Stowaway - [YAOI]

⚫1.

AKI

Na nic jsem nečekal. Popadl jsem svůj černý a né moc velký batoh a do něho nacházel pár věcí.
Když jsem měl ,,zbaleno,, otevíral jsem okno, ale někdo začal za dveřmi řvát... Můj otec...

Panika mě ještě víc měla v hrsti, ale z druhé půlky i adrenalin.
Okno jsem málem vytrval, protože byl otec už v pokoji.
Rychle jsem vyskočil s posledním, letmým dotekem mého otce na noze jak se pro mě natahoval.

Jelikož bydlím v paneláku a vedle ním je ještě jeden, o něco menší, tak jsem dopadl na střechu menšího paneláku a rozběhl se pryč.

Slyšel jsem křik mého naštvaného a opilého otce, ale ty jsem ignoroval.

Na konci dlouhé střechy, byli schody dolů. Ty jsem seběhl a běžel do nejbližšího parku.
Do parku proto, protože tam moc lidí ani rodičů nechodí, a vůbec ne teď, protože prší a já jsem mokrý skrz na skrz.

**

Když jsem byl v parku, rozběhl jsem se do roury, do které jsem se samozřejmě vešel. Jsem drobný takže mi to nedělalo problém.

Sedl jsem si do kouta prolézačky a díval se z malé škvírky na déšť.

Nevěděl jsem co bude dál. Bojím se. Je mi zima. Potřebuji obětí. Teplo....
Slzám jsem nechal volnou cestu, a za nedlouho jsem i usnul. Nespal jsem skoro týden.

**

Probudil jsem se v něčem měkkém. Začal jsem se bát, že jsem doma, že mě našel...
Ale ta vůně, co mnou začala proudit, tu myšlenku odpuzovala.
Tu vůni neznám ale je krásná.

Po nějaké té minutě jsem se konečně zapamatoval a začal vnímat co se děje okolo mě.

Nebyl jsem mokrý, bylo mi teplo a krásně.

Rozhlížel jsem se všude okolo.
Jsem v menším pokoji, není tu moc nábytku. Jen skříň, postel a křeslo na kterém je můj batoh.

Neslyšel jsem žádný zvuk. Ticho jak na hřbitově.

Postavil jsem se bez problémů a odešel po měkkém koberečku ke dveřím které byli odemčené.

Nakoukl jsem, ale nikdo nikde.

Vyšel jsem když jsem si byl jistý že tu nikdo není, a šel prohledávat.

Zajímavé bylo, že tu sice okna jsou, ale jsou zabarikádované.

Sešel jsem schody které vedli očividně do kuchyně a zároveň obýváku, ale tam už se nacházela osoba.

Neviděla mě, byla zády. "Um.. Ahoj.. N-no... Nevíš kde... Kde... jsem?" vykoktal jsem ze sebe pár slov.
Otočila se. Byla to dlouho vlasá dívka, celkem i hezká.

"Mě se neptej" odsekla nepříjemně...
"A koho?" zeptal jsem se ji když kolem mě procházela.
"Jeho" řekla poslední slovo a odešla někam.

Nechápal jsem. "Ahoj, asi máš dost otázek" řekl jemný a zároveň hrubý hlas zamnou.
"Aaano" polkl jsem hlasitě.
"Pojď si sednout" usmál se.
Je to krásný chlapec s krásnými hnědými vlasy, ale vypadá nebezpečně jako ta holka.

Posadil jsem se na gauč naproti něj.
"Takže, asi začnu já protože to vypadá že z tebe nic nevypadne. Takže, jmenuju Adam a ta holka je Alex. Jsi u nás doma, pokud to chceš považovat za únos, klidně... Ale mi ti chtěli pomoct, málem si tam umrzl. Děkovat budeš potom..." říkal to nepříjemně...
"Pokud jsem to z prvního pohledu zjistil dobře, tak jsi utekl a nemáš kde bydlet... Takže ti nabízíme domov takdy s námi" vyhkrl.
"T-to by bylo fajn.." zašeptal jsem. Poté odešel. "Chovej se tu jako doma pravidla až zítra" ještě řekl a odešel.

Taaaak, 1 část je tu x3.
Je to spíš jen úvod, ne 1 část ale co už xD... Od druhého dílu už se budeme ponořovat víc do příběhu.

-MAX