Indiánská krev

Kapitola 2. - Odchod z "domova"

Jsou dvě hodiny ráno a já už jsem na nohou. Jsem naprosto rozhodnutá zjistit pravdu o tom, kdo vlastně jsem. Oblékám si nové přírodní šaty, které jsem si včera koupila, do vlasů si beru orlí pírko a přívěšek z kousku dřeva, kam si dávám fotku táty a mámy. Nechci na ně úplně zapomenout. "No nic, je čas..." Řeknu si pro sebe Jdu pomalu k oknu a přeskočím na strom, který je hned u mého okna. Potichu slezu dolu a rozejdu se směrem k nejbližšímu lesu, které je vzdáleno nejméně dvacet kilometrů severně.

<Outfit Orlího pírka>

Jdu už asi dvě hodiny a začínám být trochu unavená a tak si dám na chvilku pauzu. "Byl to dobrý nápad? " Říkám si pro sebe, ale na druhou stranu, když už jsem se rozhodla, tak už to nevzdám, nemám v povaze se hned vzdávat. "Vzpomeň si na pírko ve vlasech, ukáže ti správnou cestu. " Ozve se nějaký hlas. Chvilku zmateně koukám kdo to byl až pak v dáli vidím orla. "Zase ty?" usměji se trochu a vezmu si do ruky pírko. Odpočívám asi půl hodiny a mezitm vyjde slunce a orlí pírko se rozzáří a najednou se ocitám na kraji lesa za městem. Zmateně koukám, jak jsem se sem dostala a zírám zároveň na to pírko, které stále svítí zlatě. "Tohle bylo divný..." řeknu si pro sebe. Rozhlédnu se kolem sebe a přemýšlím kudy dál. Nakonec se vydám rovně na sever. Udělám krok do lesa a vše jakoby se změnilo Najednou je celé LA pryč a já se ocitám uprostřed lesa a po městě ani vidu. Docela mě to vyděsí a udělám stejný krok zase zpátky a najednou jsem opět na kraji lesa s městem za zády. "Skoro to vypadá, jako průchod mezi světy..." řeknu si pro sebe.
"Lucy? Co ty tady?" ozve se najednou povědomí hlas. "Thomasi?!"  Vyjeknu překvapením. "Čemu se divíš, byl jsem na rybách, tak jsem se tu poblíž utábořil, ale spíš mě zajímá co tu děláš ty a co měla znamenat včerejší zpráva, že odcházíš...."řekne Tom. Trochu si povzdychnu a řeknu "To co jsem ti včera napsala je pravda, miluju tě, ale nemohu s tebou být, alespoň ne teď. Musím zjistit něco o své minulosti." Thomas se na mě divně podívá a řekne: "To přeci ale neznamená, že musíš jít sama ne? Chci jít s tebou a případně tě ochránit." Trochu mě to překvapí, takovou ochotu jsem ani nečekala, že by chtěl jít se mnou, i když jsem v to trochu doufala, ale na druhou stranu proč ne, aspoň nebudu tak sama. "Ty bys vážně chtěl?" Zeptám se ho překvapeně a Tom jen kladně přikývne. "Tak dobře, můžeš jít se mnou." Usměju se na něj. "No super, aspoň nebudu sama, když mě napadne třeba medvěd." Pomyslím si a nenápadně se usměji. "Tak kam teda půjdeme?" Zeptá se Tom
. "Nevím přesně, ale tady je zajímavý průchod." Řeknu a taky tudy projdu. Tom mě samozřejmě následuje a oba se ocitáme uprostřed lesa. "Co teď"? Ptá se mě. "To nevím, ale mám hlad, když si mne vyrušil od snídaně". Odpovím trochu nepříjemně i když jsi to úplně neuvědomím. "Tak promiň, že jsem tě vyrušil, ale je fakt, že mám taky hlad". Usměje se na mě. Najdeme si jeden větší plácek, kde se utáboříme na oběd. Lehám si do měkkého, pohodlného mechu u stromu a během chvilky usínám, přece jenom jsem na nohou už od včerejší noci a ještě jsem se nezastavila. 

Když se vzbudím, je už skoro soumrak a nikde nevidím Toma. "Kam si asi tak šel?" Říkám si pro sebe, ale vlastně mi to moc nevadí. Se soumrakem mě oslepí podivná zlatavá záře, zjišťuji že to jde z mého pírka ve vlasech a tak si ho beru do ruky, abych si ho pořádně prohlédla. Namířím ho proti slunci, abych se na něj koukla, to jsem ovšem neměla dělat. Skrz pírko projde docela horký jasný paprsek, který mě zasahuje přímo do levého prsu a já ztrácím vědomí.

(Lucyino pírko - v normální formě (vlevo) -> v zářivé formě (vpravo) )

Druhá kapitola je tu. V první řadě se omlouvám že to tak trvalo, ale vůbec jsem netušil kudy dál. Každopádně doufám že si příběh najde své nadšence. :) Asi se ptáte co se stalo Orlímu Pírku, ale můžu vás uklidnit, že naše hrdinka bude v pořádku, ale to vše se dozvíte příště. Ještě bych se omluvil za případné chyby a byl bych rád kdyby jste je s ohledem na moji "dys." akceptovali. Váš F33.