Koulelo se, koulelo... [Drapple]

Kapitola první a poslední

„Koulelo se, koulelo, zelené jablíčko,
komu ty se dostaneš, má drahá Applíčko?

Koulely se, koulely, dvě naproti sobě,
komu bych se dostala, než Dracouši tobě..."

Pansy probodla očima blonďatého zmijozela, jenž si notoval u zmijozelského stolu během snídaně, a ohrnula nos. „Kolikrát jsme ti říkali, že nemáš zpívat, Draco?!" zavrčela na něho a věnovala mu lehce vytočený pohled.

„Je ale pozoruhodné, jak dokáže měnit hlas, když zpívá za tu... Applíčku..." podotkl Theodore Nott, aniž by vzhlédl od textu v knize, kterou měl otevřenou na stole.

Opravdu to bylo pozoruhodné. Mít člověk zavřené oči, myslel by si, že druhou sloku písničky vážně zpívá nějaká slečna.

Draco Malfoy, ten, co si hraje s dvěma zelenými jablky a koulí je po desce stolu během toho, co falešně zpívá, se zamračil na svou kamarádku. „Starej se o sebe, Pans," zabručel podrážděně a jedno z jablek, to, které bylo jeho vyvolenou, zvedl a zaujatě si ho prohlížel, když si ho takzvaně nakrucoval před obličejem.

Nechápal, co ostatním vadí na tom, že si občas zabrouká nějakou tu písničku o tom šťavnatém ovoci, které tak miluje.

Ano, miluje. V hrudi má sice místo srdce nějaký šutr obalený pancířem, emočně je naprosto prázdný a citově uzavřený, ale lásku k jablkám otevřeně přiznává. Přece jen... Co je špatného na tom, mít rád ovoce? Matka, ta ledová královna, mu vždycky tloukla do hlavy, že je důležité jíst spoustu zeleniny a ovoce, aby byl zdravý chlapec.

No, tak se tím řídil. Zeleninu sice nepojídá ve velkém, vlastně skoro vůbec, neb není králík, aby třeba jen tak hlodal mrkev, ale ovoci holduje. Teda jen jablkům, ale zato všech barev a odrůd.

No a že zpívá... Ať mu všichni skočí na hřbet a nevšímají si ho. Každý má to svoje a on stejně tak, tečka. Taky si nevšímá kdejakého blbečka. Co víc, ostatní jsou taky otravní svými zlozvyky, ač třeba on sám by svou lásku k jablkám zlozvykem nenazval.

Theodore je například otravný tím, že neustále čte. Jako vážně... Ve dne, v noci, v posteli, u jídel, při chůzi, na toaletě, ve sprše, při sexu (to věděl od Daphné),... Všechny už tím vyloženě sere, neb jeden nikdy neví, jestli jim opravdu věnuje pozornost, když na něj mluví, zatímco on otáčí stránky v knize, nebo jestli na ně hází bobek, nevnímá je a přikyvuje, aby se neřeklo.

Pansy, zmijozelská královna, je třeba zase otravná svou posedlostí mít dokonalé nehty. Nepřetržitě si je piluje. Opravdu nepřetržitě, protože Milicent říkala, že v noci nemůže spát a pořád se budí, jelikož ji vyrušuje Pansyino pilování. Takže se o své nehty stará i ve spánku. A pak kdo je tady magor... Co víc, tenhle její zlozvyk je i poněkud nechutný, protože není úplně příjemné, když vám do talíře padá jakýsi prach z tvrdé keratinózní ochranné části prstu obratlovců. Takže zpívání je ještě v cajku a ať mu ta holka taky políbí jeho čistokrevné pozadí.

Goyle je prozměnu otravný svým neustálým žvýkáním všeho, co se dá pozřít. A vlastně i toho, co se pozřít nedá. To kulaté stvoření pořád mlaská, slintá a brečí, že má hlad. Dokonce hlady pláče i tehdy, když zrovna konzumuje nějaký pokrm. Stejně na tom je i Crabbe, ale ten k tomu žracímu zlozvyku přidává ještě svůj přehnaný zájem o černou magii, kterým neustále obtěžuje všechny okolo sebe. Jak on, tak ostatní členové nejlepší bradavické koleje ho musí nepřetržitě hlídat, neb má nutkání zkoušet si nové kletby na ostatních školou povinných. Což jakoby není úplně v pohodě.