Slavnostně přísahám...

Naslouchej co říká

,,Půjdu se tam podívat..počkej tady Lily"
,,Nedovolím, abys tam šel samotný, Jamesi!"
,,Zůstaň tady, Lily"řekl znovu a něco v jeho očích jí přinutilo ho poslechnout.
Spokojeně přikývl a s hůlkou v ruce se odplížil k místu, odkud se před chvílí ozvala rána.

Lily se obezřetně rozhlížela kolem sebe.
Během chvilky se u ní objevil Severus Snape, vyšel z křoví a díval se na ni.
,,Severusi? Co..co tady děláš?"překvapeně zamrkala.
,,Lily..proč to muselo takhle dopadnout?"
,,To ty jsi to zavinil když jsi mě tak nazval!"vyjekla nevěřícně a statečně potlačovala slzy v očích.
,,Vždyť to jsi! Nejsi nic jiného než špinavá mudlovská šmejdka"vmetl jí do tváře.
,,Severusi..tolik..tolik jsi se změnil!"Teď už se jí první zbloudilá slza kutálela po tváři.
,,A co ty, Lily? Ty jsi se nezměnila?"
Lily se nadechla ale Severus pokračoval.
,,Nezměnila, ano?!
Tak jak to, že poslední měsíce myslíš na toho idiota Pottera!?"
,,Takhle o Jamesovi nemluv!"přerušila ho ostře.
,,Jak je možné, že tajně myslíš na Pottera?! Jak je možné, že ho tajně pozoruješ?!
Pořád chceš tvrdit, že ty ses nezměnila Lily?!
Změnila jsi se k nepoznání!"vpálil jí do obličeje.
,,Kam se ztratilo to tvé "idiot Potter" "kretén Potter"
Kam se to podělo?!"
Lily se naplno rozbrečela, tohle bolelo, zvlášť od něho to tolik bolelo. Na okamžik semkla víčka, načež se ponořila do svých myšlenek.

,,Vlastně máš pravdu, Severusi.
Změnila jsem se, a jsem za to ráda.
Možná, že jsem si to dřív nebyla schopná připustit, ale teď už to vím.. mám ho nějakým zvráceným způsobem ráda.."zašeptala to poprvé, jakoby o tom ještě pořád přemýšlela.
,,Já mám ráda Jamese Pottera!
Mám ráda toho střapaté, Jamese Pottera!"vyjekla nahlas a rozesmála se.

A pak, pak jí to konečně začalo docházet.
Jak by to mohl Severus všechno vědět? No dobrá, ovládá Nitozpyt, ale nemohl vědět všechny ty detaily.
Až konečně pochopila.
,,Riddiculus"mávla hůlkou jeho směrem.
Severus Snape, nebo přesněji bubák proměněn v Severuse, se změnil na malou veselou veverku, která zmizela v korunách stromů.

Vydala se hledat Jamese, protože ss nějak dlouho nevracel.
Prošla skrz křoví na malou mýtinu, přičemž si na cestu svítila hůlkou.
,,Jamesi?"

James klečel na paloučku a srdceryvně vzlykal.
Nikdy ho takhle zničeného neviděla.
Nikdy by si nedokázala ani představit, že by zrovna on dokázal takhle plakat.
Přišla k němu blíž.
Klečel nad něčím tělem.
Vyděšeně si ono tělo prohlédla..
..a dívala se na sebe samu, jak leží mrtvá v louži své vlastní krve, prázdnýma očima hledí do tmy a vlasy má slepené a špinavé od prachu.
,,Jamesi!"vyhrkla znovu, když si uvědomila na co se to dívá.
Zatřásla mu hrubě ramenem a donutila ho tak se k ní otočit.
,,Jsem tady Jamesi! Tady! Živá a zdravá!"objala ho pevně kolem krku.
Pomalu a váhavě si jí k sobě přitáhl.
,,Lily"zašeptal a další slza se mu ztratila v jejích zrzavých vlasech. Při zvuku svého jména, vypuštěného z Jamesových úst se jí v žaludku zatřepalo na tisíc motýlků.
Jeho dotek byl tak příjemný, tak hřejivý a krásný.

Ještě chvíli seděla v jeho náručí a on vdechoval její vůni. Cítila se v bezpečí. A James? James snad nikdy ve svém životě nebyl šťastnější.

°°°

Vzduch proťal ostrý výkřik.
Petr i Remus sebou trhli.
,,To byla.."vyjekl Petr zděšeně.
,,Angel!"přitakal Remus a bezmyšlenkovitě se rozeběhl tím směrem, jeho kamarád ho následoval.

°°°

,,Siriusi? Jsi v pořádku?"
,,Radši mlč maličká, a řekni mi co tady pohledávate"řekl obrovský kentaur s napnutou tětivou luku, mířící jí šípem k hrudi.
,,Jsme studenti..mě přece znáš Baine"řekl Sirius.
Kentaur se na něho zadíval a začal pomalu sklánět zbraň dolů.
,,Promiňte, to víte..jsou teď zlý časy..jeden nemůže být v klidu.."omluvil se.
,,Odřízněte je"mávl ke dvou dalším svého druhu.
Sirius a Angel visící ve vzduchu, chycení v pasti, se po sobě podívali.
V ten okamžik se sem přihnal Remus s Petrem.
,,U Merlina co se to tady děje?"vyjekl Petr, když si prohlédl své dva kamarády, visící za provazy kolem jejich kotníků, hlavou dolů.
,,Máme tady čajový dýchánek, Petre..co myslíš?!"štěkl vztekle Sirius a dopadl na zem, jelikož kentaur právě přeřízl provaz pasti.
Druhý kentaur přesekl past Angel, ta znovu vyjekla a padala k zemi.
Těsně před dopadem na tvrdou, udusanou půdu dopadla do napřažené náruče Remuse Lupina.
,,Děkuju"usmála se a když ji pokládal na zem, ještě ho na poděkování letmo políbila na tvář.
,,Jste oba v pořádku?"
,,Jasný"zašklebil se Sirius samolibě.
,,A přestaň mi ochmatávat parťačku, Remusi"obořil se se smíchem na svého kamaráda, který stále letmo držel Angel kolem pasu.
,,Neboj se Siriusku! Už běžím!"rozeběhla se vesele k němu a věšící se mu křečovitě kolem krku mu vtiskla polibek na tvář.
Tváře dvou z chlapců ztvrdly emocemi.

