Já nemám city!

Nová kamarádka

Na obrázku Amiko

Uložila jsem ji do postele v pokoji pro hosty a šla se obléct.

Po asi 2 hodinách jsem slyšela šramot, tak jsem se tam šla podívat. Dívka se zmateně rozhlížela po pokoji a snažila se zjistit, kde přesně je. ,,Ahoj. Jak jsi se vyspala?" promluvila jsem, aby si mě všimla. Roztřeseně se na mě podívala a pak promluvila. ,,D-dobře." Chvíli se odmlčela a pak pokračovala ,,Děkuju, že jsi mě zachránila." mírně se pousmála. ,,Není vůbec zač. Ani nevíš kolik takových úchylů na světě je. Jinak, já jsem Mariko." vřele jsem se na ni usmála. ,,Já jsem Amiko, ale říkej mi Ami." usmála se na mě. ,,Pojď, půjdeme se najíst, udělala jsem tousty a čaj." natáhla jsem k ní ruku. Podala mi tu svojí a já ji odvedla do kuchyně. Sedli jsme si každá na svoje místo a jen mlčky ukusovali tousty. ,,Ahooj!! Jsme doma!" ozvalo se z chodby. Za chvíli už ke mně přiběhl husky, tedy Ben a začal mi olizovat obličej. ,,My máme návštěvu?" objevil se ve dveřích Aki. ,,Ano máme. Aki tohle je Amiko, Ami tohle je Aki, můj spolubydlící." seznámila jsem je a dál se věnovala své večeři.

Vypadá to, že Ami se už uklidnila a klidně usrkávala čaj. Aki si ji oblíbil.. To se mi moc nelíbí. Co? proč mi to vadí? Asi už jsem vážně unavená. ,,Tak lidi, já už jdu spát. Tak dobrou. Hezky se vyspěte." vstala jsem od stolu a zamířila si to k sobě do pokoje.

Aki

Potom co si šla Mariko lehnout jsem si ještě s Ami nějakou dobu povídal, ale pak se se mnou rozloučila, že už půjde domů.
Dal jsem si rychlou sprchu a ulehl do postele.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

,,Ty máš Mariko rád že?" celkem mě tou otázkou překvapila. ,,J-jak to víš?" vykoktal jsem ,,Vidím jak se na ni koukáš. " „Jak jako?" vůbec jsem nechápal. ,,Koukáš se na ni jinak než třeba na mě, nebo na kamaráda. " usmála se na mě. ,,No nic. Už musím jít. Zase se někdy stavím." rozloučila se a jakmile se za ní zavřeli dveře začal jsem přemýšlet. Je možné abych k Mariko začal něco cítit, když se známe jen pár dnů?

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Usl jsem.

