...když chcete jedné ze svých oblíbených tragických postav dát druhou šanci. Šanci na život... Death Note FF, kterou jsem před časem zveřejnila na svém blogu.
.:.:.:.:.:.:.:.:.:.:.
Absolutní ticho a mrazivý chlad. Temnou chodbou se rozléhalo pouze a jen tiché našlapování mladého muže v závěsu s ozbrojeným doprovodem. Žádný smrtelník by sem dobrovolně nevkročil, ale on sem přesto přišel. Proč? Oficiální verze se poněkud lišila od té skutečné. Nepřišel sem hledat odpovědi. Nepřišel, aby znovu otevřel několik let starý případ. Přišel, aby ochránil někoho, koho miloval...
Skupina se zastavila těsně před obrněnými dveřmi na konci chodby. Ve vzduchu se vznášela velmi zvláštní a tísnivá atmosféra. Tohle místo dýchalo nepopsatelnou hrůzou, ze které se člověku až svíraly vnitřnosti. Takový děs, který si málokdo dokáže představit. Tenhle pocit byl možná jen takovým podvědomým varováním před tím, jaká hrůza se skrývá za oněmi dveřmi.
"Pokusili jsme se splnit veškeré vaše požadavky, pane. Kamery a mikrofony jsou vypnuty, takže nenahrávají. Také jsme vysadili jeho obvyklou medikaci, takže není utlumený. Ovšem pro vaši bezpečnost nemůžeme dovolit, abyste byl s dotyčnou osobou o samotě, proto s vámi půjde minimálně jeden náš člověk dovnitř a...," promluvil jeden z lidí, kteří doprovázeli onoho dobrovolného návštěvníka.
"Myslím, že jsme si dost dobře nerozuměli, Tanaka-san... Řekl jsem, že chci být s vězněm o samotě a v naprostém soukromí. Potřebuji mu položit několik velmi důležitých otázek, které se týkají mého případu, takže si nepřeji, abychom byli rušeni," řekl tajemný muž se zdviženým prstem.
"To ale nemůžeme, pane. Nikdo za ním nemůže jít bez dozoru, to je proti předpisům. Proč myslíte, že je zavřený v takové cele? Dál od všech ostatních? Je extrémně nebezpečný, nikdo nikdy k němu nemůže jít o samotě, pane," opáčil dozorce.
"Já moc dobře vím, kdo to je. Byl jsem to přece já, kdo ho předal spravedlnosti. Právě proto si přeji, abyste mě s ním nechali o samotě. Vím, že mi neublíží," pronesl naprosto klidně tajemný muž.
"Ale pane, já nemůžu porušovat předpisy, to ne-," zarazil se v půli slova. Pár temně černých očí se nyní přímo zabodával do těch jeho. Vypadalo to, že to myslí opravdu vážně. Rozhodně nehodlal ustoupit ani slevit ze svých požadavků.
"Dobře tedy, otevřete celu," rozkázal dozorce ostatním členům eskorty. Ti jen váhavě začali odemykat velice složitý systém zámků na těch dveřích. Onen divný a tajemný člověk natáhl krk a bedlivě je pozoroval. Když se dveře konečně otevřely, srdce mu vyskočilo až do krku. Nahlédl do nevelké, celkem dobře osvětlené polstrované místnosti, v jejímž středu se krčila jakási drobná černá postavička. Váhavě vešel dovnitř. Za ním ale vešli i tři další členové eskorty. Otočil se na ně a tázavým pohledem si je prohlédl.
"Neříkal jsem vám, že chci být s vězněm sám? Vím, že on mi neublíží," sykl na ně. Postava, která ležela na zemi přímo před ním se zničehonic zachvěla a rázem ztuhla. Možná to bylo strachem, ale mnohem pravděpodobnější je, že to bylo překvapením. Postava zvedla hlavu, jako by se otáčela za hlasem, který zná.
"Jak jsem řekl, nemůžeme vás s ním nechat o samotě... Nebyli bysme tu, kdybychom k tomu nedostali rozkaz, věřte mi," řekl poněkud omluvným tónem jeden z mužů.
"Budu muset trvat na tom, abyste okamžitě odešli, jinak nebudu moci dělat svou práci. Později se za vás jistě u vašeho nadřízeného přimluvím, ale teď prosím odejděte," řekl nesmlouvavě muž, který si nyní klekal k postavě ležící u jeho nohou.
