Cesta Ke Štěstí

4.kapitola

Přišla jsem domů celá nesvá a hned jsem běžela do pokoje.
V tom jsem zapomněla že jsem nestihla pozdravit naše a chtěla jsem to napravit.A řeknu vám, znamená to pro mně moc, když jsem ochotná sejít schody a pak je znova vyjít.Holt jsem kapánek líná a je to moc schodů no....
Když jsem došla dolů tak tam bylo nějak nezvykle ticho, přemýšlím že jsem si toho vlastně nevšimla když jsem přišla domů, divné..
No a jelikož jsem začala přemýšlet,co všechno se mohlo stát tak jsem se rozhodla všechny najít.Hlavou mi pluly hromady myšlenek a čím dýl jsem hledala, tím dýl byly ty myšlenky strašnější.
Když už začínám být vyděšená tak se najednou ozvalo,jako kdyby něco spadlo.Nevím jak,ale nějak jsem se při tom hledání dostala až na záchod,a ten zvuk se ozval v obýváku,a to byla celkem dálka,ale co jsem jsem měla dělat,musela jsem se tam jít podívat.Cestou jsem se stavila do kuchyně pro vařečku,abych se mohla nějak ochránit kdyby něco.
Vešla jsem do obýváku a tam nic.Žádná věc na zemi,nikde nikdo a tak jsem položila vařečku a šla jsem si sednout na gauč.
Najednou se z ničeho nic zvedl poklop od křesla (takový to křeslo, které se může otevřít a dát se do něj věci) a z něj vyskočil brácha a začal řvát.Já když jsem viděla že se zvedl poklop tak jsem začala šíleně řvát a když řvu tak je to něco.
Tak si to shrneme, já jsem řvala, brácha řval a ani jeden jsme neplánovali přestat.Noo...ale jelikož mně bolela hlava,tak jsem radši přestala já,no a když si toho brácha všiml tak přestal taky.
Chvíli jsme tam na sebe jen tak zírali a pak se zvedl přišel ke mně a objal mně.
,,Bráško,co tady děláš?",zeptala jsem se ho, protože mi opravdu připadalo divný, že je tady,a né v Anglii.
,,No........jaksi jsem bez práce a v Anglii je draho a....",.    
,,A tak si jel domů,kde všechno co potřebuješ máš nebo dostaneš co?",jsem se zeptala a ani jsem nenechala bráchu doříct větu.
,,To taky,ale hlavně už se mi po vás stýskalo a chyběl mi domov", řekl a já věděla že mluví pravdu.
,,A rodiče to ví?"(já)
,,Nne,chci je překvapit"(brácha)
,,Tak u toho být opravdu nemusím (já)
,,A co je u tebe vlastně nového?"(brácha)
Já jsem tak začala přemýšlet co vše se mi jenom za dnešek stalo a nějak jsem přemýšlela jestli mu to říct nebo ne.Nakonec jsem řekla:,,To je na dlouho",a odešla jsem do pokoje.Možná to bylo trochu blbé vůči bráchovi,ale na to jsem už úplně zapomněla.
........................................................................