O týden později:
Martinus:
Už je to týden od toho co jsem ji zmlatil a ji odvezla sanitka . Ja jsem se hodně změnil chodil jsem za ni každý den a doufal ze se probere nekolik noci sem probrecel. Ano ,pan Gunnarsen brečel kvuli holce,kdyby mi tohle někdo řekl před měsícem vysmal bych se mu do obličeje. Ach jo. Proč?Proč jsem takovy blbec?. Tyhle otázky si kladu porad...najednou jako by se probrala tak jsem k ni přišel....a pak jsem uslysel ten nejméně prijemny zvuk..píp..píp.piiiiiiiiiiii...
Hrkly mi do očí slzy a dostal jsem hystericky zachvat..
Anett:
Viděla jsem světlo a pak jsem zslechla něčí hlas po chvilce jsem zjistila čí to je hlas byl to....MARTINUS?!?! Brečel a neustále se omlouval chtela jsem ho obejmout ale nešlo to nemela jsem kontrolu nad s vim tělem....pak jsem viděla martinuse jak dostal hystericky zachvat a jak ho doktori vedou ven a vsechny stroje okolo mě pisti....
Hello guys
Omlouvám se ze tak krátká kapitola budu se snazit byt vice aktivni ale teďka momentálně doháním školu takže nevim jestli to vyjde