°°°

,,Zbývají nám ještě tři a z toho je každá z nich na úplně jiný straně lesa!"nakrčila Lily nosík nad pergamenem se seznamem bylinek. James se pousmál, byla tak roztomilá! Mohl by se na ní dívat třeba hodiny!

,,Možná bych ti měl něco svěřit.."řekl když začínal před ní cítit zvláštní pocit, že jí neřekl všechno.
Ona sama se mu svěřila se vším, se svým trápením se sestrou i s tím, co se stalo se Severusem, což věděl, že pro ni byla soukromá a bolestivá věc.
A on..on jí přesto pořád něco tajil.. jenže, nemohl to říct jen tak, nebylo to jen jeho tajemství..bylo i kluků..ale na stranu druhou, měl takový pocit, že by kluci souhlasili s tím, aby to Lily řekl.
Nadechl se a zhluboka vydechl.
Lily na něho upřeně hleděla.

Najednou už před ní nestál James, ale obrovský, mohutný jelen dvanácterák.
Okamžitě jí začalo všechno docházet, ne nadarmo byla nejchytřejší studentkou Bradavic, že ano.
Přeměnil se zpátky a čekal na její reakci.
Chvíli na něho mlčky zírala, připadl si jako by mohl slyšet jak jí kolečka v hlavě šrotují.
,,Ty jsi neregistrovaný zvěromág!"vyhrkla nakonec.
Přikývl.
,,My všichni..pomáháme Remusovi o úplňcích.."dodal váhavě.
,,Takže proto každý úplněk mizíte..takže Remus je.."vytřeštila oči.
,,Vlkodlak"řekl přímo a kývl.
Lily po chvíli přikývla, všechno do sebe zapadlo.
,,Budeme to mít rychleji"řekl a než se stačila zeptat co myslí, proměnil se znovu v jelena a posunky po ní chtěl, aby se mu posadila na hřbet.
,,Tohle je šílený.."mumlala, když vylezla na záda jelena.
Ohlédl se na ní a zafuněl nosem.
,,Co chceš?"
Mrskl hlavou ke svému krku.
Lily pochopila a pousmála se.
,,Jo..jasně..držím se"přiklonila se k němu a pevně ho rukama obemkla kolem krku.
James začal cválat.
Lily vlály rudé vlasy ve vzduchu a ona se vesele rozesmála.
Bylo to jako kdyby létala.
Pevněji se přivinula k jelenovu krku a když se dostali k místu, kde se měla nacházet ona bylinka, slezla dolů, sebrala jí a znovu nasedla.
James teď šel krokem, cítil jak Lily na jeho zádech pomalu usíná, až v kolébavém rytmu chůze usnula.
Přeměnil se zpět do své lidské podoby, přetočil si spící Lily do náruče a sklánějící se pro poslední bylinku, pokračoval v cestě ke hradu.

°°°

,,Už jsem unavená"přiznala Angel a zívla.
,,Aspoň jsi krotší"ušklíbl se vesele Sirius.
Angel na něho nevěřícně pohlédla a vyplázla na něho velice dospěle jazyk.
Remus a Petr se rozesmáli. Ano od onoho incidentu s kentaury pokračovali společně, logicky.

,,Už jenom Modřínek paví a je to"zahuhnal Petr.
,,A jak je to daleko?"zeptala se Angel.
,,Tak hodinu cesty"řekl Sirius a posměšně se na ni zašklebil.
,,Tak co kdyby šla Angel napřed s jedním z nás, a zbylí dva dojdou pro tu blbou kytku?"napadlo Petra.
,,Děkuju Petre, jsi moc hodný. Ale nemyslím, že by to bylo fér..půjdeme všichni"usmála se Angel a potlačila nutkání znovu zazívat.

Během čtyřiceti minut došli na mýtinu, odkud vedla tenká, skalní cesta k rostlině, rostoucí až na vrcholku skály.
Sirius rozhodl, že tam zajde on a nehodlá se o tom dál bavit.
A tak si ostatní sedli na pařezy a balvany na mýtině, jen Petr se unaveně svalil přímo do trávy.

,,Tak mám ten Modřínek"zajásal Sirius a přišel zpět na mýtinu.
,,Psst"dal si Remus prst před ústa, aby kamaráda utišil a ukázal prstem na důvod svého počínání.
Angel spokojeně oddychovala a vypadala tak nevinně..nikdo z nich neměl sílu, ani chuť jí budit.
Petr se konečně zvedl a všichni zamířili pryč z mýtiny.
Remus se sklonil k pařezu u skály a vzal spící dívku do náruče.
Byla lehká jako pírko.
Díval se na ni, jak spí.
Vypadala tak křehká, tak nevinná a tak moc zranitelná.
Remusovy oči při tom pohledu zněžněly a rty se mu samovolně zvlnily do lehkého úsměvu.