"Tak dobře," rezignovali strážní a otočili se ke dveřím. Černovlasý muž klečel před tím rozechvělým uzlíčkem v černém oblečení a úzkostně se mu sevřelo srdce. Ruce měl svěrací kazajkou přivázané těsně k tělu. Vztáhl k postavě ruku a opatrně odhrnul z jejího obličeje několik pramenů černých vlasů, které zakrývaly její tvář. Naskytl se mu tak ještě hrůznější pohled. V ústech mezi zuby spatřil roubík a přes oči se táhnoucí černou pásku.
"Počkejte... Potřebuji s ním mluvit, mohli byste mu to sundat, prosím?," zažádal stále ještě přítomnou ochranku. Otočila se jen jedna osoba. Vysoká blond žena s přísným výrazem. Jediná žena v téhle skupině. Přistoupila k černému uzlíčku a jen váhavě k němu natáhla ruce. Pomalu uvolnila řemínek, který upevňoval roubík a posléze ho vytáhla z jeho úst. Z oněch úst hned poté vzešel opravdu nepopsatelný zvuk - něco mezi výkřikem a hysterickým smíchem. Žena sebou trhla a odmítala dál na toho člověka sahat. Co člověka, tohle bylo monstrum! Prudce vyskočila na nohy a začala couvat směrem ke dveřím.
"Omlouvám se, já... nemůžu," zavzlykala a rozeběhla se ke dveřím. Poslední, co ještě zaslechla bylo tiché: "V pořádku, teď už to zvládnu sám."
Natáhl ruce a vpletl je do temně černých vlasů. Hledal způsob, jakým sundat pásku z jeho očí. Po chvíli se mu konečně podařilo najít jakési zapínání, které snadno rozepl, jemně za líčka uchopil do dlaní tvář vězně a vzpřímil ho do sedu. Jedním tahem stáhl pásku z jeho očí.
Ticho. Místností se rozléhalo ticho ještě hrozivější a zlověstnější než to, které se rozprostíralo chodbami věznice. Po několika málo vteřinách se ale tvář vězně před ním zvlnila do zvláštního úsměvu. Pomalu k němu začal zvedat svůj pohled.
"Dlouho jsme se neviděli, Lawli...," zašeptal. Oslovený detektiv bolestně sevřel oční víčka k sobě a zkousl si spodní ret. Takhle se ve skutečnosti jmenoval. Takhle se jmenoval detektiv, vystupující pod pouhou iniciálou L. Nikdo ho neoslovoval jménem. Nikdo jeho skutečné jméno neznal, jen... Jen on...
"To je pravda... Ryuzaki," odpověděl. Jméno onoho vězně zaznělo jakoby do prázdna. Jménem ho už velmi dlouho nikdo neoslovil, jestli vůbec někdy. Mnohem známější byl totiž pod iniciálou B nebo ještě lépe svým pseudonymem - Beyond Birthday.
"Co tě sem přivádí, Lawli? Stýska se ti po mně?," zasmál se Ryuzaki ironicky. "Hned, jak jsi sem vešel... Okamžitě jsem poznal tvůj hlas. Poznal bych ho mezi tisíci. Říkal jsi, že mě chceš vyslýchat, ale nevidím důvod proč. Zřejmě ti opravdu chybím."
Detektiva krátce zamrazilo, když uslyšel ten tón Ryuzakiho hlasu. Vypadalo to, že se Ryuzaki mezi jednotlivými slovy opakovaně nadechoval, jako by nemohl popadnout dech. Bezpochyby se smál.
"Máš pravdu, nepřišel jsem tě vyslýchat," přiznal Lawliet. Ryuzaki najednou ztichl.
"Proč jsi sem tedy přišel? Opravdu ti chybím, že?," řekl nyní s o něco vážnějším hlasem. Lawliet se krátce odmlčel a zadíval se na jakýsi bod v neznámu. Ryuzaki měl svým způsobem pravdu.
"Svým způsobem, ano...," přiznal jen velmi nerad Lawliet. Ryuzaki se opět zasmál.
"Aha, takže jsi přišel navštívit svého oblíbeného vězně... spolupracovníka... a brášku?," šeptal zlověstně Ryuzaki.
"Ne, Ryuzaki. Přišel jsem tě ochránit," odpověděl zcela upřímně Lawliet. Ryuzaki ztuhl.
"Ochránit? Mě? Nebuď směšný, Lawli. To ty jsi mě sem dostal, vzpomínáš?," pronesl až zpěvným a nepřirozeně vysokým hlasem Ryuzaki.
