Modrá se safírově nebe pláň
Jež klene se, a pod ní temná zhlaň
Tu žhnou planoucí ohně lásky
V polích mezi obilnými klásky
Bílé nitky se nesou ve vánku
Pavoučci drobní jako ve spánku
Plují nad krajem zasnění celí
Hledají domov, vítr jim velí
Širá zeleň rozlezlá po světě
Nejbohatší je dneska na květě
Však stráně zlatým sluncem zalité
Mají každičké poupě rozvité
Tichounce šumí husté stromoví
Co brouci neví, tráva napoví
Žalem i radostí strnad pěje
Však se mu srdce také tak chvěje
ČTEŠ
pOeZiE
PoetryCo člověk stvoří Nemá se zatratit Neboť co shoří Nedá se navrátit Zde najdete, co hledáte. Rýmy, verše, často i nesmysly a další věci, které se mi líhnou v hlavě, když si třeba čistím zuby.
