Ti, co žijí pod naší postelí

Kapitola 1. - Stěhování

Čauky, jmenuji se June a je mi 17 let. Chtěla bych vám tu odvyprávět svoji příhodu která se stala rok zpátky. A co se tehdy vlastně stalo ? Taťka dostal novou práci, v jiném městě, které bylo ale hrozně daleko a bylo by hrozné každý den dojíždět, tak se rozhodlo že se musíme přestěhovat. Bohužel jsme na tom finančně nebyli nijak dobře a tak se u nového domova koukalo hlavně na peníze. Jedou moji rodiče našli roztomilý dvoupatrový baráček s velkou zahradou a jezírkem, vypadalo to vážně idylicky.

Jak se blížil den odjezdu, já se těšila čím dál víc. Už jsem měla sbalené všechny své věci a čekalo se jen na stěhováky až naloží poslední zbytky nábytku do náklaďáku. Ještě na posledních pár chvil za mnou přijela moje nejlepší kamarádka, abychom se mohli rozloučit, přinesla sebou malý balíček zabalený v růžovém balícím papíru se srdíčky a ovázaný stříbrnou stuhou. Řekla mi, že ho mohu otevřít až v mém novém pokoji. Balíček jsem strčila do batůžku a objala ji. Rozloučili jsme se a já nastoupila do auta, naposledy zamávala a se slzami v očích se vzdalovala v jedoucím autě od své nejlepší kamarádky, kterou uvidím nejdříve o letních prázdninách. Cesta do nového domova měla trvat přibližně 2 hodiny, chtěla jsem celou dobu vydržet vzhůru a koukat na to jak ubíhá krajina kolem. Ale nevydržela jsem moc dlouho, po pár minutách jsem to zalomila a probudilo mě až bouchání dveří od auta když rodiče vystoupili. Otevřela jsem oči a vykoukla jsem z okénka.

Jediné co jsem uviděla byl domeček se žlutou fasádou a předzahrádkou tvořenou růžovými keři. Jak jsem řekla, idylka. Za baráčkem se nacházela velká zahrada a za ní les. Ten se poté vinul kolem domku a tvořil kolem něj ochranou bariéru. Otevřela jsem dveře od auta a vyběhla ven za rodiči. Ty se zastavili na verandě a čekali na mě. Taťka vytáhl klíče a vložil je do zámku, dvakrát s ním otočil a zámek cvakl. Vzal za kliku a zmáčkl jí dolů, potom pomalu otevřel dveře jak kdyby nás chtěl co nejvíce napínat. Byla jsem hrozně nedočkavá jak dům uvnitř vypadá. Před námi se objevila prostorná chodba na jejímž konci se nacházelo dvojité schodiště. Na každé straně před schody byli dveře, ty nalevo, jak jsme později zjistili, vedli do kuchyně, která měla sloužit i jako jídelna, a ty napravo do obývacího pokoje.

Rozběhla jsem se po schodech nahoru a zastavila se až úplně nahoře. Druhé patro se skládalo z dlouhé chodby a po jejích stranách jsem napočítala čtyři dveře. Rozešla jsem se a postupně nakukovala do jednotlivých pokojů. Našla jsem dvě ložnice, pracovnu a koupelnu. Pracovna byl jediný pokoj ve kterém bylo všechno vybavení. Jinak v ložnicích byla vždy pouze postel. Ale to mi nevadilo, přivezli jsme si náš starý nábytek. Vešla jsem do svého nového pokoje a rozhlédla jsem se. Naproti dveřím stála velká postel z masivu a s nebesy. Jen kvůli těm nebesům jsem se rozhodla si tuto postel nechat. Byl to celkem světlý pokoj, po obvodu dvou zdí se nacházela velká okna, která do pokoje vpouštěla světlo. Posadila jsem se na postel a sundala si ze zad batoh. Hodila jsem si ho na klín a rozepnula zip. Vyndala balíček, kterým mě obdarovala kamarádka a batoh odhodila na zem. Otáčela jsem balíček dokola a párkrát s ním zatřepala. Ozvalo se pouze pár ran jak něco v balíčku narazilo na stěny krabičky. Jednou rukou jsem zatáhla za stuhu a ta se rozvázala. Opatrně jsem odlepila izolepu která držela balící papír na místě a sundala ho z krabičky. Odklopila jsem víčko a uvnitř se nacházel rámeček s fotkou mě a mojí nejlepší kamarádky, stojíme v objetí v zábavním parku kde jsme byli minulý měsíc. Usmála jsem se a rámeček odložila vedle sebe na matraci. Rozhlédla jsem se kolem sebe a při pohledu na holé zdi jsem se zvedla a rozhodla jsem se, že se musím co nejdříve zabydlet. Vyběhla jsem zase z pokoje a namířila si to dolů po schodek a k autu.

Když jsem doběhla k autu už u něj stáli rodiče a vyndavali ven své a mé kufry. Řekli mi, že náklaďák s ostatními věcmi by měl přijet do půl hodiny. Tak jsem popadla svůj největší kufr a už ho táhla do domu. Ještě dvakrát jsem se vrátila pro zbytek tašek co se vešli do auta a odtahala je do svého pokoje. Během toho přijel náklaďák se zbytkem a stěhováci začali s vykládáním. Během hodiny jsem měla všechen svůj nábytek v pokoji a začala s přemisťováním. Když jsem vše odtlačila na své místo, padla jsem celá zpocená na postel a ztěžka oddychovala. Na to že jsem ještě dneska chtěla zvládnout výzdobu jsem nějaká vyčerpaná. Chvilku jsem jen ležela a koukala do stropu. Pak jsem si vzpomněla na fotku a láskyplně ji položila na noční stolek. Když jsem popadla druhý dech, začala jsem s vybalováním oblečení. To byl běh na dlouhou trať, oblečení mám opravdu hodně, taky díky za mé dvě komody a ještě velkou skříň, jinak nevím kam bych ho všechno dala. Když jsem i s tímhle skončila , stoupla jsem si doprostřed pokoje a začala se otáčet dokola abych viděla jak teď vypadá můj nový pokoj. Zhodnotila jsem to tak, že co nejdříve bych ho chtěla vymalovat, všimla jsem si pár šmouh na zdech, provizorně jsem je zakryla plakáty a fotkami.

Juuuneee! Ozvalo se z přízemí a já se rozběhla dolů protože jsem věděla, že mě mamka volá na večeři a já už měla hrozný hlad. Rodiče jsem našla sedět v kuchyni u jídelního stolu a před nimi leželi talíře plné kouřící se polévky. Sedla jsem si a s chutí se pustila do jídla. Během večeře jsme si povídali jak se nám tu zatím líbí a jak moc jsme unavení. Po jídle jsem ještě rodičům šla pomoci vynosit poslední zbytky s náklaďáku do chodby, aby to bylo kompletní. Po cestě zpátky do pokoje se mi už pomalu zavírali oči a já myslela že usnu za pochodu. Donutila jsem se ještě rychle proletět sprchou a už jen upadla do měkké postele a zachumlala se do teplých peřin. Byla jsem tak unavená že jak jsem si lehla tak jsem usnula.

#PaullaPoll