"Dostal ses sem pouze svou vlastní vinou, Ryuzaki. Ani nevíš, jak pro mě bylo bolestné, když jsem tě musel předat spravedlnosti za ty hrozné věci, které jsi napáchal," opáčil naprosto klidným hlasem Lawliet.
"Jednu věc ale musíš uznat, Lawli," zašeptal Ryuzaki, "překonal jsem veškerá tvá očekávání, že? Malý B překonal velkého L..."
Ryuzaki se krátce odmlčel.
"Taky mi chybíš, Lawli..."
Lawliet jen krátce zatřásl hlavou. Takže Ryuzaki si opravdu myslí, že se mu podařilo ho překonat? Čím? Těmi hroznými zločiny, které spáchal? Když Ryuzakiho dopadli, byl prakticky šílený. Nemohli ho soudit jako 'obyčejného' vraha, protože on rozhodně obyčejný nebyl. Zabil tři lidi nechutným a brutálním způsobem. Takovým, ze kterého by se zvedl žaludek i těm nejotrlejším kriminalistům z oddělení vražd.
"Opravdu jsi překonal všechna má očekávání," odpověděl stejně tlumeným hlasem Lawliet. Upřímně, nikdy by do Ryuzakiho neřekl, že by byl schopný tak bestiálních vražd, jaké spáchal. Myslel si, že ho znal, ale bohužel se spletl. Ryuzaki byl zářným příkladem toho, že od geniality je to jen malý krůček k šílenství.
"Věděl jsem to. Vlastně jsem docela šťastný, Lawli. Jsem moc rád, že tě tu vidím," zasyčel Ryuzaki a v okamžiku zvedl svůj pohled směrem k Lawlietovi. Ten jen spěšně ucukl hlavou a díval se jinam.
"Pořád ještě máš strach z těch očí, Lawli? Nemáš se proč bát. Sám jsi to předtím řekl těm lidem, já bych ti neublížil," řekl až neobvykle příčetným tónem hlasu Ryuzaki. Lawliet se až podivil, jak je to vlastně možné. Už dlouho ho neslyšel mluvit tak klidně.
"Co jinak děláš, Lawli?," zeptal se běžně konverzačním tónem Ryuzaki. Lawliet se zrovna chystal k tomu, aby mu to pověděl, ale Ryuzaki byl rychlejší.
"Mám teď jeden poněkud složitý případ...," začal opatrně. Ryuzaki se uznale zašklebil.
"Hmmmm.... Takže velký L má případ, a přesto si našel čas, aby se na mě přišel podívat, a dokonce mě ochránit. Pořád nevím před čím, ale to je teď jedno. Povídej, zajímá mě případ velkého L," vychrlil Ryuzaki. Lawliet kývl.
"Vlastně ten případ je oním důvodem, proč jsem teď tady. Týká se totiž i tebe a já jsem tu, abych tě ochránil," řekl Lawliet. Ryuzaki se zatvářil nechápavě.
"Tak to mě zajímá ještě víc. Jak jistě víš, jsem tu už nějakou dobu zavřený, píchají do mě různé oblbovací drogy a já tu většinu dne polehávám jak pytel sraček. Nevím, jak se mě může týkat případ, který zrovna teď řešíš, protože já jsem už nějakou dobu mimo. Někdy nevím ani sám o sobě, natož o světě. Obávám se, že ti asi nepomůžu, ale i tak mě velice zajímá ta část, že jsi mě přišel ochránit. Mluv," vychrlil Ryuzaki. Lawliet se na chvíli zarazil, ale poté pokračoval.
"Řeším případ, který by tě mohl velmi zajímat a týká se tě hned na několika úrovních," začal Lawliet, "je to případ sériových vražd."
"Ano, to je velmi zajímavé, ale jak se to týká mě? Já od té doby, co jsem tady, nikoho nezabil. Možná jsem pár lidí docela hnusně pokousal, ale nevím o tom, že by někdo umřel," zasmál se Ryuzaki. Snažil se pohledem vyhledat pár identických černých očí, ale nedařilo se mu to.
"Zločinci a vězni po celém světě už několik měsíců, den co den, umírají na infarkt, případně páchají sebevraždy. Umírají opravdu bizarními způsoby," pokračoval Lawliet ve vyprávění.
"To zní spíš jako nějaká bizarní náhoda než vraždění, můj milý Lawli. Ale když to říkáš ty, myslím, že na tom něco bude," broukl Ryuzaki. Lawliet jen prudce zakroutil hlavou.
