Můj kouzelnický život

4. Krucánky a Kaňoury

Bylo vidět už z venku, jak se lidé mačkají v obchodě a pak dlouhatánská fronta k prodejnímu pultu.

„To bude fuška," povzdech si Jacin a s chutí vystřelil do obchodu. Zasmála jsem se a pak jsme všichni také vstoupili do onoho obchodu.

„Já seženu učebnice od pana Lockharta na obranu proti černé magii," nabídla se se zájmem mamka a hnedle se vypařila k pultíkům všude kolem, které překypovali Lockhartovými učebnicemi. Taťka nad tím jen zakroutil hlavou a oznámil mi, že sežene s Amber knihy přeměňování a lektvarů. Na to s Amber, která se ho chytila za ruku, také odešli a já se otočila a se seznamem v ruce se vydala po schodech do patra.

Sice nevím, s čím se objeví Jacin, ale tak porozhlédnu se po knize k astronomii. V prvním patře nebylo už tolik lidí, protože hlavní pozornost se soustředila na Zlatolava Lockharta, který dole podepisoval své knihy a tak, když jsem zachytila koutkem oka model Sluneční soustavy, zamířila jsem bez obtíží právě k tomuto místu.

„Vau," ujelo mi skrze rty a obdivně jsem si prohlížela model Sluneční soustavy. Neodolala jsem a přejela jsem po něm prstem a pak dál s oči přilepenými na modelu přemýšlela.

Vždycky mě zajímal vesmír. Planety, hvězdy a všechno kolem. Sedávala jsem doma často u okna a před spaním jsem se vždy kochala tou nádherou. A nebo jsem si k večerům sedávala na deku nebo jen tak na trávu před náš dům a pozorovala to.

Po pár minutách jsem zvedla oči a zadívala se ke dvěma rozlehlým knihovnám. Knihy o astronomii byly namačkané v patrech knihovny. Chvíli jsem četla názvy různých knih a pak jich i pár vytáhla a prohlížela si obálku nebo jimi listovala. Nakonec jsem podle písmen našla i svou knihu do prvního ročníku a vytáhla jí z pultu. Už se nemůžu dočkat až si jí budu pročítat. Zasněně jsem ji otevřela a prolistovala jsem jí.

Pak jsem se přesunula do opačného kouta, kde knih bylo o něco víc. Byly to knihy do kouzelných formulí a vedle byly na obranu proti černé magii. Věděla jsem, že mamka šla obstarávat knihy na OPČM do dolního patra, protože skoro všechny byly od Lockharta a Jacin tu nebyl, takže bych se měla soustředit na KF, na které jsem se těšila asi nejvíc, ale něco mě táhlo ke knihám věnované OPČM.

Popošla jsem kousek do strany a četla si názvy knih a při tom si vzpomněla na část v bradavické knihovně s omezeným přístupem. Zaujatě jsem si četla názvy a možná přistoupila trochu blíž, když mě někdo zatahal za vlasy, tedy můj dlouhý zapletený cop.

„Weasleyová," ozvalo se od toho člověka a já trhla hlavou a v mžiku se otočila, kdo si to jako dovoluje tahat za moje zrzavé vlasy a nazývat mě Weasleyovou. Naskytl se mi pohled na malinko vyššího mladého kouzelníka v hábitu. Byl trochu bledý, měl studené oči a světle blonďaté až skoro bílé vlasy. Na tváři mu hrál znechucený úšklebek, ale ten se změnil do udiveného a potěšeného úsměvu, když jsem se na něj otočila.

„Lottie!" vykřikl a rozjasnily se mu oči. Chvíli jsem na něj zírala.

„Malfoyi!" také jsem vykřikla a rozesmála jsem se.

Bloomovi. Jsme velice známá rodina mezi kouzelníky. Za prvé oba moji rodiče pracují na ministerstvu kouzel. A za druhé jsme čistokrevná rodina, ale ne, že bychom byli proti mudlům. Navíc oba rodiče i Alex studovali v Bradavicích.

