Nesuď knihu podle obalu- Larry

4. Pekárna

Louis

Když jsem Niallovi řekl vše co se stalo, od rozhovoru s otcem až po můj příhod domů, chvíli bylo ticho jakoby můj věčně ukecaný kamarád neměl co říct. Pak se zhluboka nadechl a začal:

,,Víš co, Lou? Já myslím že na tu akci bys měl jít.. alespoň na chvíli.. aby se neřeklo. Víš přece jakej je tvůj táta když se naštve." Ah, to mi opravdu nemusel připomínat. Otřesu se při tom když si vzpomenu jak mě jednou, kvůli tomu že jsem ho neposlechl zbil a pak zavřel na hodinu do sklepa. To bití mi ani tolik nevadilo na to jsem byl od něj zvyklý, ale on moc dobře ví že nemám rád stísněné prostory, navíc ve tmě. Od té doby se tmy bojím...venku mi to nevadí, svítí hvězdy a měsíc, ale v pokoji mám vždy rozsvícenou lampičku.

,,Jo to opravdu vím.. díky že jsi mi to připomněl." Řeknu trochu mrzutě.

,,No jo.. promiň" špitne blonďák potichu, ale pak pokračuje, ,,a s tím Harrym co to jako mělo být? To by byl docela průšvih kdyby se ti až moc zalíbil ne?"

,,Ani mi nemluv, kdyby se to dozvěděl táta, jsem mrtvej." Řeknu a začnu si hrát se svými prsty na rukou.

,,Ok, takže pojď to hodit za hlavu.. aspoň na chvíli. Znám takovou jednu malou pekárničku, dál odsud, ale za tu dálku to stojí, pečou tam úžasně." Niall přímo září když mi ji popisuje, asi to tam mají fakt dobré, když je tenhle gurmán tak nadšený.

Chtěl bych říct, že nemám moc náladu nějak chodit, ale když vidím ty jeho oči, nemůžu si pomoct a pomalu kývnu. Kdyby jsem však věděl koho tam potkám, byl bych radši doma , i kdyby to mělo znamenat, že odmítnu toho mlsného Leprikona.

Harry 

Druhý den ráno vstanu brzy, už kolem 4 ráno, aby jsem se včas dostal na místo mého zaměstnání.  Ano, asi se divíte, že Ten Harry Styles chodí někam do práce, ale nebojte skoro nikdo o tom neví. A tím myslím že ani moje parta.. kdyby se to dozvěděli jen by se mi vysmáli. 

Pokud se ptáte, kde že to pracuju... je to jedna malá pekárnička na konci města, kde mě velká většina lidí nezná.

Po tom co jsem se oblékl a provedl ranní hygienu, stoupnu si na skate a do uší dám sluchátka. 

Zastavím před pekárnou, vezmu skate do ruky a jdu se převléknout. Už převlečený jdu do místnosti, kde se vyrábějí všechny výrobky a zdravím se se všemi kolegyněmi. Tady mě všichni znají jako milého a usměvavého hocha, protože zkuste být zlý na ty milé stařenky tady.. to prostě nejde.

Pustím se do svých povinností a za chvíli máme čas na to, aby jsme otevřeli. Vždycky bývám ve výrobě, ale dnes volala naše prodavačka, že musí s dcerou k doktorovi mimo město, takže za ní dnes mám vzít pokladnu já. Takže když nastane čas jdu se umýt a zalezu za pokladnu.

Celý den probíhá víceméně jako vždy.. moc nudný a ničím zajímavý. Tedy, to jsem si alespoň myslel, dokud se neotevřely dveře a já chtěl, jako dnes už po několikáté, zopakovat tu samou otázku, ale když jsem zvedl hlavu, překvapeně jsem zůstal hledět na osobu, která právě vešla. Byl to středně vysoký, štíhlý kluk.. přišel mi povědomí. Zatím jsem mu neviděl do obličeje, byl otočený bokem a bavil se s blond klukem o něco málo vyšším než on sám. 

Pak ale zvedl svůj pohled ke mě, když jsem se zeptal co si dají, a když jsem viděl ty nádherné modré oči, už jsem věděl, proč je mi tak povědomý. Na ty oči jsem myslel celou noc a nemohl kvůli nim spát.. netušil jsem že se znovu setkáme tak brzy Lou..

Ahoj, další kapča je tu. Doufám že se líbila .. budu ráda za vote a komentář  :D