"Ne, jsem si na 100% jistý, že jsou to vraždy. Pochopitelně jsem si, stejně jako policie celého světa myslel, že jde o jakési zvláštní náhody. Poté přišli s tím, že je tu nejspíš nějaká vyšší síla, která trestá zlo. Ovšem brzy se ukázalo, že za tím stojí konkrétní osoba. Ten vrah si říká Kira...," konstatoval hořce Lawliet. Ryuzaki mlčel a jen tiše pokyvoval hlavou. Pohupoval se ze strany na stranu a chvílemi si pobrukoval nějakou zvláštní melodii.
"Jsme uprostřed vyšetřování. Zatím se mi podařilo zjistit jen to, že Kira potřebuje znát jméno a tvář dané osoby, aby ji mohl zabít," řekl zcela klidně Lawliet, očekávající Ryuzakiho reakci. Ten na místě ztuhl a pak se hystericky rozesmál. Když se po několika minutách konečně uklidnil, jen se usmál.
"Takže chceš říct, že někdo zabíjí jen ty, u kterých zná jméno a vidí jejich tvář, Lawli? Ano, to je vskutku zajímavé," zasmál se Ryuzaki, "pověz mi, Lawli. Jak to dělá? Má snad stejné oči jako já?"
Lawliet se vmžiku otočil, jen aby se jeho oči střetly s najednou temně rudýma očima, které na něj teď zíraly ze vzdálenosti několika milimetrů. Lawliet hrůzou uskočil na druhou stranu místnosti a Ryuzaki sebou prudce cukl.
"Ale notak, Lawli, přece by ses brášky nebál, nebo ano? Takže ten tvůj Kira, má stejné oči jako já, že? A jak ty lidi zabíjí, řekni, hm?," vyzvídal Ryuzaki se zvědavostí malého dítěte.
"Pravděpodobně nemá, Ryuzaki. Kdyby měl, tak bych tu nejspíš už nebyl," zamyslel se Lawliet.
"Hmmm... Pověz mi víc," ušklíbl se Ryuzaki značně zvědavým tónem hlasu.
"Kdyby znal mé jméno, pravděpodobně by mě už dávno zabil. Používá k zabíjení takový zvláštní zápisník. Pořád zkoumáme, jak vlastně funguje, ale vypadá to, že musíš znát tvář a jméno té osoby, abys ji mohl pomocí zápisníku zabít," řekl pevným hlasem Lawliet. Ryuzaki jen přikyvoval, jakože chápe. Za několik málo okamžiků ale zádumčivě nakrčil obočí a sklonil hlavu.
"Zápisník? To je velmi zajímavé, takže takhle to funguje... Jen mi pověz jednu věc," opáčil Ryuzaki, "říkal jsi, že potřebuješ znát jméno a tvář té osoby, kterou chceš pomocí toho zápisníku zabít. Říkáš, že kdyby ten Kira znal tvé jméno, že byl bys už mrtvý. Znamená to snad, že Kira zná tvou tvář?"
Jestli kdy Lawliet byl géniem s opravdu famózními dedukčními schopnostmi, tak Ryuzaki mu zdatně dýchal na krk. Není divu, byl to jeho následovník.
"Mám jednoho podezřelého. Nepochybuji, že je to Kira. Proto jsem na něj nasadil celý svůj vyšetřovací tým a sám ho bedlivě sleduji," odpověděl Lawliet poněkud roztřeseným hlasem.
"Takže sis Kiru pustil až moc k tělu, to opravdu není dobré. Když pomyslím na to, že někdo jako on, kdo zavraždil už tolik lidí, ti smí být blíž než já... Jsem něco jako tvůj bratr. A vlastně jsem ani tolik lidí nezabil. A přesto musím být tady, místo toho, abych byl po tvém boku. Je mi až k pláči," pronesl ironickým hlasem Ryuzaki, "opravdu mě to mrzí. Vím moc dobře, jaké jsou tvé metody, Lawli. Jistě jste si velmi blízcí, že? To je opravdu politováníhodné..."
"Chci ho mít pod svým osobním dohledem, to je vše," odsekl Lawliet.
"Ano, vidím. Takže říkáš, že tu máš celý svůj vyšetřovací tým? Zajímavé. Je tu s tebou i.... Ona?," zeptal se pro něj poněkud netypicky plachým hlasem Ryuzaki.
"Ona?," zopakoval Lawliet. Tušil, po kom se Ryuzaki ptá, ale chtěl se jen ujistit.