„Co pohledáváš v této části obchodu?" nakoukl mi přes rameno a šibalsky se zaculil. Já se otočila.

Pravda, není to zrovna nejlepší, aby si malá Bloomová prohlížela knihy s černou magií.

„Nic, jen jsem se podívala," odpověděla jsem a zamířila vedle ke knihám kouzelných formulí. „Jinak mě docela urazilo, že sis myslel, že jsem Ginny," pověděla jsem malinko znechuceně a ohlédla se.

„Jo, promiň. Máte podobný vlasy."

„Naneštěstí. Opravdu se těším až s ní budu v ročníku v Bradavicích," pohrdavě jsem si odfrkla.

Kdyby to byl kdokoli jiný z Weasleyů, tak klidně, ale Ginny? Tu fakt nemám ráda.

„Já zase musím sdílet ročník s Potterem," postěžoval si Draco a ohrnul nos. „Tady je," přišel blíž a natáhl ruku. S knihovny vyndal onu knihu, ketrou jsem potřebovala do prvního ročníku kouzelných formulí a podal mi jí.

„Děkuju," řekla jsem vděčně a vzala si od něj knihu. „Potter?" zamyslela jsem se. Věděla jsem, že ho Draco nemá rád, ale tak přeci jsem se musela zeptat. „Jaký je?" nejistě jsem na něj pohlédla.

Otázka ho trochu rozčílila a řekl, to, co jsem očekávala, že on řekne. „Je nafoukaný, kamarádíčkuje se s mudlovskými šmejdy, myslí se o sobě, jak je dokonalý a svojí slávou se jen vychloubá."

„Aha," řekla jsem, stejně mi to k ničemu není, když to slyším od Draca. Nicméně, já se těšila až poznám toho Harryho Pottera.

Najednou na mě někdo zavolal a oba jsme se otočili za voláním. Přibíhal k nám Jacin se dvěma knihami v podpaží.

„Jé, ahoj Draco," pozdravil Jacin a ukázal na knihy, které držel. „Sehnal jsem knihy z bylinkářství a dějin čar a kouzel."

Draco Jacina také pozdravil a pak se s námi rozloučil, že už půjde najít otce a dokončit nákup. „Těším se v Bradavicích," zavolal ještě a usmál se.

„Já taky!" usmála jsem se a pohlédla na Jacina a jeho knihy. „Díky, tak to bychom měli mít už všechno, pojď půjdeme najít rodiče a Amber," řekla jsem a zamířili jsme si to po schodech dolů, kde bylo o hodně více lidí než nahoře v patře.

Otec s Amber zrovna mířili ke schodům a taťka nám zamával, když nás spatřil. Amber měla okouzlený spokojený výraz a v každé ruce nesla jednu knihu.

„Mamka ještě nechává podepisovat knihy na OPČM od Lockharta," oznámil nám taťka a zasmál se. Dnes tu byly totiž dokonce dva pultíky, kde se prodávaly knihy. Jeden normální a jeden, za kterým seděl Zlatoslav a podepisoval svoje knihy. Tam byla fronta teď už až ze dveří ven.

„Už jsem tady," vyhrkla horlivě mamka, která k nám právě přicupitala s náručí plnou knih a malinko se červenala.

„To jsi toho tolik koupila?" zeptala jsem se a změřila si několik výtisků Lockhartových knih.

„Nene zlatíčko, to všechno budete potřebovat na obranu proti černé magii," vysvětlila mi a pohodila si s knihami.

„Tak to bych nechtěl," posměšně se na mě ušklíbl Jacin.

„Taky se dočkáš," zasmála jsem se a pomohla mamce nacpat knihy do její kabelky. Zbytek knih jsme si koupili u normálního pultu, kde skoro žádná fronta nebyla a také jsme je dali do mamčiny kabelky, na kterou působí zvětšovací kouzlo, takže se tam vejde skoro všechno.