Pichlavé zvuky praskajícího ohně
Rozléhají se po celém domě
Teplo prostupuje chladné bílé zdi
A hlas tvůj mi v mysli zní
Kéž by se mráz dveřmi prodral
Zalezl do domu, v kterém sama spím
Zamrazil srdce, ať nebije dál
Tak zběsile, že kvůli němu v noci bdím
Za oknem tma se rozprostírá
Se světlem vytrácí se i má víra
V to, že hořké osamění přečkám
A uniknu všem zlým léčkám
Snaživě držím tvůj obraz nad vodou
Chci, aby zůstal tak hezký
Jako býval před tou pohromou
Kdy plival jsi mocné blesky
Ponuré světélko z jiného pokoje
Kreslí si na stěnu trhané koleje
A já jsem vlak, co se po nich řítí
Až na sráz, kde se možná zřítí
Třeba se zachráním a přijde ráno
Uslyším tichý dech toho, kdo nablízku spí
Neštěstí odejde a bude urovnáno
Všechno zlé, co stalo se v minulých dních
ČTEŠ
pOeZiE
ŞiirCo člověk stvoří Nemá se zatratit Neboť co shoří Nedá se navrátit Zde najdete, co hledáte. Rýmy, verše, často i nesmysly a další věci, které se mi líhnou v hlavě, když si třeba čistím zuby.