"Naomi. Naomi Misora," vyslovil Ryuzaki jméno ženy, kterou kdysi miloval.
"Ano, přijela společně se svým snoubencem až z Los Angeles...," odpověděl Lawliet.
"Snoubencem, říkáš? Hmm, to je ale překvapení," zasmál se Ryuzaki, "jak se Naomi daří?"
"Její snoubenec byl jednou z Kirových obětí. Krátce po jeho smrti spáchala sebevraždu. Já osobně si ale myslím, že i její smrt byla Kirova práce," konstatoval hořce Lawliet. Ryuzaki krátce zamrkal, jako by se snažil rozehnat slzy, které se mu pomalu draly do očí.
"Tahle Naomi... Jak ji znám, šla tvrdě po jeho stopě a nakonec skončila špatně...," špitnul Ryuzaki se znatelným tónem bolesti v jeho hlase.
"Mrzí mě to. Taky jsem ji měl rád," řekl konejšivě Lawliet. Ryuzaki se jen ušklíbl.
"Rád? To je hodně slabý čajíček, Lawli," zapištěl Ryuzaki, "já ji miloval. Žádný jiný člověk mi nikdy nedal tolik lásky i nenávisti. Tolik rozkoše i utrpení. Nikdo jiný, Lawli. Jen kvůli ní tu pořád ještě jsem, Lawli. To ona mě, jak říkala, zachránila. Co je tohle za zachránu? Každý den se válet po zemi jak krysa v kanálu, věčně nadrogovaný, hladový, svázaný, s hlavou plnou myšlenek, který pořád jen křičí a křičí a křičí a těmi obrazy, co se mi den za dnem zjevují před očima, tolik krve a křiku, tolik... A tvůj obraz, který se mi vysmívá! Nemůžu jíst, nemůžu spát, jsem zavřený na tomhle místě, ze kterého se v životě nedostanu. Budu tu až do konce svých dní, Lawli. Budu tu trpět až do konce života, jen já sám. Co je tohle za záchranu! Bylo by lepší, kdybych tenkrát chcípnul!"
Ryuzakiho křik se nesl oním uzavřeným prostorem a odrážel se od stěn. Prudce se zabodával do Lawlietových uší. Tomu se zatmělo před očima a on padl na kolena. Když zvedl oči, viděl Ryuzakiho klečícího na druhém konci místnosti. Váhavě a po čtyřech se přesunul směrem k Ryuzakimu. Posadil se jen několik centimetrů od něj.
"Ryuzaki, tohle neříkej. Ty musíš žít...," zašeptal do náhle vzniklého ticha.
"Řekni mi jeden jediný důvod, proč bych měl," odpověděl stejně tichým hlasem Ryuzaki.
"Kvůli mně. Přišel jsem, abych tě ochránil, Ryuzaki," vyslovil se Lawliet. Ryuzaki se zarazil.
"Proč? To mě máš tak rád? To si po tolika letech jen tak přijdeš s tím, že mě chceš ochránit? Přijdeš sem potom ještě někdy? Ale máš pravdu, ty jsi možná jeden jediný důvod... Nikdo za mnou za celé ty roky nepřišel. Ani Mikael**, ani Nate***, ani Watari, nikdo... A co A*? Ten mě taky opustil, všichni mě opustili!," křičel hystericky Ryuzaki. Lawliet se na chvilku stáhnul.
"Ano, Ryuzaki, mám tě rád. Jsi pro mě něco jako bratr, abych byl upřímný. Vždycky jsem si vážil toho, že jsi se mnou. Tvé intelegence, velice silných dedukčních schopností, bylo mi ctí s tebou kdy žít a pracovat. Ano, právě proto mě tak mrzelo, že jsi skončil takhle. Jsi pro mě něco jako mladší bratr, Ryuzaki. Nemůžu tě odsud dostat. I když tě mám tak rád, nemůžu. Jsi vrah a svůj trest si zasloužíš. Jediné, co můžu udělat, je ochránit tě před Kirou," řekl Lawliet, "jak jistě víš, Kira zabíjí zločince, u kterých zná jejich jména a tváře. Tím, že budu chránit tebe, ochráním i sám sebe. Jsme stejní, Ryuzaki. Sice tam uvnitř jsme možná jiní, ale jinak jsme stejní. Ochráním tě, za každou cenu."
Ryuzaki se otočil za hlasem a přiblížil se k Lawlietovi na vzdálenost jen několika milimetrů.
