Poslední noc Brounčínko

Kapitola 2.- Překrásná noc

Chat Noir

Seděli jsme na Eiffelovce a koukali na západ slunce.
„nádhera viď?” zeptala se mě.
„více než to”
„proč nemůžou být každá noc taková?”
„je, jen mi to nevidíme kvůli Akumy”
„možná” řekla.
Nic jiného jsme již neřekli,
Nemuseli jsme.
Noc, a to. Že mě chytla za dlaň asi značí samo o sobě.
„Ladybug..?.”
„Ano?”
„já.. já tě..”„miluji někoho jiného!” řekla nervózně..
„a proč mi tohle říkáš?”
„nechtěl si se mě zeptat na.. no na to?”
„že tě miluji ?”
„ano..  nechci to nějak ublížit, ale.. omlouvám se..”
Řekla.
Obejmul jsem jí.
Nevím proč, ale ulevilo se mi.
Snad ty noční můry vymizejí..
Začalo pršet, nebe bylo rozbouřené. A jelikož je špatný nápad zůstat na železném materiálu. Doskákali jsme pod nějakou střechu.
Byli jsme unavení a vysílení.
Ale když jsme se na sebe podívali, rozesmáli jsme se.
Do pár vteřin jsme přestali.
Koukali jen na sebe.
Ladybug se začala přibližovat.
Už byla skoro u mých rtů.
Zablesko se, a Ladybug se lekla.
„já už musím, ahoj Chate” řekla a utíkala do neznáma..

Mistr Fu

„Asi to nevýjde. Wazz musí utéct. Nesmí tu zůstat se mnou ”
Pomyslel jsem si. Byl jsem zaklíněný pod dřevěném rámu.
Celý můj dům hořel.
„wazzi, uteč starý brachu. Jen utíkej” řekl jsem
Nestačil říct nic. Protože se na nás zřítil další trám..

Áhoooj!
Jelikož jdu do školy.. tak napíšu jen tohle.
Můžeš mě podpořit Hlasem komentem a sdílet tuto kapitolu o člověka více!
M.F.B