Můj kouzelnický život

1. Dopis

Leknutím jsem nadskočila na svojí židli, když můj bratr vykřikl mé jméno a rukou praštil do lžičky, která byla v misce s mlékem a lupínky, tak, že vylil polovinu snídaně po stole a některé kapičky bílé tekutiny dolétly až na můj obličej a mé vlasy. Chtěla jsem se na něj zlostně přes stůl podívat a okřiknout ho, ale to už vykřikl dopis a rychle se postavil, přičemž převrhl židli a rozběhl se do chodby.

Po slově dopis mi krátký okamžik trvalo něž jsem si uvědomila, co tím myslel a hned na to jsem také vběhla za ním do chodby. Přičemž mamka nadávala, na tu spoušť, co na stole způsobil Jacin a ještě za námi křičela, ať se uklidníme. Taťka jen zmateně zvedl hlavu od své snídaně.

„To je můj dopis!" vykřikla jsem na Jacina a když už se ohýbal pro dopis, co ležel na podlaze pod dveřmi, vyskočila jsem, odstrčila ho a rychle vzala dopis do svých rukou a zvedla ho nad hlavu.

„Mám ho!" zakřičela jsem a mávala s ní ve vzduchu.

„Ukaž ho!" Jacin zakřičel taky a sápal se ze země, na kterou spadl, když jsem ho odstrčila. Spustila jsem ruce dolů a pohlédla na dopis a v tom okamžiku se mi rozzářily oči jako snad nikdy předtím. Uprostřed obálky byla vtisknutá červená pečeť erbu Bradavic a nad ním černé razítko také se znakem Bradavic. Vzrušeně jsem dopis otočila.

Slečna Ch. Bloom. Začínal dopis a pak pokračoval mou adresou. Jacin, můj mladší bráška, který pojede příští rok do Bradavic, si také dopis vzrušeně prohlížel a pak mu z úst vyjelo pouhé páni.

Dopis jsem ještě několikrát otočila tam a zpátky a několikrát ho pročetla a prstem jsem přejela po pečeti. Jacin ho s obdivem pořád sledoval a pobaveně jsem se nad tím usmála a pak jsem dopis vytrhla z jeho zraku a v pravé ruce jsem s ním běžela chodbou do obýváku a přes něj do kuchyně, která byla spojená s jídelnou. Vítězně jsem ho podala taťkovi, kterému se za tu dobu na tváři objevil nejpyšnější úsměv a jemně ode mě dopis převzal a prohlédl si ho.

„Škola čar a kouzel v Bradavicích," pronesl pyšně otec. „Nejlepší kouzelnická škola," dodal a s úsměvem předal dopis matce a ta se mezitím uklidnila a dopis si s úsměvem také prohlédla.

„Tak to vypadá na dnešní výlet do Příčné ulice," pověděla a s otcem na sebe mrkli a dopis mi dala zpátky.

„Tak ho už otevři!" vybídl mě Jacin, který za mnou také doběhl a teď netrpělivě zase postával vedle mě. Poslechla jsem a zatajila jsem dech. Rozlomila jsem pečeť a pořád se zatajeným dechem jsem opatrně vyjmula z dopisu papír.

Škola čar a kouzel v Bradavicích. Bylo úplně nahoře a pod tím ředitel Albus Brumbál a seznam toho, čím vším byl jmenován. Pak odstaveček o tom, že mi s potěšením oznamují místo u nich na škole a dalších pár informací. Pod odstavcem byl podpis zástupkyně McGonagallové.

Vzrušeně jsem dopis ještě jednou pročetla a pak jsem rozevřela i přílohu a také dvakrát jsem si přečetla seznam knih a věcí, co budu potřebovat do svého prvního ročníku.

Ohromeně jsem na dopis pořád zírala a Jacin mi nakukoval přes rameno a také ho četl. Pak jsem bez jakýkoliv poznámek předala dopis rodičům, aby si ho také mohli přečíst a pozorovala jsem je u toho.

„Tak si přines pergamen, dopis a brk s inkoustem," pobídl mě otec a než mi jeho slova došla, Jacin už u mě s tím vším stál a já si to od něj převzala a posadila se ke stolu, kde jsem si udělala místo a vzhlédla k rodičům.

„Ty brečíš mami?" zeptala jsem se jí udiveně.

„N-ne," vykoktala a rychle si hřbetem ruky setřela slzy z očí a tváří a honem se na mě usmála.

„Je jen dojatá," vysvětlil otec a na mamku se také usmál. Ona mu úsměv oplatila a složila papír se seznamem a zastrčila si ho do kapsy.

„Vezmu ho k sobě a pak podle toho nakoupíme," vysvětlila a posadila se a pak přísným hlasem poručila Jacinovi, aby tu spoušť na jídelním stole uklidil a ten jen velice neochotně poslechl a došel si pro hadr a houbičku.

Taťka mi pak pomohl sepsat dopis pro paní profesorku McGonagallovou o tom, že se mnou se studiem mohou určitě počítat a pak jsme ho po naší rodinné velké hnědé sově poslali.