"Opravdu jsi to řekl? Řekl jsi, že jsme stejní?," pískal nadšeně Ryuzaki. Lawliet jen přikývl. Tak trochu čekal, že z celého jeho srdceryvného proslovu si Ryuzaki vybere právě tuhle část.
"Ano, opravdu jsem to řekl," zasmál se Lawliet. Přistihl se, že už několik vteřin udržuje oční kontakt s Ryuzakim. Bylo to zvláštní. Najednou necítil potřebu uhnout pohledem. Necítil strach. Viděl naproti sobě jen dvě veselé oči, které se přímo smály. Natáhl ruku a pohladil Ryuzakiho po vlasech. Několik vteřin zůstali v téhle pozici, dokud si Lawliet na něco nevzpomněl. Zalovil v hluboké kapse svých džínů, aby z ní vytáhl jakousi nádobku. Když si Ryuzaki všiml nápisu na etiketě, radostí se mu rozzářily oči.
"Něco jsem ti přinesl, Ryuzaki," prohodil vesele Lawliet, zatímco otvíral sklenici s jahodovým džemem. Ryuzakimu se už pomalu začaly sbíhat sliny. Džem byl už otevřený, ale nastal problém...
"Promiň, já... nemám s sebou nic, čím bych...," omlouval se Lawliet. Ryuzaki se ušklíbnul, pak se ale pohledem zabodl přímo do Lawlieta a házel na něj štěněčí pohledy.
"Vím, že myslíš na to samé, co já. Prostě to udělej, Lawli," řekl natěšeně Ryuzaki. Lawliet jen kývl, krátce se zadíval do sklenice a poté do sladké červené hmoty uvnitř zabořil prsty. Ponořil prsty pravé ruky opravdu hluboko do sklenice. Když je vytáhl, byly hustě obalené jahodovou pochoutkou.
Lawliet své prsty jen váhavě natáhl směrem k Ryuzakimu. Ten vytušil jeho obavy, ale jen se krátce zasmál.
"Nemusíš se bát, Lawli. Víš přece, že ti neublížím. Těch tvých krásných prstíčků by přece jen byla škoda," prohodil ironicky.
Lawliet tedy natáhl své prsty blíž k Ryuzakimu. Ten nedočkavě otevřel ústa, aby do nich mohl vsát Lawlietovy prsty. Jemně, tak, aby Lawlieta nekousl, jeho prsty olizoval. Lehce je bral mezi své rty a něžně je hladil svým jazykem. Slastně přivíral oči a tiše mručel.
Lawlieta ten výjev přímo fascinoval. Ryuzaki jeho prsty něžně laskal ve svých ústech a vypadalo to, že si to opravdu užívá, že mu to dělá dobře.
"Teď ty, Lawli," řekl zastřeným hlasem Ryuzaki, zatímco Lawlietovy prsty pustil ze zajetí svých úst, "dej si taky. Víš, jak nemám rád, když se na mě někdo dívá, jak jím."
Lawliet se zadíval do sklenice a zpátky na Ryuzakiho. Ryuzaki ho velmi bedlivě pozoroval a napjatě čekal.
Lawliet nabral trochu džemu na své prsty a váhavě je strčil do svých úst. Musel uznat, že to je opravdu dobré. Sladké. Chvíli jen se zaujetím žužlal své prsty. Když pak opět zvedl pohled k Ryuzakimu, všiml si, že ho stále nadšeně pozoruje, ale s jakýmsi zvláštním výrazem ve tváři.
"Teď zase já," vypískl nadšeně Ryuzaki. Lawliet už už přibližoval své prsty k jeho ústům, ale Ryuzaki jeho prsty nepřijal. Přikleknul k němu, jak nejblíže mohl a přitiskl se svými rty na jeho. Lawliet sebou polekaně trhl, když úcitil silné kousnutí na jeho spodním rtu a železitou pachuť krve ve svých ústech. Automaticky pootevřel svá ústa, čehož Ryuzaki bez váhání využil. Probojoval se svým jazykem do Lawlietových úst a divoce jej líbal. Lawliet byl stále ještě v šoku, ale jaksi automaticky uchopil Ryuzakiho hlavu do dlaní a polibky mu oplácel. Když se od sebe odtrhli, oba mocně zalapali po dechu. Když Lawliet otevřel oči, uviděl něco, pro co neměl slov. Ryuzaki klečel před ním a celý se třásl.
