Já nemám city!

Začátek...

Na obrázku Mariko :)

Koukala jsem tomu zmrdovi do očí. Celý se třásl a měl slzy na krajíčku. Vzala jsem si svůj oblíbený nůž a přešla k němu a sundala mu roubík. Chci ho slyšet křičet bolestí, chci ho slyšet křičet o pomoc. Nejdřív jsem mu nožem přejela jemně po krku a z něho se spustil malinký potůček krve. Jen sykl bolestí. Na to jsem mu zasadila pár ran do břicha. ,,Ty čubko!" zakřičel. Usmála jsem se od ucha k uchua bodla ho do ramene. Začal volat o pomoc. ,,Tady ti nikdo nepomůže." řekla jsem klidným hlasem.Kopla jsem do židle na které seděl, aby sletěl na zem. Jakmile se tak stalo, klekla jsem si nad něj a nůžem mu prořízla břicho. Krev byla všude. Ach, jak já ten pocit miluju. Začal sýpat a tak jsem rychle rozevřela ránu a podívala se na krví potřéné vnitřnosti. Vzala jsem do ruky střeva a rozřízla na půl. Posledně vydechl a pak se přestala jeho hruď zvedat. Škoda. Jeho křik mě uklidňoval. Vzala jsem sekeru a napřáhla se. Jedním úderem jsem oddělila hlavu od těla. Otřela jsem si krev z obličeje rukou a pro sebe se usmála. Sbohem Joshi.

Flashback

,,Joshi, pusť mě!!" zakřičela jsem na něj, ale on se jen blbě usmál. ,,Neboj bude se ti to líbit." slizsce se usmál a strčil mě do jednoho z pokojů. Přišpendlil mě ke zdi a začal mě líbat. Snažila jsem se ho odstrčit, ale byl silnější. Chytl mě za ruku a hodil mě na postel. Začal ze mě doslova strhávat oblěčení a já začala brečet. Když jsem tam před ním ležela nahá začal si sundávat kalhoty. Rychle jsem se zvedla s úmyslem utéct, ale strhl mě zpátky. Dostal se nade mě, chytl mi ruce nad hlavou a stčil do mě svýho ptáka. Křičela jsem o pomoc, ale nikdo nepřicházela. Po půl hodině jsem to už vzdala a jen bezvládně ležela. 

Když skončil, oblékl se a odešel. Prostě mě tu nechal...

End flashback

 Nad tou vzpomínkou jsem se otřásla. Patří mu to. Chytla jsem ho za nohu a dotáhla do rohu. Vzala jsem hák na prasata a probodla mu tím kotník. Vytáhla jsem ho nahoru tak aby visel a odešla.

Shodila jsem že sebe všechno špinavé prádlo a dala ho do pračky. Vlezla do sprchového kouta a nechala na sebe padat horké kapky.

Ulehla jsem do postele a velmi rychle zabrala nad myšlenkou mě dokonalé pomsty. ,,Neee!!!!!!! " probudila jsem se celá zpocená. Zasee probudila ta noční můra. Zda se mi každou noc, je to hrozný. Podívala jsem se na hodiny a ukazovali, že je 00:14. Stejně jsem už nemohla usnout a tak jsem se oblékla a šla do kuchyně si něco ukuchtit k jídlu.
Najednou bylo půl osmé. Dneska naštěstí do školy nejdu, má přijít totiž můj nový spolubydlící. Pustila jsem se tedy do úklidu.
9:00 uf, přesně na čas.  Vyjdu před dveře a čekám až dotyčný přijede. Na příjezdovou cestu zrovna přijíždí taxík. A vystoupil....... Kluk? Myslela jsem, že za spolubydlící budu mít dívku.... Ale což, stejně máme pokoje každý na jiný straně. ,,Ahoj, já jsem Aki." pozdraví. ,,Já jsem Mariko. Těší mě." vřele se na něj usměju. ,,Tak pojď dál. Nahoře dlouhou chodbou až úplně na konec dveře vlevo. To je tvůj pokoj." řeknu a ukážu na schody. Zuje si boty a vyráží i s kufrem po schodech. ,,Kdyby jsi mě hledal, tak jsem v kuchyni!" křiknu na něj ještě, ale odpovědi se mi nedostalo. Šla jsem do kuchyně a přemýšlela co budu později vařit k obědu. Mmmm..... Co třeba....... Špagety!!! Otevřu skříňku, kde by měli být špagety. ,,Sakra!" zakleju. Musím do obchodu. Nazuju si tenisky, popadnu menší tašku a sám do ní peníze. ,,Jdu do obchodu! Za 10 minut jsem zpátky!" křiknu a už vycházím na kamennou cestičku.

Jak já nesnáším obchody. Běduju, když se mačkám mezi lidma. Kde se jich tu tolik vzalo??? Rychle hmátnu po špagetách a teď k pokladně.

Zrovna jdu okolo nějaké uličky, ale zastaví mě křik mladé dívky. Nakouknu do temné uličky a to co vidím mi rozproudí krev v žilách. Nějakej kluk tam z té dívky trhá oblečení. Položím nákup na zem a jdu pomalu k němu. Nezapomenu si krásně prokřupnout prsty. ,,Ale, ale, kohopak to tu máme?" Ten kluk se na mě otočí a se smíchem v hlase mi poví. ,,Copak, copak, slečinka si myslí, že mě přepere?" Usměju se. Rozběhnu se naproti němu. Jen se usměje a rozběhne se naopak on naproti mě. Když jsme těsně u sebe vyběhnu na zeď a skočím za něj. Udělám pěknou otočku a kopu ho do zad. Padne na kolena, ale podkosí mi nohy. Ty zmrde! Ta holka už někam utekla, takže můžu použít svůj kapesní nožík. Ohnal se po mě, takže jsem ho sekla do ruky. Dal mi pěstí, ale já mu to s ještě větší vervou vrátila. Měl natrženej ret a obočí. ,,Ty děvko! Kdo si myslíš, že jseš?!" zaječí na mě, ale to už moje noha míří k jeho ksichtu. Ještě jsem ho naposledy kopla a vydala se domů.

,,Proboha, co se ti stalo?" přiběhl Aki a začal se mě vyptávat. Až teď jsem si všimla, že mi z obočí teče krev. ,,Ale to nic." usmála jsem se a odkráčela do koupelny. Vzala jsem si vatové tampónky a trochu dezinfekce. Tak a teď to jídlo. Nechala jsem vařit vodu. Dala tam trochu soli a vysypala špagety.

U jídla jsme se o sobě dozvěděli pár věcí. Jako například, že Aki má sestru. Táta od nich odešel když mu byli 4 roky. Já mu o sobě nemohla však říct všechno. Tak jsem mu řekla jen něco málo o své rodině.

Vlezla jsem si do sprchy a pořádně se umyla. Převlékla jsem se do předem připraveného oblečení a šla spát. Doufám, že se mi budou zdát jen samé hezké sny.