Když se podívám okolo vidím falešné tváře. Buď jen aby byli oblíbení, nebo je to jen ochrana. Ale teď vážně. Co kdyby se k vám někdo choval jako vy k němu. Važte si pravých přátel, protože ono jich moc nepotkáte. Pak se podíváte do minulosti a řeknete si ,,Stará dobrá základka... Byli tam super lidi'' ,,Pamatuju si na něj. Byl to skvělý kamarád'' A pak si uvědomíte, že to že jste ty lidi ztratili.... Že za to můžete jen vy. Neodhánějte od sebe lidi, které máte rádi. I když jim nechcete ublížit. Lidi kteří si to zaslouží tak nakonec dopadnou sami a lidem kteří si to nezaslouží neublížíte. Protože takový lidi jsou právě pravý kamarádi a ty umějí odpustit.
Každý má svého kamaráda. Svoji lávku nad hladinou. I já takového mám. Mám dva. Jeden o tom ani neví a ani mu nestojím za pohled. Ale ten druhý je tu pořád. Vždy mě rozesměje a když ne umí to pochopit.
Ty víš o kom mluvím viď? Já jednou taky najdu způsob jak ti pomoct uvidíš. Vždy si vzpomeň že on si tam chtěl sednout. A sednul by si. A taky si tam jednou sedne. Věř tomu.
YOU ARE READING
Co vidí oni... A co vidím já...
De TodoJe to vlastně podobné jako 'Lidi jako já' Je to k zamyšlení nemyslíte? Třeba po přečtení této knihy se budete na svět dívat jinak... Nebo taky ne.... Díky této knížce by jste si měli uvědomit, že i v něčem obyčejném nebo otravném mlže být něco krás...
