Ano, pane učiteli

Nejistota

Ráno mě probudil zvonek u dveří. Líně jsem vstal a otevřel. No kdopak by tam nebyl než Tae, že? Zavřel jsem hned dveře, ale on si je opět otevřel. Odešel jsem od nich do kuchyně a on mě následoval. ,,mrzí mě To."

Ráno jsem se vzbudil a dolezl do kuchyně. Kluci už tam jedli. "Dobré ráno Yoongi." Řekl Namjoon. "Co je na něm dobrého." Zavrčel jsem a sedl si.

Podíval jsem se na něj a vrazil mu facku. ,,Tvoje omluvy mi jsou k ničemu." Řekl jsem naštvaně a on jen sklonil hlavu a kývl.

Najedl jsem se a zalezl jsem do svého studia kde jsem začal skládat novou píseň.

,,Já jsem ti nechtěl ublížit. Jen jsem chtěl abys mi dal šanci." Řekl tise. ,,A já ti ji dal, že?" Řekl jsem ironicky a otočil se k němu zády.

Nakonec jsem ji složil. Začal jsem skládat hudbu. Nakonec bylo vše hotové. Kluci za mnou přišli a přečetli si text. "Jarní den Chybíš mi Když to říkám, tak mi chybíš ještě víc Dívám se na tvou fotku Ale stále mi chybíš Čas je tak krutý Nenávidím nás Teď je těžké vidět tvář jeden druhého Je tu jenom zima I v srpnu to tu je jak v zimě Moje srdce nutí čas ubíhat Jako opuštěná sněhová archa Chci držet tvou ruku a jít na druhou stranu země ukončit tuto zimu Kolik touhy musí napadnout jako sníh, aby přišel jarní den?" Odcitoval Namjoon. "Jak ji pojmenujeme?" Zeptal se Jimin. "Spring day." Řekl jsem.

Tae u mě nakonec zůstal, protože jsem se sesypal z toho všeho. Usnul jsem mu v náručí a on šel udělat mi šel udělat jídlo.

Nakonec jsem to dokončil a šli jsme do tanečního sálu. Začali jsme dělat choreografii.

Když jsem se probudil znovu jsem ležet v Taeho náruči. ,,Promiň." Řekl jsem a pomalu se posadil. ,,Je ti lépe? Udělal jsem něco k jídlu." Řekl mi a já jsem kývl a šel do kuchyně se najíst.

Udělali jsme i choreografii. Namjoon zavolal manažérovi a už jsme jeli do studia. Prvně jsme to nazpívali a pak jsme se začali domlouvat na videu. Když jsme skončili byla už 1 hodina ráno.

Po jídle jsem znovu usnul a vzbudil se až večer. 'Prosím... dej mi šanci.' Napsal jsem Yoongimu a sedl si na postel. Tae přišel za mnou a objal mě.

Svůj mobil jsem ignoroval. Uběhlo několik dní a videoklip byl vydaný.

Po několika dnech jsem se koukal, jestli jejich skupina něco nevydala, narazil jsem ale na nový song který mi vrhnul slzy do očí. Když jsem ho doposlechl vzal jsem si věci a vyrazil k Yoongimu.

Stál jsem ve svém studiu a rapoval svou sloku.

Zazvonil jsem a čekal, než mi přijde někdo otevřít.

Vzdychl jsem a šel jsem otevřít. "Pro Krista pána! Jestli jseš to ty Hoseoku, nikam nejdu!" Řekl jsem nasraně a otevřel.

,,Yoongi.." Zašeptal jsem a přešel blíž k němu. ,,Proč ta písnička?"

Rychle jsem se otočil a šel pryč.

Šel jsem za ním a zezadu ho objal. ,,Yoongi, Prosím udělám cokoliv, jen mě neodháněj."

Měl jsem na krajíčku. Chtělo se mi hrozně brečet. Nevím co mám dělat.

,,Yoongi.. já vím, že mě nechceš vidět, ale já to nemůžu vydržet být bez tebe." Zašeptal jsem mu do ucha a pevněji ho objal.

"Myslíš, že to, že se mi omluvíš něco zpraví? Já ti věřil, ale ty jsi mě zklamal." Řekl jsem a utřel si slzy. "Nechápu, proč tě miluju." Zašeptal jsem.

Zarazil jsem se, poprvé řekl, že mě miluje. ,,Dovol mi to zpravit. Taky tě miluju." Řekl jsem potichu.

Zhroutil jsem se mu do náruče a začal brečet.

