Sousedi

23 4 2
                                    

Když jsem se ráno probudila, byla sobota ani jsem si neuvědomila že je víkend. Šla jsem do kuchyně na snídani, kterou dělala mamka. Zadívala jsem se z okna...stěhováci... né noví sousedé, snad tu nebude hluk, nepořádek s zmatek. Bohužel jsem se mýlila okolo desáté jsem si dělala úkoly do školy-matiku, fyziku, a češtinu...nuda. Chtěla jsem si je udělat co nejdříve abych měla pokoj a mohla se věnovat něčemu jinému. Nešlo to!! Proč? Protože tu byl hluk, stěhováci nosili skříně, sedačky, pračku... Mlátili s tím, jako kdyby to chtěli rozbít. A aby to nebylo všechno tak jsem slyšela jak se hádají, věděla jsem že máme tenké zdi, ale až takhle? Prý „Tohle dej sem... ne špatně, více do leva, trochu doprava..." komandovala žena.
Bylo to k nevydržení, radši jsem se nabídla mamce že půjdu na nákup. Mamka byla ráda napsala mi seznam na kterém stálo: mléko
olej
šunka
jablka
pět rohlíků
rýže
Vzala jsem si klíče peníze a kartičku na tramvaj a šla jsem. Když jsem dorazila na zastávku začala mě bolet hlava, ale řekla jsem si že to bude z hluku, vždyť jsme na ulici a tam je hluku hodně. Nastoupila jsem na tramvaj, jela jsem asi deset možná patnáct minut. Vkročila jsem do obchodu, vzala jsem co jsem potřebovala a s nákupním vozíkem jsem pomalu kráčela k pokladnám. U té kál jsem šla já seděla docela mladá paní na pohled milá. V tu chvíli když jsem měla platit úplně se mi vypnul mozek a já na minutu nevnímala, vzpamatovala jsem se až když mi paní prodavačka říkala jestli jsem v pořádku potom doplnila že bych si měla jít lehnout a dala mi vodu zdarma. Zaplatila jsem a jela domů, tam jsem si lehla a spala.
Probudila jsem se večer, seděla u mě mamka se starostlivým výrazem v obličeji. Řekla mi že mám horečku a jsem úplně bledá. „Není mi vůbec dobře" řekla jsem jí a pak jsem si všimla jak se mi klepou ruce, upřela jsem na ně pohled a mamka se tam rázem podívala také. Bylo teprve šest hodin večer, ale mě připadalo že je třeba jedna hodina ráno. Hlava mě bolela tak že to ani neumím popsat. Vyžadovala jsem pití máma mi ho ihned donesla vypila jsem celou sklenici vody, ale žízeň byla pořád stejná i po dalších dvou sklenicích. Teprve po třetí sklenici žízeň ustala já opět usnula...   

Takže další část po delší době snad se Vám bude líbit. Tohle je zatím nejdelší část předem se omlouvám za chyby a překliky. ?&! ?&!
Tak zatím Ahoj<3

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Apr 24, 2018 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Oni...Kde žijí příběhy. Začni objevovat