"Ryuzaki, proč...? Co se to s tebou děje?," vyhrknul Lawliet. Ryuzaki neodpovídal, jen se dál třásl. Lawliet pokrčil rameny a obtočil své paže kolem jeho krku. Po chvíli ucítil cosi mokrého na své paži.
"Já... já... Jsem šťastný, Lawli. Jsem šťastný, že jsi tu... Se mnou... Nikdo jiný za mnou... Nikdy nepřišel... Nikdo... Nikdo na mě nemyslel tak, jako ty... Lawli, Lawli.... Lawli," vyrážel ze sebe Ryuzaki mezi vzlyky. Lawliet ho pevně tiskl v objetí, i když Ryuzaki mu jeho objetí nemohl opětovat. Lawliet se jen bolestně usmíval.
"To je dobře... Nikdy jsem na tebe nepřestal myslet, Ryuzaki. Nikdy nepřestanu, slibuju," šeptal Lawliet. Ryuzaki se na chvíli přestal třást a schoulil se Lawlietovi do náruče.
"Miluju tě, L Lawliete," špitnul sotva slyšitelně Ryuzaki. Lawliet se krátce zarazil, ale poté se opět uvolnil. Jeho rty se rozvlnily do sladkého úsměvu.
"Taky tě miluju, Rue Ryuzaki," odpověděl stejně tiše, ale tak, aby ho Ryuzaki slyšel. Ryuzaki se k němu tulil a pomalu se přestával třást, až začal klidně a pravidelně oddechovat.
"Lawli? Říkal jsi, že mě chceš ochránit před tím Kirou....," řekl Ryuzaki, "jsem přece jen zločinec a nejspíš bych se mohl i já stát jeho obětí. Jak by ale mohl ten Kira znát mou tvář? Jak by mohl vědět, jak se jmenuju? Jak by mohl vědět o mé existenci? Napadá mě jen jedna jediná možnost, a to-...."
"Myslel jsem, že už se ti nechce žít, Ryuzaki," pokrčil rameny Lawliet. Ryuzaki se v jeho náruči zavrtěl.
"Kvůli tobě. Chci žít kvůli tobě. Protože ty určitě ještě někdy přijdeš. Budu čekat, až zase přijdeš. Do té doby chci žít," mumlal Ryuzaki do Lawlietovy hrudi.
"To rád slyším. Takže... Víš, zažádal jsem, aby mi policie předala všechny materiály o vyšetřování tvého případu. Jako vrchní vyšetřovatel případu Beyond Birthday na to mám plné právo. Jelikož jsem to já, souhlasili i s tím, že tvé jméno a tvář smažou z policejních databází. Nikde o tobě nebude ani zmínka, přísahám. Už jsi dostal svůj spravedlivý trest. Nedovolím, aby to zašlo ještě dál, než je nutné."
"A jak tohle někomu pomůže, Lawli? Že mě vymažeš z policejní databáze? Nedává to tak úplně smysl," zabrblal nechápavě Ryuzaki. "Ledaže... Ledaže by váš Kira měl přístup k policejním informacím."
Ryuzakiho mysl, jakkoliv zastřená šílenstvím, byla stále stejně bystrá a vnímavá jako předtím. Lawliet nad jeho dedukčními schopnostmi uznale pokýval hlavou.
"Náš podezřelý, Kira, má opravdu přístup k policejním informacím a databázím. K dnešním dni by ale nemělo být možné, aby se nějak dostal k tobě a zabil tě, Ryuzaki. Ochráním tě, neboj," vysvětlil Lawliet situaci.
"Takže nejen že sis ho pustil tak blízko k tělu, on je ještě navíc u policie? Zajímavé, opravdu zajímavé," zasmál se Ryuzaki. Lawliet si jen bolestně povzdechnul.
"Děkuju ti, Lawli," řekl Ryuzaki spíš jen tak pro sebe. Lawlietovu sluchu ale jeho poděkování neuniklo.
"Budeš žít, slibuju," zašeptal Lawliet.
"Ty budeš žít. Slib mi, Lawli, že budeš žít," žadonil Ryuzaki.
"Nemůžu ti slíbit něco, co nemůžu splnit, Ryuzaki. I když možná zemřu, jedno vím jistě. Budu šťastný, protože budu vědět, že to nebylo zbytečné," konejšil ho Lawliet.
"Nelíbí se mi to, ale je to pravda. Každý člověk by měl po sobě něco zanechat, ať už je to cokoliv," konstatoval Ryuzaki.
