I need your love before i fall

Noční můra

Zezadu mě objaly něčí ruce. "Pššt neplakej, my jsme to nevěděli promiň"promluvil  Jungkook. Teď mi začalo srdce bít mnohem rychleji a já jen doufám, že to neslyší. "To je vpohodě, však já vám to nemám za zlé"odpověděla jsem už celkem klidně, ale přesto bolestně. Jungkook vycítil že se budu opět plakat a tak mě vzal do náruče a opatrně položil na postel. Naposledy mě obejmul a řekl ať se hezky vyspím a že všechno bude dobré. Protože jsem byla unavená tak jsem hned usla.
Ty blbko, ty jsi všechno zničila. Neměla ses vůbec narodit. Byla si jen omyl, kterej se bohužel narodil. Slzy mi stékaly po tvářích. Proč na mě křičí.  Otec mi jednu vlepil a hend na to mě kopl do břicha. Spadla jsem na zem a začla ještě více brečet. Začal do mne kopat a řvát na mě. Tu noc jsem byla poprvé zmlácena. Svým vlastním otcem a ne rozhodně naposledy. Nechoval se tak normálně. Býval ke mě hodný. Jen jeden večer najednou jakoby se po hodném tátovi slehla zem.
Vzbudila jsem se spocená a od slz. Uprostřed noci. Udělalo se mi tak šaptně při vzpomínkách na mé modřinové břicho a občas i krvavé ruce z toho, jak sem vykašlávala krev, když se otec rozhodl kopat mě do břicha opravdu silně a hodně. Ihned sem vyletěla z postele a mířila do koupelny, která naštěstí vím kde se nacházela. Začla jsem zvracet dnešní večeři i oběd do záchoda. Když jsem skončila tak jsem byla tak vyčerpaná, že jsem se nedokázala ani postavit. Doplazila jsem se k umyvadlu a umyla si alespoň pusu. Když jsem se přidržovala umyvadla všechno bylo v pohodě. Jakmile jsem však udělala krok, podlomily se mi kolena a spadla jsem.Udělalo to celkem velkou ránu, protože jsem se bouchla do ruky a břicha. Jak? Jednoduše. Spadla jsem přímo na hranu vany. Potichu jsem sykla bolestí a alespoň jsem si sedla a opřela se o, již zmiňovanou vanu. Už jsem si myslela že tady usnu, když mě někdo vzal do náruče a odnesl mě na postel. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem ani nevěděla kdo mě odnesl a než jsem alespoň otevřela oči abych se podívala kdo to je tak už tam nikdo nebyl. Řekla jsem si že se zítra zeptám kdo mě odnesl a teď si s tím nedělala hlavu. Opět sem usla a naštěstí žádný podobný nebo stejný sen se mi nezdál.
Ráno jsem se probudila překvapivě brzo. Jako první. Šla jsem se podívat ke všem do pokoje. Každý byl opravdu roztomilí když spal. Když jsem byla u Taeho a Jungkooka musela jsem si je domonce i vyfotit. Rozhodla jsem se že udělám snídani. Vím že mě Jin asi zabije, ale já mám už hlad a nechci být sobecká a tak udělám snídani všem. Co bych udělala k jídlu jsem se rozmýšlela celkem dlouho. Nemají tady totiž takové jídlo jako u nás soma. I tak jsem se rozhodla udělat špagety a k tomu boloňskou omáčku. Ano na snídani je to trochu neobvyklé jídlo, ale já neměla co dělat, protože oni spí opravdu dlouho.
Jídlo jsem měla už hotové a tak jsem jenom prostřela stůl. Najednou jsem si vzpomněla na včerejší noc. Kdo mě mohl odnést? To je pořád ta samá otázka, co se mi honí hlavou. Když už bylo půl jedenácté rozhodla jsem se už je konečně probudit. Vzala jsem si dvě pokličky od hrnců a začala je o sebe mlátit. Dělalo to pěknej hluk. Šla jsem do všech pokojů a začala s tím mlátit. Musím říct že ty jejich výrazy byly k nezaplacení. Když jsem chtěla jít do pokoje Jungkooka a Taeho zaslechla jsem jak si o něčem povídají. Nechtěla jsem být neslušná, ale když jsem zaslechla mé jméno zpozorněla jsem. "Víš jak jsé včera odešel"řekl Jungkook" tak jsem šel k Nell, ale nebyla v pokoji. Byla v koupelně a plakala. Musíme zjistit co ji trápí. Myslím že to má spojitost s jejím otcem."
"Odposlouchávat je neslušné" zasmál se zamnou nějaký hlas. Lekla jsem se, opravdu moc. Když jsem se otočila, uviděla jsem Yoongiho jak se směje nad tí jak jsem se lekla. Já se jen zamračila ale moc dlouho mi to nevydrželo, protže mě začal lechtat tak jsem se smála taky. Protože jsme museli být slyšet až na ulici, otevřeli se dveře od JK+T pokoje a vyšel z nich rychle Tae. Ale bohužel já stála přímo u dveří tak jak Tae rychle vyšel ven, tak mě neviděl a srazil mě na zem. Začla jsem se smát ještě více. Tae mi s omluvami pomohl vstát. Já jen pokývala hlavou na označení že je to vpoho a řekla že snídaně, teda prakticky oběd už je na stole. Když kluci odešli na jídlo šla jsem do pokoje a vzala si mobil. Měla jsem tam jednu SMS. Když jsem uviděla co je tam napsané začla jsem se tak třást a bát se jak nikdy. Rychle jsem se zamkla v pokoji aby zamnou teď nikdo nechodil a opět se podívala na zprávu.
Neznámé číslo:
Ahoj asi nevíš kdo jsem, ale časem to zjistíš. Napovím ti, znáš mě, ale číslo na mě nemáš. Chci ti jen říct, že vím v jakém městě teď seš a já jsem tady taky. Už se těším až tě budu moct opět zmlátit. A taky doufám že sis za mě nenašla náhradu. Pamatuj, já si tě najdu.

Začla jsem nekontrolovatelně brečet. Věděla jsem kdo to byl. Ve škole mě šikanovali. On byl vůdce. David, který mě nenávidel ani nevím proč.
Najednou začal někdo ťukat na dveře. Lekla se a snažila se stišit své vzlyky. Bohužel se jí to nedařilo, protože se ozvalo:" Nell co se děje, otevři prosím ty dveře" podle hlasu sem poznala že je to Jungkook. "Nic se neděje a běž pryč prosím, akorát přidělávám starosti."řekla sem roztřeseně. Očividně s mou odpovědí nebyl spokojený, protože začal bušit na dveře. Vzdala sem to a šla mu otevřít. Cestou sem si stírala poslední slzy. Jakmile sem otevřela dveře, ihned mě obejmul a začal mě hladit. "Co se stalo a hezky popravdě"řekl.

Takže nová kapitola. Užívejte. 🌝