s Merilin o včerejším polibku se Sebastianem, který byl podle zrzky začátkem jejich budoucího společného života. ,,Mohli bychom vám uspořádat svatbu - ne! Mohli bychom uspořádat dvojí svatbu, na které by jste se vzali společně s Emiou a Montym! Nebylo by to krásné?"

Monty se na Hermionu podíval soucitným pohledem, ale cosi v jeho obličeji kudrnaté nebelvírce prozradilo, že rozhodně neplánuje jí před nadšenou Merilin Forestovou ochránit.

Bylo pro ni tedy vysvobozením, když jí před palačinky, které si s kručením v břiše ráno nandala na talíř, přistála školní sova Kodaline s dopisem v malém zobáčku. ,,Děkuju ti, maličká," usmála se děkovně na sovu a jakmile natáhla ruku, aby si od Kodaline dopis vzala, klovla ji do prstu a nahněvaně odletěla.

U vedlejšího stolu propukl Lyall Lupin v hlasitý smích, díky němuž si od Hermiony vysloužil úsečný pohled. Stejně jako ona si totiž mrzimorský student vzpomněl na jejich společnou zastávku v sovinci, kde se projevila Hermionina lehká fobie ze sov, které ji s potěšením klovaly. ,,Už chápu, proč jsem si nikdy nepořídila sovu," zamumlala si pod nosem a pohlédla na dopis, který ji Kodaline donesla.

Montymu se pobaveně zajiskřilo v očích a nahnul se přes stůl, aby si mohl přečíst podpis na dopise. ,,Kdo ti píše?"

,,Pan Croaker," odpověděla rychle Hermiona, než dychtivě rozbalila obálku a ponořila se do slov muže, který jí mohl vysvětlil její přítomnost v minulosti.

Drahá slečno Grangerová,
ačkoli mě Vaše podivné otázky překvapily, uchovávají v sobě jiskru tajemnosti, jež mě doslova nutí odpovědět.

Do dne, kdy mi přišel váš dopis, jsem neměl tu čest hovořit s tak mladou ženou jako jste Vy, jež by se natolik zajímala o podstatu Času, který nás vězní v přítomnosti a je schopen nás pomocí kouzel přenést do všech časů světa.

Tímto jsem zodpověděl jednu z mnoha Vašich otázek, slečno Grangerová. Tudíž, zda je možné být unesen Obracečem času, který je jakousi bránou mezi světy minulosti a přítomnosti - ano je, byť za použití mnoha složitých kouzel, která snad neznám ani já sám.

Dle mé teorie by mohl daný člověk v minulosti zaklít Obraceč času tím způsobem, aby se po doteku vyžadované osoby přenesl do předem zvolené doby. Muž či žena, kteří by byli natolik zběhlí v umění kouzel by museli mít prapodivně životně důležitý důvod, proč si s časoprostorem zahrávat, neboť jediná chyba by vedla k okamžité smrti člověka, o jehož přenesení do minulosti stojí.

Další otázkou je, zda by se unesený člověk mohl vrátit do své původní doby - s jejíž odpovědí jsem si lámal hlavu několik nocí. Dle mého názoru by bylo potřeba nashromáždit spoustu magické energie, která každému kouzelníkovi (pomineme-li motáky) proudí v žilách a vytvořit spletitou síť kouzel s opačným významem, než jaká byla použita ke kletbě očarování Obraceče času.

Ovšem, nezažil jsem tuto událost ani jednou za svůj poměrně dlouhý i krátký život a proto jsou tyto odpovědi pouhými neověřenými teoriemi.

Pokud máte další otázky, mohu jen doufat, že na ně budu znát ověřenou odpověď. Doufám, že jsem vám poskytl odpovědi, se kterými můžete být spokojená.

S pozdravem, Saul Amadeus Croaker.

Od přečtení oné odpovědi byla Hermiona myslí zcela jinde, než na bradavickém hradě. Ubíhali minuty, které přibližovali začátek hodiny ve vlhkém podzemí a dívka s kudrnatými vlasy nepostřehla jediné slovo, které jejím směrem vyřkli její kamarádi - to jí v tu chvíli vůbec nedělalo starost.