Objal jsem ho a vzal do náruče. Donesl jsem ho do postele a lehl si tam s ním. ,,Nechci být bez tebe, chybíš mi." Řekl jsem tiše a přitulil si ho k sobě.

Zabořil jsem hlavu do jeho hrudi a vzlykal jsem. Proč... proč mi to dělá.

,,Bude to v pořádku.. věř mi." Řekl jsem slova, kterými si sám nejsem jistý. Políbil jsem ho do vlasů a pohladil po zádech.

Nevím, jestli jsem omdlel nebo usnul ale probudil jsem se kolem 3 hodiny odpoledne.

Usnul mi v náruči vyčerpáním a já jsem ho hladil po vlasech a po chvíli jsem též usnul. Vzbudil jsem se okolo 10 hodiny a vstal jsem. Nechal jsem ho spát a šel jsem mu připravit nějaké jídlo.

Sedl jsem si a prohrábl jsem rukou vlasy. Opřel jsem si hlavu do dlaní a přemýšlel.

Když jsem měl jídlo hotové, vzal jsem ho na tác a vrátil se k Yoongimu. ,,Tady máš něco k jídlu." Řekl jsem a posadil se vedle něj.

Koukl jsem se na něho a přikývl. "Děkuju." Řekl jsem.

Nechal jsem ho ať se nají a koukal jsem přes sebe. Co by udělal, kdyby zjistil, kdo mě přišel utěšit? Smutně jsem se usmál a podíval se na něj jak jí.

Pomalu jsem se zvedl a protáhl se. Rozhodl jsem se, že si dám sprchu.

Když se zvedl tak jsem zpozorněl. ,,Kam jdeš?" Zeptal jsem se.

"Do sprchy." Řekl jsem chladně a zavřel za sebou dveře.

Kývl jsem, ale toho si stejně nevšiml. Vzal jsem talíř a odnesl ho do kuchyně do dřezu. Potom jsem se vrátil zpět do pokoje a lehl si na postel.

Sedl jsem si na zem ve sprše a sklopil hlavu.

Jen jsem odpočíval a přemýšlel, co pro něj můžu udělat.

Nakonec jsem se zvedl a utřel se. Oblékl jsem se a vydechl. Vylezl jsem z koupelny a šel směr obývák.

Když se dlouho nevracel, tak jsem se sel podívat, kde je. Našel jsem ho sedět v obýváku na gauči. Sedl jsem si k němu a podíval se na něj. ,,Jak ti je?"

"Popravdě? Nahovno." Řekl jsem a obmotal si ruce kolem nohou. Pustil jsem televizi kde zrovna dávali náš koncert.

,,Yoongi.." Začal jsem a nadechl se. ,,Je ti lépe bez mé přítomnosti?" Zeptal jsem se a koukal do země.

Vydechl jsem. "Co myslíš? Já tu riskoval prdel, že by se na náš vztah mohlo přijít a ty mě okamžitě podvedeš co vystrčím nos z domu." Řekl jsem naštvaně.

,,Nechtěl jsem to udělat, bál jsem se že náš vztah ovlivní, nebo že něco udělá tobě.. " Řekl jsem tiše a po tvářích mi začaly znovu stékat slzy. Přikryl jsem si oči rukou a vydechl. ,,Nechci tě ztratit, ale už jsem ztratil.."

Stoupl jsem si. "Jak ti mám teď věřit? Bolí mě to. A to hodně." Řekl jsem a založil si ruce a koukl se jinam.

,,I mě to bolí.. Já vím, že mě už nechceš vidět, ale já bez tebe nemůžu být. Nechci aby jsi jen tak odešel z mého života, kvůli mojí chybě." Odkryl jsem ruku a podíval jsem se mu do očí.

"Nemůžeš beze mě být? Na to si měl myslet dřív, než jsi s ním vlezl do postele." Řekl jsem naštvaně.

,,Yoongi.. prosím." Řekl jsem tiše a prosebně se mu podíval do očí. ,,Jen mi věř.. nemusíš... ani nechceš se mnou být, ale věř mi. "

Koukl jsem se do země, ale přikývl jsem.

,,Děkuju moc." Vydechl jsem a sklopil hlavu. Nechtěl jsem mu ublížit... proč jen jsem mu to dovolil? Cítím k Taemu něco?

Šel jsem si zpět sednout na sedačku a zesílil televizi.

Mlčel jsem a občas se podíval na něj anebo na moje spletené ruce v klíně. Proč jen jsem mu to dovolil? Kdybych Yoongiho skutečně miloval, takhle bych mu neublížil... Není to jen touha, než láska?