Zklamaní

15 4 3
                                    

Přišli jsme ke vhcodovým dveřím. „Je zavřeno?!" řekla jsem smutně. „Prosimtě takovej slaboch jako ty to asi těžko- pokusila se otevřít dveře - Jo je zavřeno....Co budeme dělat!" Rozhlédli jsme se kolem sebe. Všude keře a otevřená okna. Počkat otevřená okna?„ Prolezu tím oknem a otevřu ho zevnitř a pak tě vytáhnu. Dojdeme pro tašky a tramtadadadá" „tak jo." souhlasila Áďa. Došly jsme k jednomu oknu. Stoupla jsem si Adéle na záda, ona se narovnala a já vlezla oknem do školy. Je divný, že se vkrádáme do školy, ale tak co by jsme pro telefony neudělaly. Když jsem byla vevnitř otevřela jsem okno víc, aby měla lepší cestu. Když jsme byly vevnitř ěšli jsme ke skříňce 56 a 59. Každá si odemkla svoji skříňku a vzala tašku. „Jestli tady uvidím ještě jednoho malýho haranta tak je asi vážně zbiju." uslyšely jsme ředitele.


Zase omluvy typu že jsem neměla chuť asi nemusím podotýkat, ale myslím si že vás to už asni tolik nebavilo. No napíšu asi ještě dvě +- a uvidím jestli budu pokračovat. Takže se mějte fajn a papa :*

Moje kámoška je cvokKde žijí příběhy. Začni objevovat