Cesta Ke Štěstí

1.kapitola

,,Zzzzzrrrr" zvonil budík a já měla největší chuť ho vzít a zahodit do prd ehm,ven z okna.Tenhle zvuk mě vždycky upozorní na další den přežití na naší základce.Samozřejmě jsem ještě čtvrt hodiny ležela,no kdo by to neznal a potom jsem si řekla,že bych mohla už jít,ale ještě jsem si na dalších 15 minut lehla 😂.Pak jsem sešla dolů po schodech do kuchyně,kde jsem si chtěla dát něco dobrého,no....teda nic dobrého tam nebylo,ale co jsem měla dělat, měla jsem hlad."Jestli mi zase řekneš, že v ledničce nic není tak mě to ani nepřekvapí,, řekla mamka s úsměvem na rtech a já jsem s kamenným výrazem vyrazila směrem do školy.
Jako vždycky jsem se snažila proplout davem žáků jako vždycky a taky se mi to povedlo.Zaplula jsem do poslední lavice ve třídě a připravila jsem si na hodinu.Hádám,že dneska budu zase jedna z mála, která bude mít domácí úkoly.A měla jsem pravdu,zase jsem byla ta , která nemá nic jiného na práci, než psát úkoly.Učitelka zase říkala nějaký kecy okolo toho, že mládež nemá ani 5 minut na psaní úkolů,ale jí stejně nikdo neposlouchal.Potom ale jo, protože na nás vybalila přepadovku a to je velice nepříjemné, hlavně když to neumím.Jak vidím obličeje mých ostatních spolužáků,tak asi nejsem jediná.
Zazvonilo na přestávku a to znamenalo přesunout se do jiné třídy a takových 5 minut civění do zdi.
Jako obvykle si civím do zdi,ale někdo mi stoupne do cesty.,,Dneska tu sedím já, tak vypal", řekl Radek(zlý týpek z jedné party)Nechci s nima mít problémy tak jsem ho radši pustila.
Zbytek hodin ve škole jsem jakž takž přežila a potom hurá domů.
Zase jako vždycky jsem si napsala domácí úkoly a potom jsem si vyrazila zaběhat.Zapnula jsem si písničky v mobilu a s hudebním doprovodem jsem vyběhla ven.Najednou jsem ale ucítila ránu a upadla na zem.
........................................................................
Ahojky, vítejte u mého nového příběhu.Snad se vám bude líbit a zatím ahojky.