Elita podle Bonnie_cze (Selekce)

Kapitola třetí

Dnes v noci jsem nespala, nepodařilo se mi usnout. Celou noc jsem musela přemýšlet nad tím, že mě a Aspena viděla Celesta a co s tím asi udělá. Ze všech možností, kdo nás mohl večer vidět, byla tohle asi ta nejhorší. Dobře, ještě tu byla královská rodina, ale ti snad ani do této části paláce nechodili, kromě Maxona, samozřejmě.

Celou noc jsem přemýšlela, co budeme dělat, jestli Celesta prozradí, co jsem v noci dělala a princ ji uvěří, tak mě čekala jistá poprava. Jak už nám bylo řečeno na začátku selekce, stýkání s někým jiným by bylo považováno za vlastizradu a ta se trestá smrtí.

Z celé noci, kdy jsem přemýšlela a přemýšlela, mi vyšla jediná možnost a to, že to Celesta řekne princi, ale ten ji neuvěří, protože je do mě zamilovaný. To byla moje šance na přežití. Bohužel to znamenalo, že už se s Aspenem nebudu moct vídat, potřebovala jsem s ním mluvit a to ještě dnes. Hlavně to udělat nějak bezpečněji, než abych s ním mluvila v noci v mém pokoji. Jenže jak to vymyslet?

Pokojské mě ráno jako obvykle probudily, dnes by ani nemusely, bylo to zbytečné, byla jsem totiž vzhůru, celou noc jsem oka nezamhouřila, jen jsem bezvládně ležela na posteli. Jen jsem doufala, že se jim podaří nějakým způsobem zamaskovat ty obrovské kruhy, které jsem měla pod očima. Ráno jsem byla nejen unavená, ale taky podrážděná, dokonce jsem byla nepříjemná na své pokojské, které si to vůbec nezasloužily.

Bohužel nastal čas, kdy jsem se musela vydat do jídelny, hrozně jsem se bála, že jakmile vstoupím, tak mě odvedou stráže a bude konec se vším. Vstoupila jsem do hodovní síně, tam už seděla královská rodina a část účastnic. Mezi nimi i Celesta. Zatím mě nikdo nezatkl a tak jsem nervózně přisedla ke stolu. Všichni se tvářili, jako kdyby se nic nestalo, to bylo při nejmenším podivné.

Všechno mi došlo, až když jsem se podívala na Celestu, ona se totiž usmívala. To bylo poprvé, co jsem jí viděla s úsměvem na rtech. Došlo mi, že má něco za lubem, něco, co se mi vůbec nebude líbit. To znamenalo, že o mě a Aspenovi zatím nikomu neřekla, nechávala si to na později. A já si nebyla úplně jistá, jestli je to dobře, nebo špatně.

„Vážené dámy," začal mluvit princ. Ještě před půl minutou bych si byla jistá, že právě teď mě vyhodí, ale potom, co jsem si uvědomila Celestiny záměry, jsem si byla o něco jistější svým přežitím.

„Dnes dopoledne budete mít volno, pokud budete chtít, můžete napsat dopis domů. Odpoledne půjdou naši reportéři natočit nějaké záběry s vaší rodinou a přáteli a tak jim dopisy můžeme přednostně dát," řekl Maxon.

Ucítila jsem, jak se Celesta vedle mě ještě víc napřímila. V této oblasti měla výhodu, její rodina byla Druhá, věděli, jak se mají před kamerami chovat. V jejích očích jsme všichni ostatní byli necivilizovaní barbaři. Moje rodina taková samozřejmě nebyla, ale trochu jsem se obávala, aby si to i ostatní lidé z vyšších kast nemysleli. Zachytila jsem pohled Marlee, ona byla čtvrtá, poslední z chudších kast, asi přemýšlela nad něčím podobným. Pokusila jsem se na ni usmát, i když mi to dneska vůbec nešlo.

„A odpoledne půjdeme na další vojenskou poradu," dodal princ.

Všechny jsme přikývly, že souhlasíme a pokračovaly jsme ve snídani. Když sem dojedla, uklidila jsem se okamžitě do své komnaty, chtěla jsem se vyhnout rozhovoru s Celestou. Možná to nebylo moudré, kdybych se s ní potkala, aspoň bych věděla, na čem jsem, ale já jsem se té holky bála, jak čert kříže. Byla podlá a to hodně.

Přišla jsem do pokoje a hned jsem si po služebných vyžádala psací potřeby a papíry, samozřejmě jsem chtěla napsat dopis domů, hlavně May, která už jistě čekala na nejnovější zprávy o Maxonovi.