Mariko

Ráno jsem se osprchovala a šla si udělat snídani. Díky bohu je víkend. Mmmm ten týden utekl nějak moc rychle. Dala jsem si jen cereálie s mlíkem. ,,Áááh!!! Nemám co dělat! "  zařvala jsem si spíše pro sebe. Ze schodů se najednou vyřítil Aki s tím co se děje. „Nic jen se nudím." musela jsem ho probudit chudáka. ,,Jdu ven. " oznámila jsem, popadla klíče a vyběhla ven. Aspoň se na nějakou chvíli nějak zábavím. Šla jsem do parku, tam si sedla na lavičku a najednou se mi začali klížit víčka.
Když jsem se probudila už se stmívalo.  Zvedla jsem se a měla v plánu jít domů jenže jsem uslyšela hlasy kousek ode mě mezi stromy. Opatrně jsem se přiblížila k jednomu keři a skrčila se, nikdy člověk neví. Byli tam nějací kluci, asi tak 19 nebo 20 let, víc ne. Měli na sobě tmavé mikiny a kapuci na hlavě. Nešlo jim pořádně vidět do tváře, ale protože jsem zvědavá tak jsem tam zůstala. Když mě přestalo bavit jejich ohlížení jestli někdo nejde rozhodla jsem se to vzdát a jít domů. Tady se nic nedozvím. Jenže jsem omylem šlápla na větvičku a ta křupla. Ti kluci se otočili mým směrem. A doháje! řekla jsem si v duchu, doufejme že nejsou nebezpeční. ,,Hej ty! " zakřičel na mě jeden „Co tady děláš?!" řekl dosti nepříjemně. „Na to samé bych se mohla ptát vás." odvětila jsem jednoduše.  To je asi naštvalo, protože se postavili do bojovné pozice. ,,Nebuď drzá!" zvýšil na mě hlas ten druhý.  „Jinak co?" vím, že bych neměla provokovat, ale už jsem hold taková. Jeden ke mně přišel a dal mi facku.  Na to hned zareagovala moje noha a vystřelila směrem k jeho rozkroku.  Chytl se za něj a svalil se k zemi, samozřejmě si neodpustil pár hnusných poznámek na mou osobu.  Druhý se nevím jak objevil za mnou a kopl mě do zad, takže jsem padla na všechny čtyři. Natáhla jsem nohu, udělala jí půl kruh a tak mu podkosila nohy. Tvrdě dopadl na zadek a já se mezitím postavila zpátky na nohy. Rozhlédla jsem se, abych zjistila jestli ten první pořád leží na zemi, ale.... Neležel. Někdo mě chytil zezadu kolem krku a já ucítila něco studeného. On má nůž. proběhlo mi hlavou. Chytla jsem ho za paže a přehodila přeze mě. Koutkem oka jsem uviděla jak se na mě ten druhý zase rozebíhá. Svižně jsem se otočila a postavila do obrané pozice. Chtěl mě kopnout, ale úspěšně jsem se mu vyhla. Spadl. Otočila jsem se a rozběhla se naproti tomu s nožem, on na tom nebyl jinak. Ohnal se po mě, ale já nestihla uhnout a už jsem měla jeho ostří nože zabodlé do břicha po pravé straně blíž k bokům. Sykla jsem bolestí, ale pokračovala v boji. Chytla jsem ho za ruku a zkroutila mu ji za zády. Během toho jsem se řízla do tváře. Položila nohu na jeho záda a koupla jak nejsilněji jsem uměla. Hodil držku, já se otočila a dala se na úprk, jinak bych je tam zabila.

Celou cestu jsem se držela za bolavé břicho a až u dveří se zastavila. Opřela jsem se o ně abych se vydýchala. V tu chvíli jsem se rozkašlala. Instinktivně jsem si dala ruku před pusu, když jsem jí odtáhla byla na ni krev.  Doufám, že Aki není doma nebo aspoň už spí, ale pochybuju. Strčila jsem klíč do zámku a potichu vklouzla dovnitř. Sundala jsem si boty a namířila si to rovnou do koupelny pro lékárničku. ,,Mariko, co se ti stalo? Vypadáš hrozně!" ozval se za mnou Aki. Tohle jsem přesně nechtěla. ,,Nic, jsem v pohodě. Jen zakopla." přešel ke mně a otočil čelem k němu. ,,Tak to ti fakt nesežeru." sjel pohledem na mé raněné břicho ,,Vždyť krvácíš!" výkřikl a táhl mě do koupelny, no spíš mě nesl. Posadila jsem se na vanu ,,Vždyť to nic není. Zvládnu si to ošetřit sama." řekla jsem v klidu jako by se nechumelilo. No.. ono se nechumelilo, ale tak víte jak to myslím. ,,Ne." odbyl mě jednoduše. ,,V-vyhrň si tričko." povzdechla jsem si, ale udělala tak ,,Máš to celkem dost hluboký." podíval se na mě starostlivě. ,,Hmm." vzal desinfekci a stříkl mi ji na ránu. Jen jsem sykla, ale držela. „Měla bys jít na šití." podíval se na mě, ale já jen zakroutila hlavou. Výhružně se na mě podíval, ale nic neřekl a pokračoval v ošetřování mě rány. Když bylo hotovo ještě mě obmotal obvazama, teda moje břicho. Řekla jsem mu, že si jdu lehnout. Jen kývl a tak jsem se tedy vydala do svého pokoje. Bez sebevětší námahy jsem se oblíkla a ulehla do postele. Hned co jsem si lehla do měkkých peřin se mi začali klížit víčka.

Omlouvám se, že tak dloooouuuho jsem nevydala kapitolu :c. Byla jsem na dovolený. Budu se snažit vydávat častěji, slibuju!!