Potrestáni

11 1 1
                                    

Na obrázku Aki

Zrovna jsem mučila nějakého týpka, ale najednou se proměnil v Akiho a volal na mě ať se vzbudím. Pomalu jsem otevřela oči a vidím nad sebou se naklánějícího Akiho. ,,Sakra Mariko! Nestíháme do školy!" vymrštím se z postele a podívám se na hodiny. ,,To už je 7:40?! Proč jsi mě nevzbudil dřív?!",,Snažil jsem se, ale spala jsi jako zabitá." už jsem to víc neřešila a rychle mazala do koupelny. Spáchala jsem raní hygienu a alou do školy. Zrovna včas. Škola byla nudná, jak jinak. Nic se tam nedělo až na to, že k nám nastoupil Aki. Tak aspoň nějaké plus.

Domů jsme šli společně s Akim. Říkal mi o nějakém překvapení, ale nijak moc jsem ho nevnímala. Doma jsem se nudila a tak jsem si pustila film. Zrovna jsem byla na cestě do kuchyně když na mě něco chlupatého skočilo. Začalo mi to lízat obličej a já se snažila od toho stvoření dostat co nejdál. ,, Bene! Nech toho! K noze!" ,,Promiň Mariko. Tohle je Ben. Bene tvoje druhá panička." Až teď jsem se podívala na to stvoření. Byl to husky, ale měl světle hnědou srst. Křivě jsem se usmála. Psi zrovna moc nemusim. Když jsem byla malá, často na mě útočili. ,,Ten je ale roztomilej." falešně jsem se usmála a pohladila Bena po jeho hebké srsti. ,,Večer půjdu s Benem na delší procházku. Půjdeš taky?" zeptal se mě Aki, ale já ho musela odmítnout. Už jsem měla jiné plány. ,,Promiň, ale už mám na večer jiné plány. Možná příště." smutně jsem se na něj usmála. ,,To nevadí. Tak já půjdu sám. Uvidíme se později!" usmál se a vyrazil směr ven. To už je tolik?! Bylo 21:34. Šla jsem se teda obléct a vyrazila do svého oblíbeného klubu.

Šla jsem temnou ulicí až jsem uslyšela hlasitou hudbu

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Šla jsem temnou ulicí až jsem uslyšela hlasitou hudbu. Super tam si to užiju. Vešla jsem dovnitř a hden zamířila k baru. Sedla jsem si tam na barovou židličku a objednala si nějaké silné pití. Když už jsem byla trošku přiopilá vyrazila jsem na parket.

Začali se tam okolo mě motat kluci. Musím uznat, že nebyli k zahození, ale samí děvkaři a kluci na jendu noc. O to nejevím zájem. Nějak jsem se odtamtud vymotala a šla po schodech nahoru. Šla jsem na toaletu, ale to by mě nesměl vyrušit křik mladé dívky. Mám velmi dobrý sluch. Vzala jsem za kliku. Zamčeno. Dobře tak jinak. Vlezla jsem do pokoje hned vedle. Ještě, že jsou tu balkóny. Otevřela jsem prosklené dveře a vylezla ven. Vyskočila na kraj zábradlí, přikrčila se a...... skočila. Šikovná. Tohle nedělám poprvé. Každý se zamiká, tak jsem si musela najít jiný způsob jak se dostat dovnitř. Otevřela jsem dvěře balkónu a vešla dovnitř. Na posteli ležela mladá dívka jen ve spodním prádle a nad ní se tyčil asi o 3 roky starší kluk. ,,Proč ji nenecháš být, když vidíš, že to nechce?" jemně jsem se na něj usmála a zavřela oči. ,,Jak ses sem sakra dostala?!" podíval se na mě. ,,No přece balkónem." jemně jsem se na něj usmála. Nevypadalo to, že by měl v úmyslu přestat. Rozešla jsem se tedy pomalu k němu. ,,Tak jinak. Nech tu holku být, jinak ti zaručuju, že už nikdy nebudeš mít děti." usmála jsem se na něj a jako by ze mě všechen alkohol vymizel. Vstal a zamířil ke mně. Kývla jsem na dívku, aby rychle zmizela, ale protože klíč měl ten kluk, tak mohla utéct jenom na balkon. Bum! přiletěla mi rána do obličeje. Chytla jsem se za poraněnou část a usmála se. ,,Tys mě praštil." řekla jsem v klidu a hned na to se psychotycky rozhihňala až to prešlo v šílený smích. Rozeběhla jsem se naproti jemu a cestou vytáhla svůj kapesní nožík. Vím, že to bych neměla, ale....
Bodla jsem ho do ruky. Chytl se za
"postižené" místo a začal mi nadávat. Jen jsem se usmála a vrhla se na něj. Kopla jsem ho do ksichtu, myslím, že jsem viděla jak mu z huby vylítl zub. Ještě, že jsem chodila na box. Schytal ještě pár pěstí a pak utekl jak malé děcko. Se divim, že u toho ještě nevolal svoji maminku. Oprášila jsem si ruce a vyrazila směr balkón. ,,Jsi v pořádku?" sklonila jsem se nad dívku. Pořád ještě pobrekávala a tak jsem ji vzala do náruče a vyšla z baru.

Já nemám city!Kde žijí příběhy. Začni objevovat