Yoongi:
Už jsem sám
Jsi tady?
Namjoonie:
Ano
Miluji tě
Yoongi:
Nechci se tě vzdát, Joone
Namjoonie:
Bože můj, bulím jak děcko celou dobu..
Já tě tak miluju, Yoongi
Yoongi:
... nevím, co ti na to odpovědět
Víš, že to nejde
Sám jsi to několikrát říkal
Namjoonie:
Nemusíš nic..co nejde?
Potřeboval jsem čas
Nemohl jsem skočit ze vztahu do vztahu, k tomu ten Jungkook
Ale teď už jsem v pořádku
Ale to je jedno
Řekni mi, co chceš
Yoongi:
Chci se s tebou dál normálně bavit
..jen o tom asi nesmí vědět Jin
Namjoonie:
To by nešlo. Nevím, co by udělal, kdyby to zjistil
Yoongi:
Určitě najdeme způsob, jak to půjde
Namjoonie:
Jen mi napiš tvá poslední slova
Yoongi:
Namjoone, přestaň
Nebo za tebou přijdu a proliskam tě ať se vzpamatuješ.
Namjoonie:
Chápeš, že to nepůjde?!
Přijď..
Yoongi:
Půjde.. půjde to sakra!
Namjoonie:
Ne, kdyby na to přišel, udělal by mi něco. A i kdyby ses se mnou stýkal a on by o tom nevěděl, bylo by to jako podvádění, protože tě miluji.
To bys neudělal přece
Yoongi:
Můžu k tobě aspoň teď přijít a naposledy tě vidět?
Namjoonie:
....
Nevím
Nechápu, co dělám, ale potřebuji ho vidět.
Zazvonil jsem a za dveřmi se objevil Namjoon. Podíval jsem se mu do očí, měl v nich slzy. Hned jsem ho obejmul. Pohled na něj mě též rozbrečel.
"Pojď se posadit." řekl Namjoon a odstoupil ode mě, abych šel do obýváku, zatímco on zavřel dveře. Posadil jsem se na gauč a sledoval Namjoona, jak si sedá ke mně.
"Neměl si sem chodit."
"Proč?"
"Chci tě."
Položil jsem Namjoonovi ruku na koleno. Ani na mě nepohlédl. Přisedl jsem si k němu blíže a přinutil jsem ho podívat se na mě. Byli jsme tak blízko a to jsem si přál. Políbil jsem ho na rty. Namjoon prvně nereagoval. Otevřel jsem oči, díval se na mě pohledem, ze kterého jsem vyčetl, že teď to přijde. Políbil mě hlouběji a přinutil mě, abych si lehl. Vyhrnul mi triko a začal mi zlíbavat mé jemně sametové tělo. Jen jsem se pousmál a přitáhl si ho k sobě, ať mě líbá na ústa. Zapomněl jsem, jak je v tom dobrý. Začalo to působit i na mé přirození a já cítil, jak mi rychle tvrdne. Namjoon se o mně otřel svým klínem a já se prohnul v zádech. Jak jsem mohl zapomenout.. je tak skvělý, je pro mě ten pravý... je mé druhé já.. při mých myšlenkách jsem měl zvláštní pocit a udělal jsem se moc rychle.
"Promiň." Vydýchaval jsem.
Namjoon mě jen pohladil po vlasech, políbil mě na koutek úst a vstal ode mě.
Cítil jsem se skvěle.
Dokud mi nedošlo, co se stalo.
"Sbohem, Yoongi." Namjoon řekl a odešel do jiné místnosti. Věděl jsem, že pláče.
Odešel jsem z Namjoonova domu. Měl pravdu, nemohli bychom se spolu stýkat.
