ZEMĚ STROMŮ

Kapitola 1.

Vitriia rok 645, Tisse:

V Zemi zuří válka. Všichni panikaří. Naštěstí, našemu Hlavnímu městu se stále daří hradby bránit.

Zrovna jsem chystal projížďku na koni, když v tom přišel králův posel.

,,Tisse, máte se hned dostavit do přijímacího sálu našeho pána."

Vyštěkl zhurta.

,,Náš pán, Lenoxx s vámi chce mluvit."

Dokončil svůj rozkaz a rychle odkráčel.

Co mi tak král může chtít? Je to statečný a dobrý vládce, ale ode mně? No, asi se budu muset nechat překvapit.

,,Neboj, za chvilku se vrátím a půjdeme ti provětrat hřívu."

Řekl jsem svému vraníkovi Esmemu a ten mi očichal zátylek.

***

Spěchal jsem dlouhou chodbou. Člověk by si pomyslel, že v tak velikém zámku a ještě k tomu skoro uprostřed lesa, bude tma jako v pytli, ale ono ne. Světla zářila tak, že když jsem vstoupil, musel jsem téměř zavřít oči a než jsem si přivyknul málem jsem shodil jednu nejspíš hodně starou a vzácnou vázu.
Nedokážu s určitostí říct jak byla ta chodba dlouhá, ale i v tak velikém sídle, jsem potkal bezmála deset lidí, a to jen v jediné chodbě.
Když jsem dorazil před Přijímací sál, přispěchala ke mně jedna ze sloužících. Byla přibližně stejně stará a vážně oslnivě krásná. Kdybych nebyl tady, ale venku v lese, asi bych se jí zeptal jestli...

,,Ty jsi Tisse?"

Přerušila náhle moje myšlenky

,,A...ano. To jsem já."

Zakoktal jsem se v rozpacích.

,,Náš pán už na Vás čeká."

Řekla a ladně otevřela veliké zlaté dveře.
Trochu rozechvěle jsem vstoupil dovnitř a vydechl úžasem. Takovou nádheru jsem ještě neviděl. Všechno bylo ze zlata. Pokoj zářil až z toho oči přecházely.

,,Dobrý den, vítám vás na mém zámku. Jak se Vám tady líbí?"

Řekl mile král.

,,Ano, je to tu opravdu překrásné."

Odvětil jsem.

,,Co jste potřeboval?"

,,Jsi nejschopnější stopař v hlavním městě. Potřebuji aby jsi někoho našel."

Vyjádřil své požadavky král.

,,Moc rád Vám posloužím, ale...ehm...kdo by to měl být?"

,,Hledáme spásu naší země. Žije ve světě lidí a je vyvolená..."

,,Promiňte že Vás přerušuji pane, ale 'vyvolená'? Je to holka?"

Podivil jsem se.

,,Ano, slyšel jsi dobře. Je to dívka a jmenuje se Irvenness. Chci pro naší zemi jen to nejlepší a proto potřebujeme ji."

,,Jak si přejete pane. Ale mám ještě jednu otázku. Jak se mám dostat do světa lidí?"

,,Půjdeš s mojí služebnou a ta ti ukáže cestu. Vyrazíš zítra, tak se dobře připrav."

,,Děkuji pane. Zítra budu připraven."

Rozloučil jsem se a trochu roztržitě odešel ze sálu.