Několik dlouhých minut jen mlčky strávili v teplém objetí.
"Myslím, že už budu muset jít, Ryuzaki," řekl Lawliet,
"Ne, ted nemůžeš odejít!," zapištěl Ryuzaki. Lawliet se otočil tak, aby se nemusel dívat do jeho tváře.
"Musím odejít, bohužel. Řekl jsem ti všechno, co je třeba, a hlavně... Hlavně jsem tě viděl. Jsem moc rád, že jsem tě viděl a že jsi v pořádku...," vypravil ze sebe Lawliet bolestně. Ryuzaki jen kývl na znamení, že chápe, ale výraz v jeho tváři naznačoval, že se mu to nelíbí.
"V pořádku? No jak se to vezme," zasmál se Ryuzaki. Lawliet se krátce zasmál s ním. Lawliet vzal do rukou nedojedenou sklenici džemu, nabral si na prsty opravdu velkou dávku té sladké hmoty a opět své prsty nabídl Ryuzakimu. Ten je s nadšením přijal.
Když jeho prsty opravdu důkladně olízal, Lawliet svou ruku zase stáhnul zpátky a utáhnul víčko na sklenici.
"Dáme si spolu, až za tebou zase přijdu," pronesl Lawliet svůj slib. Ryuzaki opět kývl. Lawliet vytáhl z kapsy telefon a dal signál eskortě, která si pro něj zase měla přijít.
Lawliet a Ryuzaki se na sebe krátce zadívali. V Ryuzakiho očích byla jasně znát jak radost ze setkání s milovanou osobou, tak jakási neuchopitelná emoce, která se tlačila na povrch. Najednou rudé oči si prohlížely osobu stojící v jejich zorném poli a zračilo se v nich něco, co ani sám Lawliet se svou intelektuální kapacitou nedokázal uchopit.
"Tak jsme tady, pane. Pojďte, prosím, s námi," řekl jeden z dozorců a uchopil Lawlieta za ramena. Lawliet se naposledy otočil směrem k osobě choulící se jen několik centimetrů od něj.
"Ještě se uvidíme," řekl Lawliet krátce. Ryuzaki se krátce zadíval do jeho očí a spiklenecky mrknul. Dozorce jen nechápavě zakroutil hlavou.
"Uvidíme, Lawli," šeptl bolestně Ryuzaki, když se za Lawlietem opět zavřely dveře. V tu chvíli Ryuzaki padl na kolena a zhroutil se.
Několik vteřin na to se zkácel k zemi a v záchvatu hysterického smíchu s sebou začal silně cukat a házet. Kousl se do jazyka. Muselo ho držt pět silných chlapů, aby se podařilo ho zpacifikovat. Než se jim opět podařilo nasadit mu roubík, jich několik pokousal. Poté ucítil jen píchnutí ve své paži a krátce na to se mu zatmělo před očima. Celé jeho tělo se uvolnio a on zůstal jen nehybně ležet. Cítil, jak se přes jeho oči opět stahuje ona černá páska. Nebránil se. Už se nevzpouzel. V jeho mysli byla jen ta tvář. Tvář se stejnými rysy, jaké jsou ty jeho. Ten přívětivý úsměv a teplá náruč. A čísla.... Spousta šílených čísel...
.:.:.:.:.:.:.:.:.:.:.:.:.:.
Hned ten den bylo jméno Rue Ryuzaki a případ Beyond Birthday vymazány z policejních archivů. Vrah zvaný Kira se tak nikdy nedozvěděl o jeho existenci. Případ Kira byl o několik měsíců později úspěšně vyřešen.
L Lawliet navštívil svého přítele ve vězení ještě třikrát. Ryuzaki díky svým očím moc dobře věděl, že se blíží Lawlietův čas, proto se snažil strávit ho s ním co nejpříjemněji, jak to v rámci možností šlo. Den po poslední návštěvě ve vězení L Lawliet zemřel.
Při Lawlietově poslední návštěvě Ryuzaki musel slíbit, že bude ještě hodně dlouho žít. Slib splnil - svůj vzor přežil hned o několik dlouhých let. Nikdy se nedozvěděl, že jméno Ryuzaki používal L jako svůj alias. Nikdy se nedozvěděl, že se za něj L zaručil jakožto za jednoho ze svých následovníků, a mohl tak i za branami věznice řešit případy, se kterými si samotná policie nevěděla rady. Rue Ryuzaki tak zemřel s tím, že splnil svůj slib a překonal samotného velkého L.
